poslal Nepřihlášený Jedním z vynikajících
znalců díla V. Havla je prof. M. Putna, který byl několik let programovým
ředitelem knihovny V. Havla. V knize rozhovorů „Vždycky v menšině“
(mimochodem vynikající čtení především pro ty, kdy se zajímají o
literární kritiku a literaturu) se Putna se pokouší mj. o srovnání Havla
s dalšími osobnostmi a mocnými a to z politiky i z církve.
Píše: „Jedna
věc je osobnost a její vnitřní talenty a dispozice, druhá věc je
prostředí, do něhož se ta osobnost dostane, když nějakou moc nabude.
Každý, kdo je v pozici moci, do svého okolí nutně přitahuje příseráky.
Je to jako s Tolkienovým prstenem moci. Kdo ho nese, ten propadá jeho
vlivu, ať chce, nebo nechce. Otázka není, jestli ho jeho nesení
poškozuje, ale do jaké míry. Když nezůstal imunní ani Havel, osobnost
tak mimořádná, což potom lidé ne až tak mimořádní, kterým se shodou
okolností objeví na hlavě koruna, mitra, tiára, nebo i jen takový ten
legrační sametový baret univerzitního hodnostáře. Dovedlo mě to tak ke
shovívavějšímu pohledu na nositele hodností a funkcí. Mají to fakt
těžké. I proto je třeba se za ně modlit. Jsou více než jiní vydáni
pokušení hříchu – a důsledky jejich hříchu můžou být mnohem
nebezpečnější, protože se týkají celého jim svěřeného stádce“. (P. C. Putna, Vždycky v menšině, s. 183-184).
Putna ukazuje na to, že
každá moc, včetně moci duchovní je obrovským pokušením. Ohledně duchovní
moci a vlivu jedna poznámka – zapeklitost je v tom, že protestovat nebo
neposlechnout svého „duchovního vůdce“ bývá v některých kruzích
považováno vzpouru proti Bohu. Putna dost otevřeně popisuje některé
zkušenosti z církví katolickou, zároveň mnozí bychom jistě dokázali dát
k dobru zkušenosti z kruhů protestantských.
Otázka, kterou chci položit
je, jak se něco takového stane? Proč „ovečky“, nedokáží vykázat některé
dravce do patřičných míst? Bojí se? Nemají informace? Jsou to skutečně
jen tupé ovce? Proč tolik lidí v dějinách podlehlo vábení zlých a
zároveň tvrdých vůdců? Proč tolik jiných, když cítilo tlak, se stáhlo,
nebo lidově řečeno, podělalo se? Kde se stal onen obrat, kdy různí
mocní, k hrůze okolí najednou pevně uchopili otěže do rukou a už se
jakoby nedalo nic dělat? Výsledkem pak jsou zničené životy, církve nebo
skupiny, které připomínají spíše duchovní koncentrák, v politice pak
milióny mrtvých nebo zotročených. Přece ale moc nebyla dotyčným dána
hned. Jak to, že si ji urvali? Proč ostatní mlčeli? Proč se nevzepřeli?
Proč se nechali zmanipulovat?
Asi
každý zná Orwellovu Farmu zvířat. Tuto knihu bych dával jako povinnou
četbu všem předsedům, tajemníkům, manažerům, generálním náměstkům,
biskupům, prezidentům atd. Orwell na zvířatech popisuje, jak funguje
totalita – a my můžeme dodat, že jak totalita politická, tak duchovní.
Totalita se na farmě nezjeví hned. Předchází jí vítězství nad lidmi a
jejich vyhnání z farmy. Nadšená zvířata pod vlivem vítězství vytváří
demokracii, snaží se formulovat svoje zákony a to pomocí jednoduchých a
přesto smysluplných pravidel. Mají vizi, nadšení a jsou ochotná
k obětem.
