Otázka ordinace žen v církvi. Příspěvek k diskusi. Bible Etalonem!

Vezměme na vědomí, že satan je velmi obratný, sofistický diskutér právě o věcech náboženských a biblických – jenže velmi lživý. Mat. 4,1; Luk 4,1; 2Kor 2,10; 11,14. Satan Bibli dobře zná a cituje, lépe než mnozí křesťané; jenže v cizím duchu.

Ze všeho tu vidíme, že slovo Písem je pro Pána Ježíše platné a závazné, a že se jím opravdu řídil, takže pokušením nepodlehl. I v naší otázce, zda je ordinace na vedoucí postavení žen v církvi činem opírajícím se o Písmo svaté, nemůžeme postupovat jinak než biblicky. – Z tohoto důvodu je zde obšírněji pojednáváno o významu Bibli pro veškeré naše úvahy, rozhodnutí a činění závěrů. Už tu padla poznámka o netolerování něčeho, co se nesrovnává s Písmem svatým, a o poslušnosti vůči tomu, co je v Bibli napsáno.

Dobře totiž víme, že Bible ani ve Starém ani v Novém zákoně žádné kněžky ani apoštolky ani biskupky nezná, nýbrž jen kněze-muže a jen apoštoly-muže.

Je tu proto pádný důvod se ptát: o čem ještě diskutujeme?!

V prvotní novozákonní církvi apoštolské nic takového neexistovalo. Zůstává tedy otázka, zda budeme jakožto baptisté tyto nebiblické věci a praktiky tolerovat a zavádět? Nebo chceme být církví, která chce stát nad Písmem svatým??

Sami vidíme, jak silný je trend dnešního novoliberalismu a velkého odcizování se biblickému učení. Zmatený duch postmodernismu kosí mezi námi téměř všechnu svědomitou biblickou zásadovost.

Co je vlastně tento tzv. postmodernismus? Je to scestný evropský myšlenkový směr poslední třetiny 20. Století. Je zaměřen proti dosud převládající koncepci jediné pravdy a jediného cíle. Usiluje o alternativnost lidských přístupů, odmítá zdravou nadřazeno racionality v procesu poznání. Základním požadavkem je tu pluralita názorů a jejich zrovnoprávnění, a to v tom smyslu, že pravdu má každý; a pro každého prý platí jiný cíl; správný prý je každý lidský přístup ke všemu a je zrovnoprávnění všech názorů, ve smyslu „každý má pravdu“.

Tento duch dnes zasahuje i do církví. Znakem toho je umíněný subjektivismus postmoderního člověka, kterému jsou věci vážné a nejzávažnější prostě lhostejné, zvláště věci duchovní, věci Boží, věci nebe nebo pekla. Svým lidsky ohraničeným rozumem se stal soudcem i nad Pravdou nejvyšší a jedinou, Jn 14,6.

Jenže bez poslušnosti Božích zákonů člověk svým způsobem zdivočí, a jeho svědomí se otupí až k nesoudnosti. – Svědomité výklady Písma svatého jsou dnes namnoze nahrazovány neduchovními diskusemi, přičemž mylné, nebiblické názory dnes nejsou korigovány Biblí, natož odmítány.

Do církví se vkrádá trend, který hodlá postmodernisticky tolerovat všechno. Připomínat lidem hřích neposlušnosti vůči Bohu a jeho slovu, zavání mnohému dnešnímu křesťanu zákonictvím a posuzovačstvím.

Všechno toto negativní v církvi má stejného jmenovatele: neznalost a neposlušnost Písem svatých. Boží slovo, slovo Bible, je dnes hojně ředěno lidskou moudrostí kazatelů a silně zavání antropocentrismem, kde středem a centrem se stává člověk, jeho rozum, jeho dovednost a sláva. Pán Bůh Písem je z centra vytlačován na samou periferii. 2Tm 4,3; 2Pt 2,1.

Pod zorným úhlem i těchto uvedených veršů musíme přistupovat k naší diskutované otázce „ordinace žen na biskupky, farářky a kazatelky v církvi“. A takto znovu zjišťujeme, že v Bibli nic takového nenacházíme.

Jak již avizováno shora, chceme tu vycházet z faktu, který jasně a jednoznačně vyplývá z Bible: že prvotní církev apoštolská měla pouze muže v uvedených funkcích církve, nikoliv ženy. Co tu ještě říci? Jen jasnou pravdu podloženou Písmem svatým: Boží Izrael žádné kněžky neměl, nýbrž jen kněze-muže, jak o tom rozhodl sám Hospodin, Ex 40,12. – Podobně Pán Ježíš neměl žádné apoštolky, nýbrž jen apoštoly-muže, které vyvolil skrze Ducha svatého, Sk 1,2. – Taktéž prvotní církev apoštolská obsazovala vedoucí místa duchovní služby bratřími-muži, nikoliv sestrami-ženami. 1.Tim 1-8; Titus 1,5-7. = muži!

Celá tato námi diskutovaná věc je daleko prostší než naše domněnky, ba bludné nápady, že tu musíme upravovat biblickou zprávu. Přece jasně tu čteme, že ap. Pavel v církvi všude ustanovoval muže jako biskupy-dohlížitele a muže-kazatele do vedoucích funkcí, nikoliv sestry-ženy.

