Dnes končíme s přednáškovou sérii Prolomit ticho, kde jsem se pět týdnů snažil ukázat důležitost odvahy. Je to proto, že kdykoliv ve správný čas prolomíme ticho, otevřeme dveře alternativní budoucnosti. Díky tomu může jediný a zcela obyčejný člověk změnit dějiny. Naše slova, naše skutky, naše modlitby, naše zastání – to vše může změnit chod událostí, a spustit lavinu změn, nebo to může vytvořit nenápadnou díru do zdi, která se zdá být neprolomitelná.

V sérii jsme se tedy podívali na roli křiku (nebo modliteb, chcete-li) utlačovaných, na vykoupení ze strachu bezvýznamnosti, na radikální výzvu, která Ježíšovi otevřela dveře ke službě pohanům, a na Ježíšovo povolání stát proti rozzlobenému davu. Dnes se podíváme dovnitř církve na prolomení církevního tlumiče.

Abych vám vysvětlil, o čem budu mluvit, povyprávím vám vzpomínku na jednoho člověka, který nás krátce v Elementu navštěvoval. Byla to mladá žena z USA, která sem do Hradce přijela vyučovat angličtinu. Protože byla křesťanka, někdo ji poradil, aby k nám začala chodit. Když sem přišla, zhrozila se. Ne, nevadilo ji, že se scházíme v kině, s hudbou ani hlasitostí taky neměla problém. Byla ale z církve, kde upřímně věří tomu, že by žádná žena neměla kázat, vyučovat a vést. Když přišla k nám, s hrůzou zjistila, že u nás tohle všechno ženy dělají. A že dokonce máme více žen, které kážou a vyučují, než mužů. A že v LeadTeamu Elementu je více žen než mužů. Bylo to pro ni velmi nemilé překvapení.

1. Rozhovor po SD a příprava RZS

Dne 5. 6. 2018 proběhlo setkání se  zástupci sboru Praha 4, na kterém jsme hovořili o výsledcích SD. Zástupci sboru také informovali VV o tom, že proces registrace Společenství baptistických sborů (SBS) dále trvá, a že bude VV požádán Ministerstvem kultury o vyjádření se za BJB k této nové registraci podle církevního zákona. V rozhovoru vyjádřili zástupci VV nesouhlas s tím, aby jakýkoli sbor byl členem jak BJB tak SBS, resp. aby sbor byl ve dvou denominacích.
 
Dne 12. 6. proběhlo jednání se zástupci sborů Jablonec a Lovosice o výsledcích SD, oba sbory výsledky SD respektují. Zástupci sboru v Jablonci informovali VV o tom, že sbor stahuje svůj návrh ohledně vyloučení sboru Praha 4 z BJB. Oba sbory byly požádány ještě o písemné vyjádření. Po následných členských shromážděních oba sbory písemně potvrdily, že respektují výsledek hlasování o sboru Na Topolce a své návrhy stahují. O další reakci na výsledky SD ve vztahu k BJB budou tyto dva sbory dále jednat.
 
VV obdržel ze sborů pouze jednu žádost o svolání mimořádného SD a z toho důvodu zůstává v platnosti původní návrh VV, aby v podzimním termínu proběhla Rada zástupců sborů. Na programu RZS bude jednání o neprojednaných návrzích z minulého SD, diskuze o budoucnosti společného života v BJB, budoucí podoba práce VV a financování této společné služby. Dále pak budou v programu podněty pro rozvoj práce Odboru pro manželství a rodinu, které vzešly z jednání se zástupci tohoto odboru, a které budou rozeslány na sbory. Dalším bodem bude také rozhovor o podobě řádů BJB, kdy VV na základě současné situace ohledně registrace SBS navrhuje, aby sbor mohl být členem pouze jedné baptistické jednoty. VV také připraví ve spolupráci s komisí pro novelizaci dokumentů (KPND) návrhy na upřesnění řádů v otázkách usnášeníschopnosti SD.

