Pokrývky hlavy při veřejné bohoslužbě

Móda se mění a vkus liší. Mezi křesťany různých národností zůstávají kulturní rozdíly. Nový zákon tyto věci moudře dovoluje a co se týče oblasti oblékání a vzhledu, nestanovuje jiná pravidla než zásadu slušnosti (1. Tim. 2:9) a jednoty - to znamená, že bychom měli být opatrní a nepřevzít žádný styl vzezření, který by nás spojil s odporně zvrácenými lidmi, jejichž styl a móda jsou vlastně jejich znakem.

Druhý princip se zdá být zahrnut v Pavlových slovech v 1. Korintským 11:6, kde pravděpodobně ostříhané hlavy odkazují na znamení nevěstky. Máme-li zde tyto dva principy a přijímáme-li, že věřící má být ve všech věcech ozdobou evangelia skrze pokoru a svatost, můžeme obvykle poměrně snadno zhodnotit, které způsoby oblékání a vizáže jsou pro nás jako pro křesťany vhodné.

Nicméně je zde však prvek křesťanského oblékání, které Bible neumožňuje posuzovat tímto způsobem. Tím je pokrývání hlav při veřejné bohoslužbě. Nový zákon trvá na tom, že ženám je to přikázáno a mužům zakázáno. V našem věku tzv. genderové rovnosti - nesprávného označení pro filozofii radikálního feminismu a protikřesťanského humanismu - se to může zdát podivné. Není to podivné. Bible tyto normy stanovuje z velmi dobrých důvodů.

Pokrývky hlavy u žen

Pavel otázce pokrývek hlavy věnuje půl kapitoly (1. Kor. 11:1-16). Ničím nenaznačuje, že zde zavádí pravidlo pouze pro místní situaci v Korintu. Používá slova jako mrzká věc a ohyžďování hlavy (v konečném důsledku Krista, verš 3). Tyto pojmy ukazují na mravní problém neutuchajícího významu, nikoli na pouhé místní otázky. Pavel se také jako na důvod toho, proč mají ženy při veřejných bohoslužbách mít hlavu pokrytou, odkazuje slovy na Boží anděly (verš 10). Říká, že příroda učí to samé (verš 14). To vše silně naznačuje, že zde Pavel stanovuje obecné pravidlo pro všechny křesťanské církve bez ohledu na místo nebo lokální kulturu.

Tento závěr posiluje vyjádření ve verši 4. Tam apoštol zakazuje při bohoslužbě pokrývání hlavy mužům. Jak Židé, tak Římané měli ve zvyku při náboženských obřadech na mužích pokrývky hlavy vyžadovat. Je zřejmé, že Pavel zde neřeší pouhé kulturní otázky. Stanovoval, co je pro křesťany správné a vhodné bez ohledu na kulturu, ve které žijí. Proto to, co vyučuje 11. kapitola 1. Korintským, bereme jako závaznou normu i pro nás dnes.

Vskutku se zde ukládá, mají-li či nemají-li ženy mít při společných shromážděních pokrytou hlavu. Žádný renomovaný komentátor či vykladač nemá nejmenších pochyb, že Pavel trval na tom, aby korintské ženy nosily během veřejných bohoslužeb na hlavě pokrývku. Nevíme o žádné Bibli věřící církvi, která by mužům umožňovala během veřejných bohoslužeb nosit klobouky či čepice. Důvodem je, že to 1. Kor. 11:4 zakazuje. Nikdo nepochybuje, že tento zákaz stále platí.

Jaké výkladové a logické překroucení může přičíst obdobný zákaz pro ženy uctívat Pána Boha s odkrytou hlavou pouhé dočasné záležitosti, týkající se Korintských, ale již ne nás? Jak můžeme ve světle Pavlova jasného záměru stanovit všeobecné pravidlo chování ignorovat jasné učení, že křesťanské ženy by měly během veřejných bohoslužeb nosit pokrývku hlavy? Ve Svobodné presbyterní církvi tak nečiníme. Ochotně to přijímáme.

