Podřizujte se navzájem v bázni Kristově
ženy svým mužům jako Pánu,
protože muž je hlavou ženy jako i Kristus je hlavou církve, on spasitel těla
Ale jako je církev podřízena Kristu, stejně tak i ženy mužům ve všem.
Muži milujte ženy, jako i Kristus miloval církev a sám se za ni vydal,
aby ji posvětil, když ji očistil obmytím vody a slovem,
aby si připravil slavnou církev, bez poskvrny, vrásky a čehokoliv podobného, ale aby byla svátá a bez úhony.
Takto jsou muži povinni milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou vlastní ženu, miluje sebe.
Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně jako i Kristus o církev;
vždyť jsme údy jeho těla
proto opustí člověk otce i matku a bude připojen ke své ženě a budou ti dva jedno tělo.
Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev.
Avšak i vy, jeden každý z vás ať takto miluje svou ženu jako sám sebe a žena pak ať má před mužem úctu.

Nejdůležitějším veršem a základem této Pavlovy diskuze nad úlohou ženy a muže je hned první verš našeho textu a to v. 21. V něm čteme, že muž i žena se mají jeden druhému (ř. allélois = vzájemně) podřizovat, tj. nejen ženy mužům, ale stejně tak i muži ženám! A tuto základní tezi pak Pavel dále rozvíjí. Něco jiného však říká o ženě a něco jiného o muži.

Proč?

Muž i žena jsou stvořeni jako vzájemně komplementární doplňky. Fyziologicky i psychologicky jsou odlišní, jedineční, ale nejlépe jim je ve vzájemném vztahu (viz Gn 2,24 a Ef 5,31 „budou jedno tělo“).

U ženy zde Pavel jen opakuje to, co je řečeno ve v. 21, tj. důraz na podřízenost muži, ale u muže přidává navíc důraz na lásku k ženě.

Proč apoštol pokládá za nutné takovýmto způsobem dále rozvíjet to, co je tak jasně řečeno ve v. 21?

Pro správné pochopení textu je třeba si uvědomit několik skutečností:

1. Stále nejsme ve stavu dokonalosti. I po Kristově příchodu žijeme ve světě hříchu, kde i přes všechno naše úsilí vládne sebe prosazování, sobectví a neochota se podřizovat a odpouštět si, a to i v manželském svazku muže a ženy.

2. Pavel vždy píše své listy do konkrétní situace. Tento list je adresován do Efezu, města kde byl uctíván kult Velké Matky a chrám bohyně Artemis a kde se tedy prosazoval kult ženy. Podle Marcuse Bartha bylo toto město více než kterékoliv jiné označováno jako bašta a záštita ženských práv. Můžeme se právem ptát, jak asi vypadalo shromáždění věřících v Efezu? Ženy se zde pravděpodobně cítili důležitější než muži a muži si nechtěli dát líbit nadřazenost žen. Všichni, jak muži, tak ženy, chtěli do všeho mluvit a to nevyhnutelně přinášelo hádky, nesoulad a problémy. Tomu chce Pavel zabránit, a proto všechny jeho zde uvedené rady jsou pastorační s cílem za každou cenu zachovat soulad a řád bohoslužebného života i života soukromého, aby nikdo nemohl křesťany nařknout, že žijí hůře než pohané (a tento důraz je platný ve většině Pavlových listů!). Víme, že Pavel byl nejen teolog, ale také praktik.

3. V centru slova „hypotassomai“ (podřizuji se) je slovo “taxis“ (pořádek).

Jak dosáhnout toho, aby dvě osobnosti, každá jiná, ale přeci obě rovnocenné, dokázaly jít stejným směrem bez sporů a hádek?

Pokud jde vše hladce, není třeba nic řešit. Jako dvě rozumné bytosti se přirozeně shodnou na tom, co je správné a dobré ať návrh vzejde od muže či od ženy. Ale muž a žena po pádu do hříchu nejsou dokonalými bytostmi. I když věří v Boha, hřích místy získává vládu nad jejich dobrými úmysly a nesobeckostí. A tak vznikají problémy, patové situace, kdy ani jedna strana nechce ustoupit. Pak je třeba stanovit, kdo bude mít rozhodující slovo. A to ap. Pavel ze své autority dělá, když říká: Bude to muž, kdo bude muset rozhodnout co dál a žena to má v takovém případě přijmout.

