Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží.

To je tvrzení velmi odvážné. Je to úžasná představa, ale my se na ni neumíme plně spolehnout. Pokoj s Bohem! Jak krásné. Ale vždyť my často nemáme ani pokoj s člověkem nebo i sami se sebou. Kdo má pokoj s Bohem, má i sám být zdrojem pokoje. Kéž by tomu tak bylo!

Skrze Krista jsme získali přístup k Boží milosti. Zcela zadarmo a z lidského pohledu i nezaslouženě. Kdyby měl Bůh „lidské poradce“, tak by to nikdy neudělal. Jistě by mu poradili: Teď na to nemáme peníze, vykoupit celé lidstvo, pomoci těm, jejichž kultura je tak odlišná od té naší nebeské. Pomůžeme nejdříve těm našim. Máme tady přece padlé anděly nebo duše v očistci anebo vezmeme jen ten vyvolený národ. Na takhle široce pojatou pomoc prostě nemáme. A kdoví jak se vůbec zaintegrují a co do té naší čisté víry zanesou. Nezačnou ji rozdělovat?


Jenomže Bůh naštěstí takto neuvažoval. Poslal svého syna ke všem. Tak není divu, že mu ti samospravedliví vyčítali, že je „žráč a pijan, přítel nevěstek a celníků“. Koneckonců byl. A je to dobře. Protože potom i my, kteří se nevejdeme do těch správných škatulek, máme šanci. Nejsme zajatci své vlastní nedostatečnosti. Nemusíme se strachovat, zda uspějeme v tvrdém světě tržní konkurence. Žijeme z Boží milosti.

A odpovědí na Boží milost je lidská solidarita. Solidarita se všemi lidmi, protože všichni jsme stejná, rovnocenná a v Božích očích stejně vzácná stvoření. Černí i bílí, křesťané i muslimové, uprchlíci i zdejší, houmlesové i ti, co bydlí, chytří i blbečci, cikáni i gádžové, ti, co se mi líbí, i ti, které bych nejraději poslal někam: zkrátka všichni.

Josef Bartošek, ČCE, studentský farář

Zdroj: Evangelický týdeník - Kostnické jiskry 2016/6-7