Souzení dle Božích standardů

Jeden z důvodů pro pokrývání hlav u žen se týká úlohy mužů a žen při stvoření a v církvi (verše 7-8). Musíme si dávat pozor, abychom neposuzovali lidskou hodnotu a důstojnost podle bezbožných měřítek moderního radikálního feminismu či humanismu. Pravá důstojnost ženy spočívá v poznání a přijetí jejího místa, které ji přidělil její Stvořitel a Vykupitel. Totéž platí pro muže. Pokrývání hlavy ženami je výmluvným svědectvím o přijetí norem Božích a nikoli lidských. Základní princip je stanoven ve verši 3: "Muže hlava jest Kristus, a hlava ženy muž, hlava pak Kristova, Bůh."

Apoštol zcela zřejmě nerozebírá otázku, kterou svět nazývá "rovností" nebo "důstojností". Projednává otázku správy a autority v křesťanské rodině a církvi. Navíc musí být všechny tři výroky ve verši 3 brány jako celek. Jinými slovy, Pavel nepředkládá důvody pro mužskou autoritu nad ženou bez přihlédnutí k mužově podřízenosti autoritě Kristově. Spíše vede muže a ženy do podřízenosti u nohou Páně. Naše domovy a církve by byly mnohem šťastnějšími a zdravějšími místy, kdybychom všichni - muži i ženy - plně uznali moc a autoritu Kristovu a poslušně Mu sloužili v úloze, kterou nám dal.
 
Symbol autority Kristovy

Při rozvádění tohoto základního principiálního vyjádření (verš 3) dodává Pavel ve verších 4 a 5: Každý muž, modle se aneb prorokuje s přikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou (což jest Kristus). Každá pak žena, modleci se aneb prorokujici s nepřikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou (což jest autoritu, kterou nad ní postavil Pán Bůh). V tom spočívá význam pokrývání hlavy. Odmítnout to je vzpourou proti Božímu řádu vlády v Jeho církvi. Pro ženu je to stejně špatné, jako by před Pána Boha přicházela s ostříhanými vlasy, což bylo ostudným odznakem nevěstek (verše 5-6).


"Pro anděly"

Zde máme pro pokrývku hlavy další důvod. Má být nošena jako symbol podřízenosti vůči autoritě "pro anděly" (verš 10). Tento odkaz na anděly nám připomíná, že při bohoslužbě máme co do činění s neviditelným světem a že by naše chování nemělo být řízeno podle převažujících názorů současného zlého světa, ale podle trvalých standardů pořádku, které Pán Bůh stanovil. Andělé jsou přítomni církevní bohoslužbě, a ti nemohou nevhodné ustrojení pominout jako něco nedůležitého.

Odmítnutí Božích řádů ohledně pokrývek hlavy je z pohledu andělů nevhodné, protože to vyjadřuje vzpouru vůči Pánem Bohem nařízené struktuře autority. Andělé byli osobně svědky toho, jakou zkázu způsobila taková vzpoura jak v jejich řadách, tak v zahradě Eden. Nemohou proto považovat za nedůležité jakékoli odmítnutí čehokoliv, co Pán Bůh uložil jako něco pro církevní bohoslužbu nezbytného.

Přítomnost andělů při naší bohoslužbě nás navíc učí některým velmi důležitým věcem. Posoudíme dvě z nich. Za prvé nás to učí, že povinnost křesťanských žen pokrývat při bohoslužbě hlavy není pro ženy ponižující. Andělé jsou vyššího postavení než lidé (Ž. 8:5) a sami se před Pánem zakrývají (Iz. 6:2). Jak pak může křesťanská žena považovat Boží ustanovení o pokrývání hlavy za břímě nebo něco, co snižuje její důstojnost?

Druhým poučením je, že bychom ohledně uctívání a služby měli rádi přijímat každé nařízení Boží. Ač vyššího postavení než lidé, andělé se ochotně podřizují službě věřícím (Žd. 1:14). Je tedy jasné, že by žádná křesťanská žena neměla odmítat Bohem ustanovený symbol poddání se Jeho autoritě jako by tím byla porušena její svoboda nebo popřena důstojnost.

