Kořeny letničního hnutí v Brně nalezneme v polovině 50 let. Od 1.9.1955 se kazatelem brněnského sboru Bratrské jednoty baptistů stal dr. Pavel Titěra, který přestoupil z Jednoty bratrské v Holešově. Od roku 1956 se stále častěji zmiňoval o letnicích pro církev a o sborech Jednoty českobratrské na Těšínsku. Někteří členové sboru začali více toužit po Duchu svatém, a proto v roce 1957 skupina bratří a sester navštívila sbor v Hrádku a po svém návratu se dále scházela k modlitbám. V následujícím roce se jejich počet rozšířil. Od roku 1959 ve sboru probíhala pravidelná nedělní modlitební shromáždění pro toužící po "moci z výsosti". A v následujícím roce přijeli do Brna sloužit bratři z Těšínska.

Někteří ze členů brněnského baptistického sboru se však postavili ostře proti a poslali na ústředí baptistické církve stížnost, nebylo však nijak zakročeno. V roce 1962 onemocněl laický kazatel sboru Bratrské jednoty baptistů Bohuslav Tetiva a odjel na léčení do Štrbského Plesa. Po ukončení léčby se oba manželé při zpáteční cestě zastavují na Těšínsku u bratra Brózdy a během této návštěvy prožil bratr Bohuslav Tetiva křest v Duchu svatém. V roce 1964, po 2 letech scházení, obdržel křest Duchem svatým i Ladislav Novák, pozdější starší sboru.

O rok později, v roce 1965, nastaly mezi bratry Pavlem Titěrou a Bohuslavem Tetivou neshody kvůli modlitebním chvílím, které byly nakonec zrušeny. Skupina "nadšenců" se však scházela dál v bytě bratra Josefa Nováka, který roku 1947 přišel z Volyně do Čech, kde v Podbořanech a Žatci měli pod sborem Bratrské jednoty baptistů letniční skupinku. Další rok přibývalo lidí pokřtěných v Duchu a skupina, kterou přijížděl vyučovat bratr Bocek, se scházela téměř každý den.

V polovině července roku 1966 přijeli do Brna bratři z Ústředí Bratrské jednoty baptistů a byla svolána schůze staršovstva I. a II. sboru Bratrské jednoty baptistů. Výsledkem byla výzva vzdát se daru jazyků a přestat o této zkušenosti hovořit. 23.6.1966 bylo vydáno všem sborům k projednání prohlášení, podle kterého každý letničně zaměřený člen BJB musel být zbaven funkcí ve sboru a kdo se nezřekl tohoto učení, sám se tím z Bratrské jednoty baptistů vyloučil.

Okolo listopadu stejného roku došlo k vyloučení bratrů Bohuslava Tetivy a bratra Nováka. V roce 1967 odchází 18 členů, poté co byli na výročním členském shromáždění vyzváni, aby se zřekli svého letničního zaměření. Tato skupinka se dále po několik let setkávala přes zimu v domku na Životského 10 u bratra Benzcika a přes léto u Tetivů, na chatě v Bystrci nebo v přírodě. Přirozenou autoritou se stal bratr Bohuslav Tetiva. V listopadu roku 1968 do skupiny začal opět chodit bratr Josef Novák s rodinou, který měl samostatnou skupinku. Skupina se tehdy scházela v pokoji u Benzciků a v březnu roku 1969 se obě skupiny na žádost Benzcikových sešly v neděli večer k modlitbám. Všichni se nahlas modlili v jazycích a skupina okolo bratra Bohuslava Tetivy se přestala těchto večerů zúčastňovat.

Bratr Josef Novák odešel a stal se vedoucím stanice AC Bratislava v Brně. Roku 1975 přijel do Brna sloužit dr. Karel Marek, letniční teolog z Kanady a roku 1976 bratr Fabián. V tomto období přišla do sboru skupina lidí, kteří později výrazně ovlivnili sbor. Dne 21.3.1977 byla podána a poté zamítnuta žádost o založení církve Rozhodných křesťanů letničních, ke které se připojila i skupina Josefa Nováka. (2. skupina bratra Bohuslava Tetivy se zatím nepřipojila.)

V roce 1979 se bratři z ilegální církve Rozhodných křesťanů letničních rozešli s bratrem Josefem Novákem a skupina bratra Bohuslava Tetivy se naopak k Rozhodným křesťanům letničním připojila a brněnský sbor se stal součástí nynější Apoštolské církve. O 2 roky později se v domě na Životského scházelo okolo 70 lidí a prostory již nestačily. O rok později od 11.1.1983 proběhla razie StB i v Brně a do vazby byli vzati 3 bratří (B. Tetiva, V. Novák, J. Bencsik), ale během měsíce byli všichni propuštěni.