Dlouhou dobu jsem nevěřil, že by náš současný prezident byl schopen klesnout na takové dno, na jaké jmenováním některých členů vlády klesl. Je tomu zhruba pět let, kdy minulou vládu, nepochybně na něčí zakázku, ukončil policejní zásah. Tehdy Miloš Zeman mj. prohlásil, že nám nemůže vládnout premiér v teplákách, čímž narážel na obvinění tehdejšího premiéra Petra Nečase a legitimizoval rozpuštění tehdejší vlády. Jakkoli se jednalo o vládu rozporuplnou, P. Nečas doposud nebyl pravomocně odsouzen, čímž se ukázalo, že již pouhé obvinění stačilo k rozpuštěni vlády. Nynější premiér je nejen veden jako spolupracovník STB, ale je i obviněn z dotačních podvodů. V porovnání s ním byl P. Nečas neviňátko. Najednou to ale nevadí. Proč asi? Zřejmě proto, že klíčem k moci se stala loajalita k Zemanovi a tu (nejen) Babiš prokazuje v míře vrchovaté. 

Pochopitelně, že když je premiérem bývalý spolupracovník STB, tak nevadí ani bývalý příslušník pohotovostního pluku SNB. Nevadí ani vládní podpora komunistů, v jejichž řadách jsou stále někteří, kteří popírají, že vražda Milady Horákové byla vraždou.

V dohledné době, snad během několika týdnů či nejpozději měsíců bude český parlament rozhodovat o ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí tzv. Istanbulské úmluvy (dále jen Úmluva), která má sdružit 47 států Rady Evropy (včetně Ruska a Turecka) a dalších připojených států. Úmluva tyto státy zavazuje přijmout opatření k prevenci a ochraně žen před „veškerými formami násilí“ (včetně prevence domácího násilí na ženách a dalších obětech), dále k eliminaci diskriminace žen a prosazení zrovnoprávnění žen, jakož i k podpoře a pomoci „organizacím a složkám účastným na prosazování zákonnosti“ (včetně či zejména tzv. neziskovým organizacím) a akceptování mezinárodního orgánu (tzv. expertní skupiny GREVIO) dohlížející na plnění Úmluvy v jednotlivých státech.1)

Za Českou republiku se v roce 2016 k Úmluvě oficiálně připojila bývalá koaliční vláda Bohuslava Sobotky, v níž pro připojení hlasovali ministři za Českou stranu sociálně demokrackou a hnutí Ano – tedy představitelé obou stran právě se tvořící nové vlády Andreje Babiše. S blížícím se projednáváním ratifikace se začínají objevovat jasné hlasy a argumenty proti přijetí Úmluvy odhalující nebezpečí zakomponovaná do přijímaného dokumentu – především povinnost zařadit do vzdělávací politiky a školní výuky extrémistickou ideologii genderového feminismu, která je již více než dvacet let s ničivými důsledky intenzivně prosazována západními nadstátními, státními, nestátními a vzdělávacími institucemi (vše podstatné se lze dozvědět např. v knize Gabriele Kuby: Globální sexuální revoluce).

Některé naše církve se společným dopisem připojily k petici fašistické Aliance národních sil proti takzvané Istanbulské úmluvě. Tím popírají a bagatelizují domácí násilí, čímž jej vlastně obhajují. To je v hrubém rozporu s jejich posláním.

K iniciativě Rady Evropy ohledně domácího násilí již byla v Deníku Referendum řeč. Aktuální dopis některých křesťanských církví odmítající takzvanou Istanbulskou úmluvu si však zaslouží samostatnou pozornost.

Kdybychom si položili otázku, proč právě evropské země zviditelnily tento dávný a dlouho skrývaný problém, mohlo by nás napadnout, že je tomu tak, protože ve velké většině z nich křesťanství formovalo myšlení a cítění lidí. Mohli bychom si vzpomenout na humanismus vyslovený jako program na počátku renesance. 

Ve svém varování před ratifikací Istanbulské úmluvy uvedli naši biskupové, že principiálně vítají všechny snahy o prevenci a potírání násilí vůči ženám, pokud se neděje na úkor zpochybnění přirozeného řádu. Současně také připomněli, že na zavrženíhodné násilí na ženách i mužích již naše stávající zákony pamatují. V reakci na tento pastýřský list se Pavla Holíková tázala, zda skutečně je v katolické církvi zcela jasno ohledně identifikace a odmítnutí domácího násilí.

