poslal Arthur Otázka ordinace žen v církvi. Příspěvek k diskusi. Bible Etalonem!
Vezměme na vědomí, že satan je velmi obratný, sofistický diskutér právě o věcech náboženských a biblických – jenže velmi lživý. Mat. 4,1; Luk 4,1; 2Kor 2,10; 11,14. Satan Bibli dobře zná a cituje, lépe než mnozí křesťané; jenže v cizím duchu.
Ze všeho tu vidíme, že slovo Písem je pro Pána Ježíše platné a závazné, a že se jím opravdu řídil, takže pokušením nepodlehl. I v naší otázce, zda je ordinace na vedoucí postavení žen v církvi činem opírajícím se o Písmo svaté, nemůžeme postupovat jinak než biblicky. – Z tohoto důvodu je zde obšírněji pojednáváno o významu Bibli pro veškeré naše úvahy, rozhodnutí a činění závěrů. Už tu padla poznámka o netolerování něčeho, co se nesrovnává s Písmem svatým, a o poslušnosti vůči tomu, co je v Bibli napsáno.
Dobře totiž víme, že Bible ani ve Starém ani v Novém zákoně žádné kněžky ani apoštolky ani biskupky nezná, nýbrž jen kněze-muže a jen apoštoly-muže.
Je tu proto pádný důvod se ptát: o čem ještě diskutujeme?!
V prvotní novozákonní církvi apoštolské nic takového
neexistovalo. Zůstává tedy otázka, zda budeme jakožto baptisté tyto
nebiblické věci a praktiky tolerovat a zavádět? Nebo chceme být církví,
která chce stát nad Písmem svatým??
Sami vidíme, jak silný je
trend dnešního novoliberalismu a velkého odcizování se biblickému učení.
Zmatený duch postmodernismu kosí mezi námi téměř všechnu svědomitou
biblickou zásadovost.
Co je vlastně tento tzv.
postmodernismus? Je to scestný evropský myšlenkový směr poslední třetiny
20. Století. Je zaměřen proti dosud převládající koncepci jediné pravdy
a jediného cíle. Usiluje o alternativnost lidských přístupů, odmítá
zdravou nadřazeno racionality v procesu poznání. Základním požadavkem je
tu pluralita názorů a jejich zrovnoprávnění, a to v tom smyslu, že
pravdu má každý; a pro každého prý platí jiný cíl; správný prý je každý
lidský přístup ke všemu a je zrovnoprávnění všech názorů, ve smyslu
„každý má pravdu“.
Tento duch dnes zasahuje i do církví.
Znakem toho je umíněný subjektivismus postmoderního člověka, kterému
jsou věci vážné a nejzávažnější prostě lhostejné, zvláště věci duchovní,
věci Boží, věci nebe nebo pekla. Svým lidsky ohraničeným rozumem se
stal soudcem i nad Pravdou nejvyšší a jedinou, Jn 14,6.
Jenže
bez poslušnosti Božích zákonů člověk svým způsobem zdivočí, a jeho
svědomí se otupí až k nesoudnosti. – Svědomité výklady Písma svatého
jsou dnes namnoze nahrazovány neduchovními diskusemi, přičemž mylné,
nebiblické názory dnes nejsou korigovány Biblí, natož odmítány.
Do
církví se vkrádá trend, který hodlá postmodernisticky tolerovat
všechno. Připomínat lidem hřích neposlušnosti vůči Bohu a jeho slovu,
zavání mnohému dnešnímu křesťanu zákonictvím a posuzovačstvím.
Všechno
toto negativní v církvi má stejného jmenovatele: neznalost a
neposlušnost Písem svatých. Boží slovo, slovo Bible, je dnes hojně
ředěno lidskou moudrostí kazatelů a silně zavání antropocentrismem, kde
středem a centrem se stává člověk, jeho rozum, jeho dovednost a sláva.
Pán Bůh Písem je z centra vytlačován na samou periferii. 2Tm 4,3; 2Pt
2,1.
Pod zorným úhlem i těchto uvedených veršů musíme
přistupovat k naší diskutované otázce „ordinace žen na biskupky, farářky
a kazatelky v církvi“. A takto znovu zjišťujeme, že v Bibli nic
takového nenacházíme.
