poslal bask O novokřtěncích
Poněvadž však se zmiňujeme o novokřtěncích, chceme se Ti, ó
králi, několika (slovy) zmíniti o názorech jejich sekty. Je to druh téměř
zničených a tísní ze země vyhnaných lidí, jejichž zaměstnáním jest, aby
velkolepým mluvením o Božích věcech získali několik stařen, čímž si opatřují
výživu a nemalý peníz. A vůbec předstírají touž svatost, o které píše Tvůj
Ireneus – byl biskupem v Tvém Lyonu – když (mluví) o valentianech[1],
a (Řehoř) Naciánský[2], když mluví
o eunomiánech[3].
Opírajíce se o ni dále učí, že křesťan nemůže býti úředníkem, že křesťanu není
dovoleno, aby třeba podle zákona zabil i provinilce, že nesmí válčit, ani když
by samovládci, bezbožní lidé, násilníci, ba dokonce lupiči každodenně plenili,
zabíjeli a ničili, že nesmí vykonávati přísahu, že křesťan nesmí vymáhati dávky
nebo daně, že všechno musí býti společné, že duše spí spolu s těly, že muž může
v duchu míti více žen, s nimiž se nicméně stýká tělesně, že desátky a důchody nemusí
být placeny. A tisíce jiných (věcí), ano každodenně jiné nové bludy sejí jako
plevel mezi dobré semeno Boží.
Ačkoli od nás odešli, protože z nás nebyli, jsou
přece (lidé), kteří nám přičítají všechny jejich bludy, i když proti nim
bojujeme rázněji než kdo jiný a (když) ve všem shora vyloženém učíme jinak než
oni. Proto, nejlepší králi, jsme-li odkudkoli u Tvého Veličenstva udáváni, jako
bychom odstraňovali vrchnost, jako bychom zakazovali, že se nemá vykonávat
přísaha a jako bychom učili jiné (věci), které novokřtěnecká nákaza vykřikuje
do světa, pak prosím a žádám Tě kvůli pravdě, které jsi tak velice nakloněn,
jak se o Tobě rozhlašuje, abys ničemu z toho o nás nevěřil, to jest o těch,
kteří kážeme evangelium v městech křesťanského občanství. Neboť nepobuřujeme,
neoslabujeme ani vrchnost ani její vážnost nebo zákony, nejsme pro to, aby
někdo nedodržoval slib a závazek, ačkoli nás někteří z těch věcí podezírají
nikoli již skrytým udáváním, nýbrž veřejnými spisy. Ty nevyvracíme hlavně
proto, že svět je již plný zběsilých knih a že věc sama činí zřejmým, jak lživě
píší ti, kdož takové (věci) o nás mezi lidem roztrušují, nedbajíce slávy
Kristovy, nýbrž své a svého břicha.
Ona novokřtěnecká nákaza vniká však
nejmocněji tam, kde začalo vzcházet čisté učení Kristovo, z čehož jasně vidíš,
ó králi, že je poslána zlým duchem, aby na poli vyplenila spásné plémě. Viděli
jsme, jak města i městečka, která začala krásně přijímati evangelium, zachvácena
touto nákazou a jakoby znemožněna zdržením, uvázla, že pro zmatek nemohla
spravovati ani božské ani lidské (záležitosti). Proto i Tvé Veličenstvo varuji,
což nebudiž bráno nelibě, neboť vím, že jsi obklopen nejlepšími rádci. Ale
radou se nedá předejiti to, co nebylo předvídáno. Zpozorují-li toto zlo, vím,
že se o ně snadno postarají, ale neznají-li ovšem toto nebezpečí, doufám, že
jistě neponeseš varovatele nelibě. Poněvadž není možné, aby se i v Tvém
království nezatřpytily nějaké jiskry znovuzrozeného evangelia, varuji tedy,
abys papežencům, jejichž moc vzrostla více, než je spravedlivé, nedopouštěl
udusiti dobré símě, neboť místo něho by Tobě, nic takového netušícímu, vyrostl
novokřtěnecký plevel, čímž by došlo po celém Tvém království k takovému zmatku,
že by dalo práci nalézti lék.