Jako advokátka církevního soudu se s domácím násilím setkávám pravidelně a mohu potvrdit, že se nevyhýbá ani křesťanským rodinám. Prokázané domácí násilí je důvodem pro vyhlášení neplatnosti manželství, protože takové manželství se zcela míjí s podobou křesťanského manželství, kterou je obraz úmluvy lásky mezi Kristem a církví a účastí na ní (Gaudium et spes 48). Praktická potíž při prokazování domácího násilí nevyplývá jen z toho, že obvykle chybí očití svědci samotného útoku, ale též z faktu, že násilník je často obratný inteligentní manipulátor a oběť naopak jeví známky nejistoty a psychické lability. Nedostatek očitého svědectví lze doplnit dalšími důkazy, jako jsou lékařské zprávy, zjevné fyzické známky násilného útoku, ale též svědectví o bezprostředně časově souvisejících rozhovorech s obětí. Obtížnější bývá někdy uvěřit, že právě tento fajn společenský člověk se může chovat doma jako tyran. 

Nemohu skrýt rozpaky nad posledním pastýřským listem našich biskupů z neděle 13. května, neboť mi uniká jeho praktický smysl, nemám-li si myslet, že jeho cílem je podpora negativních protievropských nálad. Naprostá většina návštěvníků bohoslužeb si už nepamatuje, co je obsahem Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (zkráceně Istanbulské úmluvy), která byla podepsána před dvěma lety a k jejíž ratifikací má v nejbližší době dojít. Stejně tak naprostá většina návštěvníků bohoslužeb nerozlišuje Radu Evropy od Evropské unie. Po vyslechnutí listu si věřící pouze upevní dojem, že Evropská unie nám řadou nepřijatelných omezení permanentně vnucuje nebezpečný gender, takže v zájmu přirozeného řádu je třeba proti ní bojovat.

Tzv. Istanbulská úmluva má za cíl prevenci a boj proti násilí na ženách a dětech a domácímu násilí vůbec a zaměřuje se na ochranu obětí násilí genderově podmíněného, a to jak fyzického, tak psychického. Úmluva byla přijata Výborem ministrů Rady Evropy 7. 4. 2011 a k podpisům byla otevřena 11. 5. 2011 v Istanbulu. V platnost vstoupila po ratifikaci prvními deseti státy 1. 8. 2014. Česká republika připojila svůj podpis jako jedna z posledních zemí v roce 2016.

Čeští a moravští biskupové nás ve svém společném listu čteném 13. května při bohoslužbách seznámili se svými obavami z dopadů ratifikace Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (tzv. Istanbulská úmluva). Domnívám se, že v pozadí tohoto odmítaného stanoviska stojí určité zkreslení obsahu úmluvy a jejího významu pro společnost. Dovoluji si nabídnout alternativní pohled křesťana, manžela, otce a sociologa jako podnět k zamyšlení. 

Kritické komentáře z řad křesťanských autorit či politiků se dotýkají hlavně pojmu „gender“ a s ním spojených představ o relativizaci pohlavních rozdílů či rozbíjení tradiční rodiny. Istanbulská úmluva ovšem celkem logicky vychází z definice tohoto pojmu, který je v sociálních vědách zavedený a odkazuje na sociální konstruovanost rolí muže a ženy. Tím se netvrdí, že vše je sociální konstrukcí, gender – sociální pohlaví – neruší pohlaví biologické. Termín „gender“ je v prvé řadě vědecký a popisný: poukazuje pouze na fakt, že očekávané sociální role žen a mužů jsou společensky, historicky a kulturně podmíněné a proměnlivé. 

Představitelé římskokatolické i řeckokatolické církve, Jednoty bratrské, Církve adventistů sedmého dne, Evangelické církve metodistické, Slezské církve evangelické a. v. a Církve bratrské se společným dopisem obrátili na poslance Parlamentu před nadcházejícím rozhodováním o tom, zda-li bude tzv. Istanbulská úmluva závazná i pro ČR.

Jsou přesvědčeni o tom, že Úmluva není pro členy Evropské unie potřebná, ani přínosná, neboť všechny státy EU již nyní považují v ní zdůrazněné dodržování lidských práv a svobod za základní charakteristiku svého státu. Právní řád členských zemí je v souladu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a ani ve Smlouvě o Evropské unii nechybí zmínka o tom, že EU je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu či dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Zástupci církví dále upozorňují na ideové a ideologické podhoubí předkládané Úmluvy.

