Církev adventistů sedmého dne změnila na letošním červencovém zasedání Generální konference v San Antoniu svůj věroučný bod o stvoření. Osobně to považuji za symptomatický posun uvnitř církve, který může přinést změny nejen v její vnitřní atmosféře, ale může mít i závažné dopady do ekumenických vztahů s ostatními křesťanskými denominacemi.

Český překlad nově formulovaného věroučného bodu (celkem jich má církev 28) z oficiálních stránek církve www.casd.cz zní takto: “Bůh zjevil v Písmu spolehlivou a historickou zprávu o své stvořitelské činnosti. Stvořil vesmír a v nedávném šestidenním stvoření učinil Hospodin nebe, zemi, moře i všechno, co je v nich, a odpočinul sedmého dne. Tak ustanovil sobotu jako trvalý památník svého díla vykonaného a dokončeného v průběhu šesti doslovných dnů, které společně se sobotou představovaly stejnou jednotku času, jaká je dnes nazývána týdnem. První muž a žena byli učiněni k Božímu obrazu jako vrcholné dílo stvoření. Obdrželi vládu nad světem a zodpovědnost pečovat o něj. Svět byl po dokončeném stvoření “velmi dobrý.” (Bible – 1. Mojžíšova 1-2; 2. Mojžíšova 20:8-11; Žalm 19:1-6; 33:6.9, 104, Izajáš 45:12.18; Skutky 17:24, Koloským 1:16; Židům 1:2; 11:3; Zjevení 14:7.)”

Z textu vyplývá, že církev adventistů se otevřeně hlásí k doslovnému, fundamentalistickému chápání prvních kapitol knihy Genesis. Země podle tohoto bodu vznikla „v nedávném šestidenním stvoření” (tzn asi před šesti tisíci lety). Stvoření vyvrcholilo sobotou a její zachovávání je proto tímto stvořitelským týdnem zdůvodňováno.

I když je to názor vymykající se pojetí většiny křesťanů, je mezi adventisty dlouhodobě převládající. Proč tedy jeho explicitní potvrzení ve věroučných bodech signalizuje zásadnější posun v adventismu, než by se na první pohled mohlo zdát?  Důvodem je, že stávající text tohoto článku, který také výrazně směřoval k doslovnému chápání Bible, přece jen nechával určitý prostor i pro toho, kdo zprávu o stvoření chápal pouze jako teologickou výpověď bez konkrétní aplikace do přírodních věd. To však již nyní není možné. Nová formulace tak přináší tři zásadní důsledky:

1.  Staví mimo církev ty, kteří mají jiný názor.
   Církev, která na počátku odmítala jakékoliv jiné krédo, než Bibli, svou první verzi věroučných bodů odsouhlasila až na Generální konferenci v Dallasu v roce 1980. Jejich neustálým zpřesňováním od té doby stále více zužuje teologický i společenský prostor, ve kterém se adventisté můžou, pokud chtějí být v souladu s církevní věroukou, pohybovat. Vedení církve přiznává, že nová formulace věroučného bodu o stvoření se vymezuje proti stoupencům teistické evoluce („Šlo nám o záměrné odmítnutí teorií o vzniku přírody a člověka evolucí, teistickou evolucí nebo jakékoli interpretace založené na evolučních liniích,” řekl klíčový adventistický teolog Angelo Rodriguez, který se na formulaci věroučného článku podílel.) Adventisté tedy nyní stojí proti všem, kteří sice věří, že Bůh je stvořitelem, ale biblická zpráva o stvořeni je pro ně teologickou výpovědí, se kterou poznatky současné biologie nejsou v rozporu. Jenže i mezi adventisty je řada lidí, kteří ideu teistické evoluce na základě svého přesvědčení nebo vědeckého poznání zastávají. Teď jsou postaveni do role těch, kteří stojí proti své církvi. (Ellen Whiteová, o které adventisté věří, že byla inspirovaným Božím prorokem, k tomu píše: „Nejvyšší autorita po Bohu mezi adventisty sedmého dne se projevuje ve vůli celého společenství církve, jak je vyjádřena v rozhodnutích Generální konference, když se usnáší v rámci svých pravomocí. Těmto rozhodnutím se mají všichni členové církve bez výjimky podřizovat, pokud se neprokáže, že tato rozhodnutí odporují Božímu slovu nebo právu svědomí jednotlivce.”) Zastávat teistickou evoluci tak pro adventisty nyní znamená zastávat herezi, srovnatelnou například s popíráním učení o Kristově božství. (Není to nadsázka, církev nikde neudává hierarchii věroučných bodů.) Jedinou nadějí pro stoupence teistické evoluce by tedy do budoucna bylo, že se nová formulace bodu o stvoření prokáže jako odporující Božímu slovu nebo svědomí jednotlivce. Jak by však takové prokazování mělo vypadat, specifikováno nikde není. A vzhledem k tomu, že věroučný bod byl přijat drtivou většinou delegátů, něco takového nepřipadá do úvahy.
   
   
2. Vstupuje na pole vědy, kde ale církev nemá co dělat.
   Církev se schválenými formulacemi pustila na území, které jí nepřísluší a kam vstupovat je nebezpečné. Autoritativně totiž vymezila mantinely, ve kterých se nadále lidé mohou ve svých úvahách a zejména přírodovědeckém bádání pohybovat. Historie ukazuje, že podobný vstup církve na pole přírodních věd nikdy nebyl šťastný. Navíc, separátně stanovit některým vědám metodologii „pohledem bible“, je mylná cesta. Mnohem systémovější by již bylo odmítnutí současné vědy jako celku. Nelze se však na ni odvolávat například v oblasti zdraví ( jak adventisté rádi činí), a zároveň odmítat její závěry v oborech, kde se její výsledky liší od toho, co by adventisté rádi slyšeli (například v geologii nebo biologii). Svobodné bádání k vědě patří a její metodologie by měla platit pro všechny vědy stejně – od fyziky přes anatomii až po paleontologii nebo biologii.
   
   
3. Akceptuje jiná východiska pro věrouku, než je Bible.
   Církev adventistů sedmého dne vždy tvrdila, že žádná její věroučná formulace nepochází od prorokyně Ellen Whiteové, ale že vše bylo zformulováno po studiu Bible a role Elen Whiteové byla pouze „potvrzující”. Formulace „nedávné šestidenní stvoření” to mění. Inspiraci dílem Ellen Whiteové v tomto přiznávají i vedoucí představitelé církve. Dílo Ellen Whiteové se tak stává vedle Písma rovnocenným zdrojem adventistické věrouky.