To je hlavní obsah naší víry a našeho kázání, které z milosti
Boží zachováváme, jsouce hotovi vydati počet komukoli, neboť neučíme ani jedné
literce, které jsme se nenaučili z Božího slova. Ani netvrdíme nějaký názor,
pro nějž bychom neměli jako ručitele přední učitele církve, proroky, apoštoly,
biskupy, evangelisty, vykladače, tedy ty staré, kteří čistěji čerpali z
pramene. To dosvědčí ti, kdož naše spisy viděli a posoudili.
Proto, přepas se, nejsvětější králi, – co překáží, aby nejsvětějším
byl nazván ten, kdo je nejkřesťanštější? – abys s uctivostí přijal
znovunarozeného a vracejícího se Krista! Vidím totiž, že Prozřetelnost Boží
učinila, aby francouzští králové byli nazýváni nejkřesťanštějšími, poněvadž
evangelium Syna Božího bude obnoveno za Tvého panování. Všichni přátelé i
nepřátelé Tě chválí jako od přirozenosti dobrotivého a milého, spravedlivého a
moudrého v soudu, velmi bystrého na duchu a velmi statečného. Jak řečeno, Bůh
Tě učinil velmi bohatým těmito dary, aby ses skvěl v tomto století, v němž on
sám opět roznítil světlo své známosti. Zdar tedy těmto bohatýrským ctnostem!
Vystup, křesťanský kníže, uchop štít a kopí a učiň útok a vpád v samou nevěru
tímto svým odvážlivým a neohroženým duchem a tělem, vynikajícím vší
ušlechtilostí, aby Tě následovali ostatní králové a zahnali Antikrista, když Tě
vidí jako prvního hájiti slávu Kristovu! Dopusť, aby spasitelné učení bylo v
Tvém království čistě kázáno. Máš mnoho moudrých a učených mužů, prostředků a
lid, který je nakloněn náboženství. Proto nestrpíš, aby pověrou byly svedeny
duše, které jsou velmi poslušné i Boha i Tebe. Nic se nesmíš bát toho, co
nepravdivě pokřikují žalobníci, aby se protivili pravdě.
Svaté a spravedlivé
války povedeš nejen Ty, nýbrž i cizí spojené národy. Bez váhání složí přísahu
nejen lid, ale i sami proroci, když ji papeženci dosud odpírali. Daně a dávky
budou platit i proroci; tak vzdáleni jsou toho, aby učili, že nemají býti
placeny. Práva jednoho každého zůstanou nedotčena. Ale jestliže se kdo proviňuje,
usvědčí ho, nebudou však pobuřovat pro časné věci, neboť v těchto věcech
uznávají řádného soudce, ačkoli i jeho se zmocní a kárají, jestliže hřeší. Věř,
věř, velkodušný hrdino, že se nepřihodí nic z toho zlého, jímž papeženci
vyhrožují, neboť Pán chrání svou církev. Kéž by Ti bylo dopřáno, abys svýma
očima viděl poměry některých knížat, která v Německu přijala evangelium, a
nevinnost, líbeznost a vytrvalost měst. Podle ovoce hned řekneš: „Nepochybuji,
že to, co jest, se narodilo z Boha.“ Ty všechno uvaž podle své víry a moudrosti.
A promiň naši smělost, kterou Tvé Veličenstvo po venkovsku vyrušujeme. Věc toho
totiž vyžadovala. (Dáno) v Curychu.
Tvému Veličenstvu zcela
oddaný Huldrychus Zwinglius
[1] Jejich
jméno je odvozeno od Valentina, který žil v Alexandrii a zemřel kol r. 160,
zastánce gnosticismu, způsobu to, jak získat poznání Boha tajemnými obřady a
spekulací. Mezi gnostiky zastávali názor, že Bůh stvořitel není totožný s Bohem
spasitelem. Měli sklon k doketismu, tj. k učení, že Kristus jako člověk neměl skutečné
tělo. Odmítali Starý zákon a rovněž popírali, že by Kristus měl znovu přijít.
Na starší tradici navazovali i tím, že neuznávali víru ve vzkříšení těla.
[2] Starocírkevní
bohoslovec 4. stol.
[3] Stoupenci
Eunomia ze 4. stol., stoupenec Ariova učení, podle něhož Kristus nebyl Synem
Božím ve smyslu biblického svědectví.
Krátký a jasný výklad křesťanské víry kázáné Huldrychem Zwinglim (1531)
Překlad J. B. Jeschke.