Milí bratři, milé sestry,

počátkem srpna proběhne v Praze další ročník DNE PRO RODINU. Chtěli bychom, aby i v naší společnosti byl slyšet hlas, který dává najevo, že přirozené biblické uspořádání rodiny je základem zdravé společnosti. Proto se Rada odboru pro manželství a rodinu po domluvě s Výkonným výborem rozhodla tuto akci podpořit a někteří se k ní  přidáme i osobně. Budeme rádi, když se připojíte i vy. Prosíme, věnujte pozornost následujícímu pozvání Aliance pro rodinu, která je pořadatelem této akce:

Milí přátelé, vyhraďte si uprostřed prázdnin sobotu 4.8. 2018 na DEN PRO RODINU, který má (mimo jiné) za cíl přitáhnout co největší mediální pozornost. K čemu? K obyčejným rodinám, rodinám s mámou, tátou a dětmi, rodinám, které politici často přehlížejí, ale na jejichž každodenní péči, lásce a obětech stojí prosperita celého národa. DEN pro rodinu chce především poděkovat, povzbudit (a díky sponzorům i drobně odměnit) rodiny, které nesou tíhu dne a pečují o své děti, ale také upozornit na mnohé negativní jevy ve společnosti.

Sněmovnu čeká bitva mezi zastánci tradičního pohledu na rodinu (žena-muž-dítě či děti) a nového, homosexuálního pojetí (žena-žena-dítě, nebo muž-muž-dítě). Manželství pro páry stejného pohlaví prosazuje 46 poslanců, předkladatelkou novely občanského zákoníku je Radka Maxová (ANO).

Zafixování heterosexuální rodiny navrhuje 37 poslanců, v čele s lidovcem Markem Výborným, který navrhuje doplnění Listiny práv a svobod, ústavní změnu, pro niž by se musela vyslovit třípětinová většina sněmovny a Senátu.

Argumenty pro fixování tradiční rodiny: svazek muže a ženy je třeba chránit před "ohrožením ze strany snah o její zpochybnění či přetvoření". Proč? "Manželství muže a ženy má typicky potenciál naplnit všechny hlavní funkce rodiny," píše se v důvodové zprávě. Změna má bránit "neuváženým legislativním či výkladovým experimentům, které by se … mohly podústavní právní úpravy manželství dotknout."

Milí bratři, milé sestry,

byli jsme upozorněni na tuto petici, která je k dispozici již v několika našich sborech. Tato petice má za cíl podpořit tradiční manželství a rodinu a vyzývá zákonodárce k zakotvení manželství mezi mužem a ženou v ústavě naší republiky.

Jelikož jsme na SD vyjádřili svoje přesvědčení, že manželství je svazek mezi mužem a ženou, dovolujeme si vám tuto petici přeposlat.

Zvažte a dle vlastního rozhodnutí ji můžete zveřejnit ve vašich sborech.

Pavel Coufal, předseda VV BJB
Jan Jackanič, tajemník VV BJB

Chci se Vás zeptat, jak je to s tetováním. Smí se křesťan nechat tetovat nebo ne? Mám na mysli jednak tetování s křesťanským motivem, ale zajímá mne i tetování všeobecně. Jak se k tomu mám postavit a jak reagovat na tuto otázku ve svém okolí? Máte zkušenost s působením zlého ducha v souvislosti s tetováním?

V Písmu svatém je o tetování výslovná zmínka jen na jednom místě ve Starém zákoně, kde je tetování výslovně zakázáno: „Nebudete svá těla zjizvovat pro mrtvého ani si dělat nějaké tetování. Já jsem Hospodin“ (Lv 19,28). Důvodem zákazu bylo to, že spolu s modloslužbou pronikaly tyto a jiné různé pohanské zvyky do Izraele. Okolní národy měly ve zvyku si na kůži tetovat jména nebo symboly svých bohů, a tím dávat najevo, komu patří. Byl to tedy symbol područí, otroctví a podřízenosti. Není bez zajímavosti, že v židovství je tetování dodnes zakázané a tetovaný žid nesmí být dokonce pohřben na židovském hřbitově. V islámu je tetování znakem satana a znamením prokletí.

Tento článek patří mezi ty, které píšu na požádání. Sám od sebe bych si toto téma nezvolil. Na druhé straně ho nepíšu z donucení. Jsem už několik desetiletí křesťanem, zabýval jsem se Biblí i teologií, a tak si bez jakékoli pýchy troufnu tvrdit, že mám k sepsání článku potřebnou kvalifikaci.

Když jsem vyrůstal, potkával jsem potetované lidi jen velmi, velmi zřídka. Dnes je tetování považováno málem za umění a vypadá to, že brzy bude vzácnější potkat nepotetovaného člověka. Rovněž jsme v této oblasti svědky, že ženy skutečně dosáhly rovnoprávnosti s muži. Za mého mládí jsem potetovanou ženu nepotkal snad nikdy. Ostatně i potetovaný muž byl spíše výstředník či podivín. Tetování jsem měl tak nějak spojené s námořníky, které jsem ovšem ve vlastech českých nepotkával.

