Hrůzné vraždění návštěvníků v gay baru v americkém Orlandu americkým muslimem Omarem Mateenem opět ukázalo, že mnozí muslimové si nejsou ochotni připustit možné kořeny spáchaného zla v islámu a v jeho tradici. Místo toho se skrze polopravdy snaží uniknout z nepříjemné debaty o souvislosti hrůzného činu s islámem a soustřeďují se na opakování mantry o nepřípustnosti uplatňování kolektivní viny vůči všem muslimům. Také stále opakují tvrzení, že islám s těmito činy nemá nic společného. V této argumentaci přizvukují vyznavačům islámu s nadšením i mnozí stoupenci multikulturalismu.

Ovšem pokud si muslimové sami nepřiznají, že zdroj ospravedlnění hrůzných činů některých vyznavačů islámu se nachází právě v islámské tradici, nebude možné účinně čelit šíření radikalismu mezi muslimy a riziku spáchání násilí ze strany některých muslimů. Příkladem takovéhoto neupřímného postoje je rozhovor televizní stanice CNN s představitelem amerických muslimů šejchem Hamzou Yusufem.

Yusuf v rozhovoru odmítá, že by islám nesl jakoukoliv vinu na zločinu spáchaném Omarem Mateenem. Stejný postoj má i dalších zhruba 200 předních osobností amerických muslimů, jež po hrůzných vraždách v Orlandu vydaly společný manifest, kde odsuzují vraždění a odmítají spojitost s islámem.

Překlad rozhovoru s Yusufem zveřejnil i informační web slovenských muslimů Islamonline.sk. Yusuf v něm například tvrdí: „My zůstáváme oddáni abrahámovské morálce, ale nehodláme ji vnucovat ostatním. Amerika je o možnostech výběru, včetně možností výběru určitého životního stylu. V koránu můžeme číst: „Nebudiž donucování v náboženství.“ V další části Yusuf říká: „Ale zároveň naše tradice nedává nikomu právo vzít věci do vlastních rukou a vnutit někomu jinému svou verzi víry.“

Obě tyto citace názorně ukazují, jak mnozí muslimové pracují s polopravdami. Když Yusuf tvrdí, že muslimové v USA nemají právo nutit svůj životní styl jiným lidem, říká jen polovinu pravdy. Jistě, existují muslimští duchovní, kteří říkají, že v neislámské společnosti neplatí islámské zákony a nesmějí se uplatňovat, ale také jsou muslimští duchovní, a není jich málo, kteří říkají, že i v neislámské společnosti mají muslimové povinnost prosazovat své zákony a pojetí morálky.

V druhé citaci Yusuf také říká polopravdu. Islámské právo se opravdu vyvíjelo směrem, že řadový muslim nesmí sám o sobě vnucovat jiným muslimům své pojetí víry. Avšak až na jisté výjimky, jako je podle některých muslimských právníků například povinnost jednotlivce okamžitě zabít bez soudu každého, kdo uráží Mohameda.

Ovšem Yusuf nám již neříká, že podle islámského práva má muslimská společnost a její představitelé povinnost praktikovat islámské zákony ustanovené Mohamedem, mezi něž patří i trest smrti pro homosexuály. Již před třemi lety jsem zde na webu Reflexu upozornil na publikaci egyptské univerzity al-Azhar nazvanou Islámská vize pro boj proti AIDS.

Al-Azhar je světově proslulé centrum islámu, kde se vzdělávají mnozí budoucí evropští muslimští duchovní. U nás jej mnozí, například profesor Tomáš Halík, označují za centrum umírněného islámu. Odborník tohoto centra „umírněného islámu“ prof. dr. Mohamed el Mokhtar Mohamed el Mahdi v této publikaci prohlašuje: „Tak my říkáme – a jsme pyšní na své náboženství a na jeho šarí’atskou nenapodobitelnost —, že první rada, kterou musíme hlasitě říct svým vládcům, lidem, mladým, je, že musíme co nejrychleji schválit ty zákony, které zakazují homosexualitu a považují ji za zločin, který si zaslouží pohrdání. A aby všechny legislativy ve všech arabských zemích obsahovaly vybraný trest za tento hrozný zločin. Také tyto legislativy musí obsahovat odstrašující trest pro ty, kteří skrze tyto nositele nemocí chtějí rozšiřovat tuto epidemii v našich zemích a chtějí žít mezi námi, a tím můžeme zničit prameny této nebezpečné choroby.“ (Strana 68)

Autor knihy dále popisuje tři názory mezi muslimskými teology o tom, jak potrestat homosexuála nebo lesbu. Všechny se opírají o Mohamedovy výroky a korán.