Sbor se i nadále scházel, a to nově u Malinů a Apetauerů, později u Mečkovských. V roce 1984 se vedoucím sboru stal po smrti bratra Bohuslava Tetivy František Pala a o 4 roky později se k bohoslužbám scházelo na 100 lidí. Počátkem února 1989 došlo státní správou k registraci Apoštolské církve v ČR a brněnský sbor se stal jedním ze 6 zakládajících sborů. Otevřela se tak cesta evangelizaci, kterou i tento sbor okamžitě využil.

Zdroj: Sbory AC v ČR

Historie Apoštolské církve je spojena s brněnským sborem Bratrské jednoty baptistů. Z něho vzešel základ nové církve. I když začátek nebyl vůbec jednoduchý.

Začátky tohoto hnutí v Brně se datují do roku 1955. Tento rok se stal kazatelem u baptistů na Smetanově ulici Pavel Titěra. V té době začali někteří členové sboru vnímat potřebu více se ve víře obracet na Ducha Svatého. Proto se menší skupina lidí začala od roku 1959 scházet nedělní odpoledne k trochu jiné bohoslužbě. Byl to začátek procesu oddělení se a vyčlenění, protože ne všem členům se toto počínání líbilo. Dokonce byla na ústředí baptistické církve poslána stížnost. Ústředí však tuto situaci nijak neřešilo. Ještě pár let se nic mimořádného nedělo.

Až v roce 1965 nastaly mezi bratrem Tetivou a kazatelem Bratrské jednoty baptistů Titěrou neshody kvůli náplni modlitebních setkání. Tuto novou situaci už ústředí řešit muselo, proto byla v polovině července do Brna svolána schůze staršovstva baptistického brněnského sboru. Výsledkem schůze bylo prohlášení, že každý člen Baptistů, který by byl letničně zaměřen, se musí vzdát funkcí ve sboru. V praxi to znamenalo zříct se vedení různých skupinek, vystoupit ze staršovstva, přestat vypomáhat kazateli s kázáními. Tento stav byl dlouhodobě neudržitelný, hlavně z pohledu letničně zaměřených členů. A proto v roce 1967 ze sboru odchází 18 členů. Jeden z nich, bratr Bencsik, kupuje v Brně, na ulici Životského, domek, který novému společenství slouží jako modlitebna.

O vedení nového letničního sboru, ještě neoficiálního, se postaral Bohuslav Tetiva. V knize Historie letničního hnutí IV. se autor knihy Rudolf Bubik, jeden z předních zakladatelů letničního hnutí působící na Těšínsku, zmiňuje o Tetivovi takto: „Přivezl ho sem (bratra Odona) nějaký bratr Bencsik z Brna, ten taky překládal z maďarštiny. My jsme sice toho bratra neznali, ale o se odvolával na to, že patří do skupiny, která se schází v Brně kolem nějakého bratra Tetivy.“ „Počkej, Rudku, myslím, že to jméno mi něco říká. Tetiva, Tetiva, někde jsem už to jméno slyšel…“ vzpomínal strejda. „Já jsem se s ním, myslím, jednou setkal. Jel z Tater a neborští bratři ho přivedli na naši mládež, ale v té době ještě byl u baptistů v brněnském sboru. Nedávno jsem se dozvěděl, že ta skupina byla od baptistů vyloučena, protože je letniční a projevují se tam dary Ducha svatého. Údajně jim tam teď slouží bratr Ludvík Bocek z Karviné.“

O zoficiálnění Apoštolské církve na území Čech, Moravy a Slezska se členové snažili hned po odtržení od baptistické církve, avšak delší dobu se jim to nedařilo. Byl to tehdy takový paradox, že v jednom státě - Československé socialistické republice (ČSSR), kde platily jedny a tytéž zákony, byla v jedné části - na Slovensku – již řadu let povolená a řádně zaregistovaná letniční církev s názvem Apoštolská církev, ale v českých zemích tomu úřady ze všech sil bránily. První krůček k formálnímu uznání letničního hnutí bylo podání žádosti o založení církve Rozhodných křesťanů letničních, předchůdce nynější Apoštolské církve. Stalo se tak bratry na Těšínsku.