Jak již avizováno shora, chceme tu
vycházet z faktu, který jasně a jednoznačně vyplývá z Bible: že prvotní
církev apoštolská měla pouze muže v uvedených funkcích církve, nikoliv
ženy. Co tu ještě říci? Jen jasnou pravdu podloženou Písmem svatým: Boží
Izrael žádné kněžky neměl, nýbrž jen kněze-muže, jak o tom rozhodl sám
Hospodin, Ex 40,12. – Podobně Pán Ježíš neměl žádné apoštolky, nýbrž jen
apoštoly-muže, které vyvolil skrze Ducha svatého, Sk 1,2. – Taktéž
prvotní církev apoštolská obsazovala vedoucí místa duchovní služby
bratřími-muži, nikoliv sestrami-ženami. 1.Tim 1-8; Titus 1,5-7. = muži!
Celá
tato námi diskutovaná věc je daleko prostší než naše domněnky, ba
bludné nápady, že tu musíme upravovat biblickou zprávu. Přece jasně tu
čteme, že ap. Pavel v církvi všude ustanovoval muže jako
biskupy-dohlížitele a muže-kazatele do vedoucích funkcí, nikoliv
sestry-ženy.
Proto ani jediná epištola není adresována ženě,
nýbrž pouze bratřím-mužům. A v epištolách apoštol oslovuje jen muže
slovem „bratře, bratři“. Na vedoucích místech církve byli pouze muži.
Apoštol
Pavel toto nečiní snad jen z nějaké nelásky vůči ženám. Naprosto ne!
Ani Pán Ježíš, když do kruhu svých apoštolů nezvolil ani jednu ženu.
Tady jde o zcela jinou zásadu.
Z Bible totiž víme, že podle
Božích tajuplných stvořitelských řádů má každý tvor své vlastní poslání.
Podobné je to i u ženy, která má zcela jiné poslání než muž: rození
dětí.
Hospodin stanovil zákony a řády, skrze které se má dít
jeho svatá vůle na zemi i ve vesmíru. Ta se děje tak, že každé jeho
stvoření bude naplňovat svoje, Bohem dané, poslání, jak On rozhodl.
Uveďme
názorný příklad: nebudeme přece žádat lípový strom, aby se stal stromem
ovocným. Oběma stromům Bůh přece určil rozdílné poslání. Ani jabloň
nebude rodit banány, neboť jejím posláním je vykazovat jablka.
Podobně
nebudeme ke kněžskému, apoštolskému nebo kazatelskému poslání ordinovat
ženy, když Bůh k tomu určil muže. Jednoznačně to vyplývá z Jeho slova
Písem, které je pro nás závaznou normou.
Boží myšlení a cesty
jsou opravdu jiné než naše. A Kristovo království opravdu není z tohoto
světa, Jn 18,36; Iz 55,8. Proto se i Kristova církev bude chovat jinak,
ne dle metod tohoto světa: nebude se tomuto světu přizpůsobovat, aby
upravovala znění Bible a praxi církevního života, Ř 12,2; Jak 4,4. –
Cizí, nebiblické prvky do církve nepatří! 1Kor 11,16. – A prvek kněžky
je jasně pohanský.
Boží zákony a ustanovení stojí nad církví,
nad jejími koncily a usneseními! Pokušení zalíbit se lidem a světu je
věc nebezpečná, protivící se Božímu slovu Písem svatých, Jak. 4,4.
Nesmíme tu přeslechnout slova Kristova z Lk 6,26: „Běda vám, když by
dobře o vás mluvili všichni lidé, nebo tak činili falešným prorokům
otcové jejich.“
Zde nemůže rozhodnout ani humanistická falešná
tolerance. Tato výpověď je závazná i ve věci otázky ordinace žen v
církvi. Taktéž slovo o „těsné bráně a úzké cestě“ nezná žádnou falešnou
toleranci ve smyslu jejich případných rozšiřování jen z ohledu na
člověka.
Když bratři baptisté v bývalém sovětském svazu často
velmi trpěli pro jednoznačnost své víry, pak se vzájemně povzbuzovali
těmito slovy: „Neodbočujme ani vlevo ani vpravo, ale nekompromisně se
držme směru vzhůru, k nebeskému novému Jeruzalému!“
Savá síla
dnešní liberální teologie mocně přitahuje biblicky neutvrzeného člověka,
který pak naletí do různých pastí v podobě líbivých slibů ďáblových o
„svobodě ke všemu“, „svobodě od Bible a náboženství“, se satanským
našeptáváním, že Bible není zas až tak závazná, abychom ji museli tolik
respektovat…
Do církve se dnes tlačí a zavádějí jiné, cizí
praktiky a metody. Řečeno starozákonně: na oltář církve se dostává cizí
oheň, Nu 26,61. Význam ani tohoto slova nesmíme minimalizovat. Vždyť je
to slovo pro církev.
Ap. Pavel zásadně neschvaluje zavádění
zvyků a praktik, které v církvi nemají místa. Celý novozákonní oddíl
1Kor 11,2-16 má v sobě výpovědi, které můžeme zužitkovat i v naší
diskusi o ordinaci žen v církvi.