První názor je smrt pro každého homosexuála. Nachází oporu v Mohamedově výroku: „Kdybyste našli dva lidi, kteří dělají to, co dělal kmen Luta (tj. homosexuální styk), zabijte je oba.“ (Sbírka Mohamedových výroků Abú Dawud)

Druhým názorem je smrt pro ženatého či rozvedeného homosexuála, ale bičování pro svobodného. Opírá se o zvyk islámu, že svobodní lidé, kteří dosud nebyli vdaní či ženatí, a tedy dosud neabsolvovali pohlavní styk, mají být za sex potrestáni bičováním a vyhoštěním z bydliště. Ti, kteří však jsou či byli vdaní či ženatí, mají být ukamenováni. Tento trest vychází z Mohamedových slov: „Souložil by muž s mužem, znamenalo by to, že se oba dopustili cizoložství.“ (Mohamedovy výroky shromážděné v sbírce al-Bajhakiho)

Třetím názorem je mínění muslimského teologa abú Hanífy, jenž se neopírá o korán a Mohamedovu tradici, a je tedy nejméně silný v muslimské teologii. Trestem za homosexualitu je v tomto případě několik desítek ran bičem.

Autor dále popisuje, že v rámci boje proti AIDS a proti homosexualitě se musí provádět cenzura médií a společenského chování. A mají se pronásledovat a perzekvovat všichni, kteří nějakým způsobem narušují tyto islámské principy „správné“ společnosti.

V závěru autor dále zdůrazňuje, že zákony trestající homosexualitu a jakoukoliv sexuální svobodu a její propagaci se musejí prosadit nejen v zemích arabských, ale všude tam, kde muslimové mají sílu a možnost je prosadit. A to včetně zákona trestu smrti pro homosexuály.

V knize se také hovoří o tom, že se musejí trestat lidé nakažení nemocí AIDS. „Musí potrestat nakažené touto nemocí prostřednictvím zakázaných praxí – kdyby to bylo bitím, jako to schvaluje hanafíjský směr.“ (Strana 98)

Jen pro zajímavost dodávám, že knihu do češtiny přeložil absolvent Karlovy univerzity doc. Dr. Amr Ahmed Shatury, jenž patří k předním egyptským bohemistům.

Představitel amerických muslimů Hamza Yusuf použil ve svém rozhovoru pro CNN velice hrubou manipulaci v odpovědi na dotaz redaktora, jenž se ho tázal: „Trest, který za homosexualitu některé islámskoprávní školy vyměřují, se může zdát docela tvrdý.“ Yusuf odpověděl: „Ano, tresty jsou přísné, ale jsou právní fikcí, neboť je nemožné takový čin dokázat. Potřebujete čtyři svědky, kteří potvrdí, že viděli přímo (sexuální) akt vniknutí. Za jakých okolností byste byl schopen najít čtyři takové, kteří by před soudem dosvědčili přímo tohle?“

Ve své odpovědi Yusuf jaksi opomněl říci, že podle islámského práva máte dvě možnosti, jak dokázat spáchání činu. Buď máte svědky, nebo přiznání obviněného. Tedy ten, kdo se přizná, že je homosexuál a praktikuje homosexuální sex, má být potrestán příslušným trestem.

Nezpochybňuji fakt, že vraždící americký muslim Omar Mateen mohl být psychicky nemocný, ale je potřeba si uvědomit, že jeho jednání mohl motivovat právě islámský trestní zákoník, jímž si Mateen takto ospravedlnil své hrůzné konání jako přijatelné.

Myslím si, že muslimům a jejich možnosti bezproblémově žít s naší, nemuslimskou společnosti by více než popírání islámských zdrojů o zabíjení homosexuálů pomohlo, kdyby sami začali reformovat islám a zbavovat islámské náboženství homofobních prvků, nebo alespoň z islámu odstranili zákony požadující zabíjení praktikujících homosexuálů. Vím však, že to není jednoduché — podle islámské tradice totiž zabíjení homosexuálů nařídil sám zakladatel islámu Mohamed.

Lukáš Lhoťan

www.reflex.cz