Skupina věřících kolem bratra Tetivy se k nim ovšem tehdy nepřidala. Od roku 1975 bratr Tetiva dojížděl nejprve do Nivnice a posléze do Uherského Brodu, kde měl brněnský sbor stanici. Od roku 1991 se tato stanice osamostatnila a vznikl z ní sbor. Mezníkem se pro brněnský sbor stal rok 1979, kdy se rozhodl přidat k Rozhodným křesťanům letničním. O rok později přichází do sboru František Apetauer, který dnes ve sboru slouží jako hlavní pastor. Jeho původním povoláním je však grafik.

I když už se pomalu blížil revoluční rok, práce Státní tajné bezpečnosti neustávala. Dotkla se i sboru v Brně. Dne 11. 1. 1983 proběhla v domku na Životského ulici razie, při které byly zabaveny nové židle a nové varhany. Začalo období zastrašování a neklidu. „Podívej se, přestože jsem to čekal, byl pro mě veliký šok, když jsem v tu středu dvanáctého ledna přijel do Prahy a na nádraží mě čekali Pavel Kocur s Tondou Zelinou a hned na nádraží mi Pavel řekl, že mám u něj telefonický vzkaz. Vyřizoval mi, že předchozího dne udělali estébáci v Brně velikou razii a zavřeli tři bratry: bratra Bohouška Tetivu, Láďu Nováka a Jirku Bencsika. Současně udělali zátah v domech několika starších bratří a dokonce i u některých sester.“ Brněnští estébáci se totiž na začátek té své akce připravili daleko lépe než u nás na severní Moravě. Nejenže přijeli současně do bytů zatýkaných bratrů, ale současně udělali i razii v několika dalších domech. Tak se jim dostalo do ruky množství důvěných materiálů, které by se estébákům neměly do rukou dostat, například finanční deník sboru, kde byly podrobně zapsány příjmy i vydání sboru a další podobné písemnosti.

Některé členy to opravdu odradilo, ale většina vydržela i přes to, že se nyní musela scházet na dvou místech – v domech u Malinů a u Apetauerů. Později bylo využito nabídky k setkávání v domě manželů Mečkovských, kteří bydleli na ulici Vinařického v Židenicích. I když i tam se po nějakém čase začala objevovat policie, přesto se věřící scházeli v tomto domě dál.

Následující rok zemřel, po srážce s motorkou, zakládající člen dnes Apoštolské církve Bohuslav Tetiva. Bylo mu 73 let. Poslední rozloučení se konalo v brněnském sboru u Baptistů. Bylo to velkorysé gesto od místního kazatele Pospíšila, protože pastor Tetiva nebyl u komunistů oblíbený.

Vedoucím apoštolského sboru se stal po bratru Tetivovi František Pala a na místo zástupce byl zvolen Pavel Marván. Členů nového hnutí neubývalo, ba právě naopak. Počet nerostl jenom díky brněnskému sboru, ale začínala se přidávat i další města. V roce 1985 ke stanicím sboru přibyla Kroměříž. V roce 1995 byla tato stanice předána ke správě sboru Vyškov. Blíží se revoluční rok a tak úřady mění své negativní chování vůči církvím. Státní orgány, ve snaze vylepšit svoji image před světem, učinily obrat a takřka v předvečer „sametové revoluce“ zaregistovaly RTL (církev Rozhodných křesťanů letničních), avšak s podmínkou, že bude mít název Apoštolská církev v ČR. Brněnský sbor se stal jedním ze šesti jejích zakládajících členů.

Svoboda, která přišla po pádu komunistického režimu, umožňovala pořádání velkých i menších evangelizací. Díky nim měl sbor v roce 1991 přes 250 členů. Avšak problémy se sboru nevyhýbaly ani v tomto dobou požehnaném čase. Ve vedení sboru se začaly objevovat neshody. Jediným možným řešením se ukazovalo rozdělení brněnského sboru na dva. Tuto myšlenku posvětila i Ústřední rada Apoštolské církve, a tak v květnu roku 1992 vznikl nový asi osmdesátičlenný sbor pod vedením pastora Pavla Marvána. Tento druhý sbor už od začátku více tíhnul svým pojetím ke Křesťanskému společenství a proto v roce 1993 vystoupil z letničního hnutí a přidal se do svazů sborů Křesťanského společenství.

Zdroj: bakalářská práce Daniely Kořínkové "Z historie evangelických církví na území města Brna v 19. a 20. století"