Znamená to, že žena je na tom hůře? V žádném případě! Protože o muži je řečeno, že má milovat svou ženu (a tento příkaz Pavel opakuje v našem oddíle třikrát viz v. 25.28.33). Jak moc ji má milovat?

1. Jako své vlastní tělo viz v. 28. A to je velmi silná láska! Znáte snad někoho, kdo nemá rád sám sebe? Vždyť i Kristus říká: „Miluj bližního svého, jako sám sebe“ (Mt 19,19). Možná se ale zeptáme: Je tento výrok soběstředný z hlediska muže? Odpověď zní: nikoliv! Je přece psáno, že ti dva budou jedno tělo (viz v. 31).

2. Jako Kristus miloval svou církev viz v. 25. Jak moc ji Kristus miloval? Tak silně, že se sám za ni vydal! (ČEP: „obětoval") Co to znamená v důsledku? Všechno co měl, dal církvi (lidem), nic si nenechal, naprosto nic. Dokonce ani svůj vlastní život! Je toto něco menšího než podřízenost? A takový má být vztah muže k ženě.

Po kom chce Bůh víc? Pavel říká: V poddanosti Kristu se podřizujte jeden druhému. Jak muž, tak žena se musí něčeho ve svém životě vzdát, nežít sami sobě, mít Boha na prvním místě. Jen tak je možné jít touto cestou.

Autorův osobní názor: bude-li plně uplatňován princip z v. 21, tj. muž i žena se budou žít v bázni Kristově, pak není třeba zvlášť klást důraz na to, že ženy se mají podřizovat mužům a muži milovat své ženy, protože vztah ke Kristu se bude automaticky a přirozeně promítat do vzájemného vztahu muže a ženy v manželství. To, co zde Pavel píše, vnímám jako praktické slovo pro nezralé a problémové křesťany v Efezském sboru a potažmo v každém dalším sboru s podobnými problémy. Jsme-li zralí křesťané, mám za to, že pro harmonické manželství plně stačí v. 21. Podřizujte se navzájem v bázni Kristově.

Pozn. 1 Mají se ženy podřídit mužům či muži vydat svým ženám vždy a za všech okolností? I zde musí být odpověď záporná. Jaký je princip Písma? Sk 5,29 Petr a apoštolové odpověděli: "Boha je třeba poslouchat více než lidi". Tedy: je-li něco v rozporu s tím jak chápu Boží vůli, pak mám nejen právo, ale i povinnost neuposlechnout. A nad tím vším je zákon lásky.

Pozn. 2 Bezprostřední kontext našeho textu hovoří o dvou dalších typech vztahů:

Ef 6,1-4 To, co zde je řečeno o vztahu dětí a rodičů, platí stále, ale pokud bychom si představili harmonickou a dokonalou rodinu, pak si myslím, že tato slova by pro ni byla zbytečná, protože v takové rodině je pro děti samozřejmá poslušnost a pro rodiče samozřejmá láska, trpělivost a respekt k dětem.

Ef 6,5-9 pojednává o vztahu otroka a Pána. Každý dnes uznává, že otroctví je něco špatného. A přesto zde Pavel otroctví neruší, ale dává oběma stranám lekci pokory. V dané době a dané situaci by společnost nebyla schopná přijmout, kdyby Pavel řekl: otroci opusťte své pány a vy páni s tím musíte souhlasit. Důsledkem takového výnosu by byly opět hádky, nesváry a křesťané by se opět ocitli terčem kritiky a posměchu. Pavlův záměr je opět zřejmý, tj. zachovat dobré mínění o křesťanském společenství tak, aby bylo schopno oslovovat společnost která je kolem něj.

Uvažujme proto o Pavlových slovech ke vztahu muže a ženy také pod těmito dvěma zornými úhly.

Zdroj: Biblický pohled na vztah muže a ženy - exegetická studie Pavla Škody

biblickestudie.cz/studie/muz_a_zena.pdf