Z mainstreamových médií se na nás valí hustá kaše nářků, výčitek, hrozeb, děsivých (a hned zase uklidňujících) proroctví; odborníci se zejména v Českém rozhlase Plus a na ČT 24 střídají jako apoštolové zkázy na nějakém přehřátém veleorloji, celkově se vyvolává dojem, že se stalo cosi tragického a osudového – s čím si ale naši premiéři a ministři ovšemže přesto poradí...

S ničím si neporadí!

Ekonomika samozřejmě pojede i bez nich, ale jinak mě doslova fascinuje, jak britské referendum totálně obnažilo neprofesionalitu a neschopnost evropských politických špiček: tady kdosi vypsal referendum, měsíce chrlil propagandu, a když nastala jedna ze dvou (jenom ze dvou, neřekl bych, kdyby ze dvaceti!) možných variant, vůbec neví, co dělat, na nic není připraven; jediné, na co se David Cameron zmohl, bylo prohlášení, že odstoupí – ovšem až v říjnu; co bude do té doby, neví. I Angela Merkelová se dal slyšet, že se stalo něco, co nečekala – nečekala, ačkoli všechny průzkumy veřejného mínění jí dávaly na srozuměnou, že je to možnost přinejmenším padesátiprocentní...

Evropské mocenské špičky (nechce se mi říkat jim elity) jsou zkrátka totálně bezradné, neschopné adekvátně zareagovat na to, co se stalo. Zatím se rozhodly, že se vrátí ke kořenům: Merkelová pozvala na poradu do Berlína zakládající členy Evropského společenství.

Lepší obraz však neskýtají ani vítězové. Ti vzbuzují trapný dojem, že sice získali vítězství (z rukou britského lidu, na to nezapomeňme!) – ale že nevědí, co s ním: ještě nebyly sečteny všechny hlasy, a už ti konzervativní poslanci, kteří byli pro brexit, psali supliku Davidu Cameronovi, aby vládl dál i v tom případě, že on prohraje a oni vyhrají... Co je tohleto za politiku? Nic jiného, že přiznání, že umějí vyvolávat emoce, ale problémy řešit nikoli.

Pravdu mají ti, kdo říkají, že výsledek referenda je rána obyčejných lidí do tváře vládnoucí politické třídy. Vždyť i ve volebních okrscích, kde už celá desetiletí vyhrávají labouristé, tedy strana, která téměř jako jeden muž agitovala pro EU, volili lidé brexit. I „ano“ pro EU, které zaznělo ze Skotska, je myslím také především výrazem nespokojenosti s vládnoucí garniturou, v tomto případě s tou westminsterskou jako s celkem...

A voliči? Ti kteří prohráli, prokazují zcela neanglického nesportovního ducha, když po statisících podepisují petici, aby se ihned vypsalo nové referendum, jen s jinými pravidly, tentokrát s takovými, aby neprohráli (počítejme až třetí branku, kterou vystřelí protivník!) – přitom před hlasováním nikdo z nich po změně pravidel nevolal.

Evropo! Evropo, ty stará, tučná, nemravná, líná, nepoctivá Evropo!

František Schildberger

Zdroj: www.sklenenykostel.net