Do rukou se mi nový překlad Písma dostal až na počátku srpna. První dodávka byla totiž beznadějně rozebrána v rámci Křesťanské konference a další zájemci, kteří měli předobjednávku u České biblické společnosti, museli čekat, až dopluje loď z Číny, která vezla další výtisky. Nyní tedy konečně držím nový překlad v ruce a snažím se seznámit se s ním.

Za těch několik dnů se mi přirozeně nepodařilo pečlivě pročíst celé Písmo, proto uvedu jen několik postřehů z textů, které jsem si v novém překladu záměrně vyhledala. Daleko jednodušší byly pro mě části z Nové smlouvy, protože se v řeckém jazyce orientuji o mnoho lépe, než v hebrejštině.

Trochu času zabralo zvyknout si na kritický aparát. Ten, kdo Písmo opravdu do hloubky studuje, by patrně ocenil drobnou pomůcku, která je standardní součástí řeckých a hebrejských vydání - totiž kartičku z tvrzeného papíru, na níž jsou shrnuty nejpoužívanější zkratky. Některé lze udržet v hlavě poměrně snadno, ale při sledování jiných gramatických zvláštností stále zuřivě listuji, protože si nedokážu zapamatovat, které číslíčko je přiřazeno kterému gramatickému jevu.


Mnoho dalších věcí mne však v novém překladu spíše těší. Oceňuji již samotné písmo sazby, které je - na rozdíl od 2. vydání překladu Nové smlouvy (které také vlastním a mohu proto srovnávat) přehlednější, s lepším prokladem liter. Odkazy k jiným biblickým knihám jsou uvedeny nikoli v textu, ale přehledně na vnějším okraji stránky, textové a výkladové poznámky pak pod textem samým. Proti 2. vydání překladu Nové smlouvy se také výrazně zlepšila čeština překladu.

Autoři překladu v předmluvě k tomuto prvnímu vydání tvrdí, že se snažili o konkordantnost (tj. překlad daného termínu vždy stejným a jednotným ekvi­valentem). Pokud mohu posoudit, tak překlad tuto kvalitu opravdu má. Líbí se mi například, že jak hebrejské ebed, tak řecké dúlos je důsledně přeloženo termínem otrok a vyniká tak určitá drsnost vyjádření, kterou dlouhá tradice pojmu služebník již poněkud setřela.

Dalším aspektem, který je deklarován, je nepodřizovat překlad výkladu, případně denominační tradici. To se překladatelům na mnoha místech daří, na některých jiných, kde pochopení místa samého je v biblickém textu otevřené, nikoli. Např. v Rt 1, 14 není v originálu jasné, zda plakaly pouze Noeminy snachy či všechny ženy - a bylo by dobré tuto otevřenost zachovat. Podobně v Mt 5, 39 je nadbytečně přidáno neodporovat zlému člověku - i zde by bylo možné zanechat jen neodporování zlému, které je širší.

Na jednom místě se však autoři překladu své denominační tradici neubránili - v nadpisech žalmů, které jsou uvedeny v ekumenickém překladu jako pro předního zpěváka, tento překlad uvádí pro vedoucího chval. Chápu, že čtenář z katolického či pravoslavného denominačního prostoru bude nad oním titulkem poněkud v rozpacích. Možná by bylo šťastnější zachovat neutrálnější termín zpěvák či se přiklonit k židovské reálii kantor.

Překladatelé uvádějí, že museli snížit počet hebraismů v překladu. Na některých místech, zvláště ve Staré smlouvě, je to jisté ochuzení, protože je mírně setřena významová šíře některých pojmů. Například v 1 Kr 18,30 se stírá, že oprava oltáře má terminologicky co dělat s uzdravením. Na druhé straně jsou překladatelsky obtížná místa, např. Ex 34,5 přeložena vhodněji, než v ekumenickém překladu. Navíc jsou opatřena náležitými poznámkami.

Podobně jako u dřívějších vydání Nové smlouvy jsou gramatické termíny, které vyžadují víceslovný překlad, vyznačeny. Průměrnému znalci originálního jazyka tak naznačují, že zde bylo použito participium, konjunktiv či jiná gramatická vazba, případně, že sloveso v aktivním tvaru nemá v češtině odpovídající aktivní ekvivalent či že neexistuje a je nutné se proto uchýlit k opisu.

Z prvního letmého pohledu se mi však ČSP jeví jako velmi zdařilá studijní pomůcka, zvláště pro ty, kdo míní studium Písma velmi vážně, ale nemají odpovídající znalosti originálních jazyků. V rámci jednotlivých denominací lze očekávat diskusi na téma, nakolik se tento překlad dá užít k bohoslužebnému předčítání. Je jisté, že v prostoru charismatických a letničních církví bude minimálně konkurovat Nové bibli kralické, velká denominační uskupení nebudou mít zájem - nejspíše z důvodů ustálených tradic používání svých dosavadních překladů - svou stávající praxi měnit.

Nicméně ČSP se zdá být natolik kvalitním materiálem, že si dovedu představit, že bude preferovaným překladem při osobním studiu Písma nejen u kazatelů, pastorů, farářů, kněží a bohoslovců (jimž může přinést určitý užitek při srovnávání vlastních pracovních překladů z originálních jazyků), ale i u dalších zájemců o hlubší poznávání bohatství Bible.

Darina Bártová

časopis Getsemany 2009/09