Jak pomoci malým sborům přežít odluku

Myslím si, že by neměl zapadnout tento zajímavý komentář uživatele uncle k návrhu litoměřického sboru, a že si určitě zaslouží samostatný článek:

Výroční sborové shromáždění litoměřického sboru rozhodlo o podání návrhu na Sjezd delegátů v tomto znění: Protože existuje zjevný rozpor mezi Ústavou BJB (čl. 12 Zásad a stanovisek) a skutečnou praxí, navrhujeme, aby se tímto tématem církev zabývala. Pokud se sbory nyní závislé na státu rozhodnou zachovat Ústavu BJB, navrhujeme, aby Sjezd delegátů hledal způsob, jak jim finančně pomoci.

Návrh zabývat se na SD zjevným rozporem mezi Ústavou BJB a skutečnou praxí
 

Toto je velmi zajímavý návrh. V každém případě by se takové projednávání zabývalo pouze záplatováním současného stavu, jak to kdosi nazval kočkopsem - tedy, že BJB chce fungovat jak na kongregačním principu uvnitř, tak jako celistvá registrovaná církev s jednotným postojem navenek.

Zrušení registrace a návrat k ryzímu kongregacionalismu by byl zřejmě právně obtížný a hlavně časově náročný krok, který by si vyžadoval přechodné období. V tomto přechodném období by bylo dobré, kdyby Sjezd delegátů dle vůle sborů stanovil přísnější pravidla pro fungování v BJB. Neměli bychom se bát očistného procesu a umožnit sborům, které nemohou žít baptistické principy, aby si našly zázemí v takové církvi, která je jejich pojetí víry blízká.

Nemůžeme si zakrývat, že se za poslední desetiletí na BJB nabalily skupiny sourozenců, které mají své duchovní zakotvení v jiných ovčincích. Možná, že pro ně byla BJB atraktivní právě tou lákavou perspektivou budoucích tučných státních peněz z odškodnění. Možná i proto byly ty hektické snahy Titěrovy družiny v našem nebaptistickém mezidobí, zakládat nové a nové sbory, ustanovovat nové a další státem placené misijní pracovníky. Odmítnutím státních peněz by BJB mohla pro ně ztratit na atraktivitě a je možné, že samy se rozhodnou, najít si útočiště v teplejším církevním pelíšku.

Brněnský sbor se chlubí, že je největším sborem v BJB. Těžko si představit, že by tak velký sbor potřeboval na provoz finanční pomoc od jiných sborů.

Malé sbory, jako např. brnišťský, pokud by se dobrovolně rozhodly zachovávat Ústavu BJB, by pak bez státní pomoci zřejmě svého kazatele nezaplatily. Kdo ví? V každém případě se způsoby pomoci malým sborům samy nabízejí.

Naše historická zkušenost nás učí, že sbory vyrůstaly ke své samostatnosti od modlitebních skupin, přes misijní stanice velkých sborů, k malým samostatným sborům s laickými kazateli nebo s kazateli na částečný úvazek. Byl to zdravý růst sborů, který se v naší baptistické historii osvědčil.

Bude tedy třeba nejprve odstranit deformace, které vznikly v neblahém mezidobí, kdy ve VV byli aktivní bří. Titěra a Donát, kteří podporovali růst počtu sborů, které reálně nebyly schopny samostatného života. A bude-li to možné, restrukuralizovat malé sbory v misijní stanice velkých sborů. To by jistě bylo velkou pomocí a novým impulsem pro skomírající malé sbory, odkázané na státní plat svého kazatele. Rozhodnou-li se malé sbory dobrovolně pro takové řešení, bude jim to jenom k prospěchu.

Dojde-li ke zrušení pracovních míst, která byla vytvořena pouze pro to, aby byla dotována státem, bude to jistě zajímavým testem opravdové touhy těchto "státních zaměstnanců" sloužit Pánu. My starší si dobře pamatujeme doby, kdy horliví baptisté nadšeně misijně sloužili ať ve sboru Slovem, nebo na misijním poli, po zaměstnání jako laičtí pracovníci. Jejich nadšení, horlivost a pracovitost se dá dnes jen těžko srovnávat.