Proto ani jediná epištola není adresována ženě, nýbrž pouze bratřím-mužům. A v epištolách apoštol oslovuje jen muže slovem „bratře, bratři“. Na vedoucích místech církve byli pouze muži.

Apoštol Pavel toto nečiní snad jen z nějaké nelásky vůči ženám. Naprosto ne! Ani Pán Ježíš, když do kruhu svých apoštolů nezvolil ani jednu ženu. Tady jde o zcela jinou zásadu.

Z Bible totiž víme, že podle Božích tajuplných stvořitelských řádů má každý tvor své vlastní poslání. Podobné je to i u ženy, která má zcela jiné poslání než muž: rození dětí.

Hospodin stanovil zákony a řády, skrze které se má dít jeho svatá vůle na zemi i ve vesmíru. Ta se děje tak, že každé jeho stvoření bude naplňovat svoje, Bohem dané, poslání, jak On rozhodl.

Uveďme názorný příklad: nebudeme přece žádat lípový strom, aby se stal stromem ovocným. Oběma stromům Bůh přece určil rozdílné poslání. Ani jabloň nebude rodit banány, neboť jejím posláním je vykazovat jablka.

Podobně nebudeme ke kněžskému, apoštolskému nebo kazatelskému poslání ordinovat ženy, když Bůh k tomu určil muže. Jednoznačně to vyplývá z Jeho slova Písem, které je pro nás závaznou normou.

Boží myšlení a cesty jsou opravdu jiné než naše. A Kristovo království opravdu není z tohoto světa, Jn 18,36; Iz 55,8. Proto se i Kristova církev bude chovat jinak, ne dle metod tohoto světa: nebude se tomuto světu přizpůsobovat, aby upravovala znění Bible a praxi církevního života, Ř 12,2; Jak 4,4. – Cizí, nebiblické prvky do církve nepatří! 1Kor 11,16. – A prvek kněžky je jasně pohanský.

Boží zákony a ustanovení stojí nad církví, nad jejími koncily a usneseními! Pokušení zalíbit se lidem a světu je věc nebezpečná, protivící se Božímu slovu Písem svatých, Jak. 4,4. Nesmíme tu přeslechnout slova Kristova z Lk 6,26: „Běda vám, když by dobře o vás mluvili všichni lidé, nebo tak činili falešným prorokům otcové jejich.“

Zde nemůže rozhodnout ani humanistická falešná tolerance. Tato výpověď je závazná i ve věci otázky ordinace žen v církvi. Taktéž slovo o „těsné bráně a úzké cestě“ nezná žádnou falešnou toleranci ve smyslu jejich případných rozšiřování jen z ohledu na člověka.

Když bratři baptisté v bývalém sovětském svazu často velmi trpěli pro jednoznačnost své víry, pak se vzájemně povzbuzovali těmito slovy: „Neodbočujme ani vlevo ani vpravo, ale nekompromisně se držme směru vzhůru, k nebeskému novému Jeruzalému!“

Savá síla dnešní liberální teologie mocně přitahuje biblicky neutvrzeného člověka, který pak naletí do různých pastí v podobě líbivých slibů ďáblových o „svobodě ke všemu“, „svobodě od Bible a náboženství“, se satanským našeptáváním, že Bible není zas až tak závazná, abychom ji museli tolik respektovat…

Do církve se dnes tlačí a zavádějí jiné, cizí praktiky a metody. Řečeno starozákonně: na oltář církve se dostává cizí oheň, Nu 26,61. Význam ani tohoto slova nesmíme minimalizovat. Vždyť je to slovo pro církev.

Ap. Pavel zásadně neschvaluje zavádění zvyků a praktik, které v církvi nemají místa. Celý novozákonní oddíl 1Kor 11,2-16 má v sobě výpovědi, které můžeme zužitkovat i v naší diskusi o ordinaci žen v církvi.

V celé této věci nejde vůbec o žádné soupeření mezi postavením muže a postavením ženy v církvi či mezi různě obdarovanými jednotlivci či skupinami.

Verš Gal 3,28 je často nesprávně vykládán účelově jako jakýsi „doklad“ správnosti ordinace žen v církvi. Ale tak tomu není. Ap. Petr mluví o ženách jako spoludědičkách mužů, 1Pt 3,7. Tyto výpovědi však nejsou žádnou legitimací ke zvolení do vedoucích funkcí biskupky, farářky nebo kazatelky z povolání.

Písmo nezná standartní postavení žen v církvi, kde by velela jako žena vedoucí. Neboť toto není posláním ženy v církvi, nýbrž posláním mužů. Ostatně, duchovně zralá žena se do takového postavení ani nedá dosadit, když se chce držet Božího slova Písem.

Jistě, tvoříme jedno tělo Kristovy církve, jsme jedno v Boží milosti, není tu rozdílu mezi mužem a ženou. Jenže tělo má své jednotlivé údy, své jednotlivé orgány velmi různé svým posláním a funkcí.

Nelze přece tvrdit, že ledviny a srdce jsou jedno, a že není mezi nimi rozdílu funkčního. Víme dobře, že mají velmi rozdílné poslání. Každý orgán v těle tu má Bohem přesně vymezené poslání. Podobně mezi mužem a ženou, ač jsou v Pánu jedno.