Všechna sláva Kristu

Skutečná krása Pavlova učení, že při veřejné bohoslužbě ženy musí a muži nesmí mít pokryty hlavy spočívá v tom, že staví všechnu lidskou slávu a autoritu tam, kam správně patří: k nohám Krista. Ženě míti dlouhé vlasy poctivé jest, je to pro ni sláva (1. Kor. 11:15). Je správné, že by si je při bohoslužbě měla pokrývat, neboť všechna sláva musí náležet Kristu. Muži hlásají stejnou pravdu tím, že si hlavu nepokrývají. Dodnes si sundávají pokrývku hlavy v přítomnosti nadřízeného. Stejně je tomu tak zde. Různými úkony se muži a ženy spojují v osvědčování, že Pánu Ježíš Kristu náleží všechna sláva a čest.

Námitka

Někteří namítají, že se o ženě píše, že "vlasové k zastírání dáni jsou jí" (verš 15) a žádnou jinou pokrývku tedy nepotřebuje. To je zcela v protikladu všemu, co Pavel říká. Ti, kdo věří, že hovoří o pouhém pokrývání skrze vlasy, by si ve verších 5 a 6 měli nahradit slovo pokrytí (kral. zavíjení) slovem vlasy a uvidí, jak nesmyslný a vyloučený jejich argument je. Pavel dává jasně najevo, že mluví o pokrývce umístěné na hlavě. Ve čtvrtém verši slovo přikrytý znamená doslova "mající něco na hlavě." To je Pavlova hlavní myšlenka. Příroda ženě dává ve vlasech závoj (kral. zastírání). "Je to pro ni sláva, protože je to závoj. Závoj sám o sobě tedy musí být přiměřený a pro ženy ozdobný" (Charles Hodge).

Ve skutečnosti zde může být ve verši 15 další myšlenka, neboť doslova říká: "Její vlasy jsou jí dány místo pokrývky". V tomto verši je pokrývka (kral. zastírání) nové slovo. V Židům 1:12 (což je jediný další výskyt v Novém zákoně) je to přeloženo jako "oděv" (nebo: háv, roucho). Označuje to něco, co splývá okolo celého těla, a Pavel tím možná chtěl říci, že křesťanské ženy nemusí na hlavě nosit nedůstojné celkové pokrývky, jako to ženám ukládají některá jiná náboženství.

Jediný křesťanský zvyk

Jedinou patřičnou odpovědí na biblické učení je radostné přijetí a podřízení se. Jestliže se s námi lidé chtějí přít přese všechno, co říká 1. Korintským 11 říká, pak musí být naše odpověď stejná jako odpověď apoštola Pavla: "Jestliže pak komu se vidí neústupným býti, myť takového obyčeje nemáme, ani církev Boží" (verš 16). Veškeré argumenty apoštol ukončuje prohlášením Boží autority. Říká, že církve Boží nemají žádný takový zvyk, aby se ženy, zapojovaly do veřejné bohoslužby bez pokrývky hlavy (a stejně tak muži s pokrývkami), bez ohledu na to, co si o této naší praxi myslí jiné skupiny.

Radostné svědectví evangelia

Ve Svobodné presbyterní církvi věříme, že se více sluší poslouchati Boha než lidí. Z toho důvodu se řídíme jediným obyčejem v této věci, který Pán Bůh kdy ve své církvi ustanovil - že muži by se neměli zapojovat do veřejné bohoslužby s hlavou pokrytou, a ženy s hlavou nepokrytou. Není to pro nás žádné zákonické otroctví, ale radostné svědectví evangelia k samotné slávě Pána Ježíše Krista v Jeho církvi.

Zdroj: www.zasadovacirkev.org

Jedná se o zásady Svobodné presbyterní církve, kde je kazatelem Miloš Šolc ml. (syn bývalého kazatele BJB)