Po rozhodnutí delegátů celosvětové Generální konference církve adventistů loni v americkém San Antoniu, kterým většinově odmítli návrh, aby výbory jednotlivých 13  organizačních celků církve na kontinentech (tzv. divizí) mohly podle svých potřeb samostatně umožnit ordinaci žen do plné duchovenské služby, pokračuje v církvi diskuse o tomto tématu. Do diskuse se zapojují i adventistické vysoké školy.

Někteří ordinovaní učitelé a kazatelé požádali o zrušení své ordinace, aby měli stejné postavení jako jejich ženské kolegyně. Podle stanoviska Teologické fakulty na Teologické vysoké škole v německém Friedensau z 16.3.  ustanovuje současná praxe ordinace v církvi “jednu z forem duchovenského nástupnictví pěstující myšlení v intencích postavení a moci, které bylo v raném křesťanství neznámé.”

Některé organizační složky církve v Evropě jako Holandská unie, Středoberlínské sdružení nebo sdružení Hansa v severním Německu, kde jsou v platnosti doporučení Severoněmecké unie z dubna 2012 ordinovat pastory bez rozdílu pohlaví, oznámily, že budou nadále ordinovat ženy stejně jako mužské duchovní. Některé, jako unie církve v Norsku, Dánsku a Švédsku nebo Belgicko-Lucemburské sdružení se naopak rozhodly pozastavit ordinaci mužů do plné duchovenské služby, dokud nebude v církvi nastolen rovný přístup k oběma pohlavím dle Božího slova v Bibli a 14. věroučného článku církve. Italská unie reagovala na rozhodnutí Generální konference “silným nesouhlasem a protestem” proti “porušení základních principů svobody, náboženského cítění a kulturních specifik v různých zemích”, výbor Česko-Slovenské unie církve vyjádřil svůj postoj k rozhodnutí Generální konference tak, že “se týká pravomocí církve a nikoli Písmem i věroukou zaručené rovnosti mužů a žen v církvi.”

V Severní Americe v březnu schválil výbor Severopacifické unie žádosti 10 pastorů z Oregonského a Washingtonského sdružení o vrácení ordinačních pověřovacích listin a přijetí stejného postavení s ženskými spolupracovnicemi v duchovenské službě. Stejně se s ohledem na své kolegyně zachovala řada profesorů na teologické fakultě adventistické Andrewsovy  univerzity v amerických Berrien Springs, kde také akademický senát zvolil 21.4. do čela univerzity rektorku Andreu Luxtonovou. Děkan Teologického semináře Andrewsovy univerzity Jiří Moskala označil službu teologicky vzdělaných žen v duchovenské službě za “skutečně potřebnou”.

Studenti a učitelé Oboru teologie na Teologické vysoké škole v německém Friedensau vydali po společné diskusi jednomyslné prohlášení (ke stažení níže), podle něhož je třeba současnou praxi ordinace v církvi adventistů korigovat na základě Písma svatého. “Na jedné straně, Nový zákon svědčí o tom, že uvedení do vůdčích služebností v církvi je nezávislé na pohlaví (Řím 16: 1‐12; Fil 4: 2‐3; Gal 3:28). Odkazuje také k respektování dané kulturní situace, aby nedošlo k omezení možností pro komunikaci evangelia (1. Tim 2: 11‐12; 1. Kor 11: 4‐16; 14: 34‐40).

Pokud ženy nemohou být ustanoveny jako duchovní, omezuje to v naší společnosti šíření evangelia dvojím způsobem. Zaprvé tím, že jejich duchovní dary a vůdčí schopnosti zůstávají částečně nevyužity, a zadruhé tím, že církev ztrácí důvěryhodnost v současné společnosti, pokud nerespektuje lidská práva a zdůvodňuje to biblickou křesťanskou tradicí.

Na druhé straně, v rozporu s raně křesťanským porozuměním, je ordinace v naší církvi vnímána mnohem méně jako uvedení do služebnosti, ale více jako přechod do nového stavu. To je zřejmé ze skutečnosti, že 1) ženy mohou vykonávat prakticky všechny funkce duchovního, aniž by byly vysvěceny ke svému poslání, a že 2) pouze ordinovaní činovníci mohou ordinovat další. To ustanovuje jednu z forem duchovenského nástupnictví pěstující myšlení v intencích postavení a moci, které bylo v raném křesťanství neznámé. V novozákonní době byla ordinace veřejné ustanovení do služebnosti těmi, kteří o pověření rozhodli (sborem, jeho delegáty, spolupracovníky a vedoucími). Šlo o veřejnou modlitbu za Boží požehnání ve výkonu něčí služebnosti a vzkládání rukou v Božím jménu na zvolenou osobu (Skutky 1:23; 6: 5, 13: 2; 1 Tim 4:14; 2 Tim 1: 6, 2: 2).”