V celé této věci nejde vůbec o
žádné soupeření mezi postavením muže a postavením ženy v církvi či mezi
různě obdarovanými jednotlivci či skupinami.
Verš
Gal 3,28 je často nesprávně vykládán účelově jako jakýsi „doklad“
správnosti ordinace žen v církvi. Ale tak tomu není. Ap. Petr mluví o
ženách jako spoludědičkách mužů, 1Pt 3,7. Tyto výpovědi však nejsou
žádnou legitimací ke zvolení do vedoucích funkcí biskupky, farářky nebo
kazatelky z povolání.
Písmo nezná standartní postavení žen v
církvi, kde by velela jako žena vedoucí. Neboť toto není posláním ženy v
církvi, nýbrž posláním mužů. Ostatně, duchovně zralá žena se do
takového postavení ani nedá dosadit, když se chce držet Božího slova
Písem.
Jistě, tvoříme jedno tělo Kristovy církve, jsme jedno v
Boží milosti, není tu rozdílu mezi mužem a ženou. Jenže tělo má své
jednotlivé údy, své jednotlivé orgány velmi různé svým posláním a
funkcí.
Nelze přece tvrdit, že ledviny a srdce jsou jedno, a
že není mezi nimi rozdílu funkčního. Víme dobře, že mají velmi rozdílné
poslání. Každý orgán v těle tu má Bohem přesně vymezené poslání. Podobně
mezi mužem a ženou, ač jsou v Pánu jedno.
Podle Písem nelze
tedy tvrdit, že je jedno, zda je knězem, biskupem a kazatelem muž nebo
žena. Na základě biblických výpovědí nelze na celou věc takto nahlížet a
činit nebiblické závěry.
Boží svatá vůle, Boží stvořitelské
řády mluví jinou řečí. Každá věc má své místo a své poslání. Jen
poslušným plněním svěřeného poslání nejvýrazněji oslavujeme svého
Stvořitele. Nejde totiž vůbec o naši slávu, nýbrž o slávu Boží, Iz 42,8;
Žalm 19,2; 113,4.
V podobném smyslu ke slávě Boží napsal ap.
Pavel i další výroky, jaké se dnešnímu člověku zdají být těžko
stravitelné; každopádně se nacházejí v Bibli; např. 1Tm 2,9-15; Ef 5,22;
1Kor 14,34. V tomto případě verše 34. snad šlo o neukázněné diskutérky,
které ukvapeně a neuváženě něco tvrdily, aniž se nejprve doma zeptaly
svých mužů, jak bylo slušné a požadovaným zvykem a pravidlem, 1Kor 11,3;
Ef 5,23.
A jak vysvítá z obsahu 1Kor 12 a 14, šlo
pravděpodobně o spory kolem darů Ducha svatého, neboť tam o tom ap.
Pavel píše. Někteří komentátoři se domnívají, že se v Korintu již tehdy
objevovaly i určité náznaky feminismu, něco, co působilo rušivě, něco co
nebylo z Ducha, ale jen z člověčiny.
Jak již bylo shora
zmíněno, v žádném případě ap. Pavel v církvi netoleroval věci, které do
ní nepatří, žádné pochybené novinky či pohoršlivé způsoby, žádná nová,
nebiblická učení, natož nějaké „jiné evangelium“ a podobně, Gal 1,6-9;
1Kor 11,16.
Tento nesmlouvaný postoj je nutno akceptovat.
Vždyť jde o zásadní ustanovení pro církev, která má v Bibli své řády,
které ji mají uchránit před bludným učením a nebiblickými praktikami.
Nový
zákon ordinaci žen do vedoucích funkcí v církvi prostě nezná.
Opakujeme: bibličnost této skutečnosti je v Písmu trojnásobně potvrzena:
Izraelem, Ježíšovými apoštoly, a praxí církve apoštolské novozákonní, o
níž mluví Ef 2,20.
Dovolme Písmu svatému, aby nám zavřelo
ústa, kdybychom chtěli tvrdit něco jiného. Jen svědomité a poslušné
držení se Písem svatých nám pomáhá rozpoznat zrno od plevy. Odklání-li
se církev od toho, byť i jen „v maličkostech“, pak podle proroka Ozeáše
má být „troubeno na poplach“, Oz 8,1-3; Píseň Š. 2,15.
Nemá-li církev svůj vzor a etalon v Písmu svatém, pak ani sama nemůže být vzorem tomuto světu, který celý leží ve zlém.
R. Novák
Mgr. Richard Novák - kazatel BJB v důchodu
Arthur