Zlom nastává v okamžiku, kdy se k vedení dostane prase jménem
Napoleon, které se obklopí pár oddanými následovníky a v jednom okamžiku
vyžene ty, kdo s ním nesouhlasí. Pochopitelně jeho nohsledové nejsou
voleni, ale vybráni Napoleonem (kdo by se přece zdržoval s někým, kdo
nesdílí naší vizi). Následně Napoleon zruší diskusi mezi zvířaty na
farmě a místo ní ustaví výbor prasat, kterému předsedá on sám. Ostatní
zvířata již budou pouze informována o jednotlivých rozhodnutích výboru
(kdo by nedůvěřoval autoritám).
Zvířatům se to pochopitelně nelíbí, ale
bojí se jít do otevřeného konfliktu s Napoleonem a jeho nohsledy, navíc
nemají dostatek informací. Jsou „vyvedena z míry“ a nakonec mají pocit,
že stejně nejsou schopna povědět, co by „stálo za to vyslovit“. Nový
stav je vysvětlen skrze Pištíka (už nevím, o jaké zvíře šlo) slovy,
která jste možná již také někde slyšeli: „Soudruzi
(přátelé, bratři a sestry), jsem přesvědčen, že každé zvíře si
uvědomuje, jak velkou oběť na sebe vzal soudruh Napoleon, když přijal
povinnost vést ostatní. Nemyslete si, soudruzi, že vést je snad nějaké
potěšení! Nikdo si neuvědomuje lépe než soudruh Napoleon, že všechna
zvířata jsou si rovna. Byl by šťasten, kdyby vás mohl nechat rozhodovat.
Ale vy byste někdy mohli rozhodnout špatně, a kam bychom se dostali?“ Proslov pokračuje a zvířatům je mj. sděleno, že důležité jsou „poslušnost, loajalita a disciplína“. Nakonec je pochybovačům sděleno, že „když to říká soudruh Napoleon, musí to být pravda“!
Kniha pokračuje dál, totalitní stav se rozrůstá, pochybovači, myslící
zvířata jsou stále více vnímána jako nežádoucí, protože Napoleonovi
komplikují jeho těžký úděl, který na sebe dobrovolně vzal a protože se
bouří proti autoritě. Počáteční nadšení zvířat mizí, zůstávají jen
oddaní. Vedení farmy pracuje na tom, aby zvířata byla izolována od
dalších farem, protože nové informace jsou vnímány jako nežádoucí a
nebezpečné. Zvířata, která vydrží, sice cítí manipulaci a utahování
šroubů, na stranu druhou jsou vděčna za své vedoucí, kteří je chrání
před špatným rozhodnutím. Nové zákony se stávají nesrozumitelnými, ale
nakonec je na vedoucích, aby jim rozuměli.
Nechť
si každý sám dosadí za Orwellovu alegorii svoje zkušenosti. Kdysi na
počátku bylo na farmě nadšení, kreativita, touha, sen. Pak přišel někdo,
kdo si začal uzurpovat moc, kdo šel tvrdě za svým a koho se ostatní
lekli. V určité chvíli již nebylo cesty zpět. Už nešlo o ideály, ale o
vůdce a o jeho ego.
Na začátku článku jsem citoval prof. M. Putnu: „Kdo nese prsten moci, propadá jeho vlivu“.
Proto je tak dobré, když funkce není časově neomezená, když vedoucí
musí být někomu vykazatelní, když jsou vedoucí obklopeni řečeno s doc.
Putnou nikoli příseráky, ale osobnostmi a když tyto osobnosti dokáží
vedle sebe akceptovat, naslouchat jim a řídit se jejich radami.
V posledních
letech v našem národě na některých politických postech prožíváme děsný
pohled na zneužívání autority. Jenže toto hrozí a děje se nejen
v politice ale i v církvi. Na nás je, abychom, pokud se kolem nás něco z
popsaného děje, nenechali věci dojít příliš daleko. Pak už bude pozdě.
David Novák
Zdroj: http://david-novak.blogspot.cz