[Na konci období puritánů] se nejprve kazatelé a pak i celé církve různými způsoby začali upadat do liberalismu. V některých případech se jednalo o pád velmi rychlý; a ve všech případech to byl pád tragický. Jak kazatelé opouštěli starou puritánskou zbožnost a starou kalvinistickou nauku, jejich kázání většinou více a více postrádala vážnost, jasnost a duchovnost. Jejich projev byl stále spekulativnější a kladl důraz spíše na obecné morální učení Nového zákona, než na velké, základní pravdy Božího zjevení. Tam, kde měly znít velké pravdy evangelia, převládla přirozená teologie. Kázání stále více a více postrádala Krista. Dopady na charakter a život kazatelů a posléze i lidí v jejich sborech byly až příliš do očí bijící.

The Sword and the Trowel[1]

V březnu 1887 vydal Charles Spurgeon ve svém měsíčníku The Sword and the Trowel první dva články nazvané „The Down Grade“ (tj. „Svah“, „Klesání“ nebo také „Úpadek“). Články vyšly anonymně, ale jejich autorem byl Robert Shindler, Spurgeonův blízký přítel a baptistický kazatel. Shindler články napsal ve spolupráci se Spurgeonem, který k prvnímu článku připojil osobní doporučení: „Věnujte tomuto článku upřímnou a plnou pozornost… Řítíme se z kopce rychlostí, která nám zlomí vaz.“[2]

Shindler se zaměřil na stav evangelikálního křesťanství – a to od doby puritánů po svou vlastní dobu – a povšiml si, že po každém obrození evangelikální víry následovala generace nebo dvě, které se odklonily od zdravého učení, což nakonec vedlo k hromadnému odpadnutí. Toto odvrácení se od pravdy přirovnal k prudkému svahu, a proto ho nazval „The Down Grade“ (neboli „Úpadek“).

Pastor J.D. Greear byl zvolen prezidentem Jižní baptistické konvence (SBC). Ve svém projevu uvedl, že mu Bůh dal na srdce priority, na které v následujících dvou letech zaměří svou pozornost jako lídr největší protestantské denominace ve Spojených státech.

Z 9 467 členů konference bylo v prezidentských volbách odevzdáno 7884 hlasů. Hemphill získal 2 459 hlasů, pro Greeara hlasovalo 5 410 členů.

Jsou snahy o korigování zákona o majetkovém vyrovnání státu a církví reálnými snahami o reálné nastolení spravedlnosti, nebo jen populistické triky stran rodící se vládní koalice?

Pravicové vlády vedené Mirkem Topolánkem a Petrem Nečasem zajistily církvím, tedy svému předpokládanému voličstvu, fyzické vracení majetku (pozemků, budov, uměleckých předmětů), na který se nedostalo při restitucích církevního majetku v letech 1990 a 1991. Rozhodující je datum 25. února 1948. I když k záboru došlo v rámci demokraticky odhlasované pozemkové reformy z roku 1919 (a jejích novelizací před rokem 1948), dostávají náboženské právní subjekty tento movitý i nemovitý majetek jako údajné vyrovnání. 

Děje se to snad i s ohledem na to, že původně měly dostat za zabraný majetek náhradu, a od komunistického převratu roku 1948 se již náhrady nevyplácely. Režim to tehdy odůvodňoval tím, že náhradu poskytuje pokrýváním provozních a investičních nákladů církví a platů (takzvaných požitků) duchovních se státním souhlasem. 

Ani náhodou mne nedonutí nikdo k tomu, abych mluvil či psal o církevních restitucích. To, co se dalo do pohybu vyjednáváním státu a církví prvním pokusem (2008) a druhým, který byl za cenu téměř necudných politických obchodů dotažen do konce (2012), to nebyly a nejsou žádné restituce. Šlo o nápravu některých majetkových křivd, fakticky o dohodu s největší římskokatolickou církví, že když se vyrovnají některé položky, zapomene se na ty rozkradené. Stát totiž rozmrhal mnohé, prodal dalším osobám a rozdělil protiprávně (i když nad majetkem od devadesátých let visel blokační paragraf). Kradlo se jako všude. Majetek také řádně nespravoval, a tak dále. Takže nelze srovnávat restituční peníze na zemědělské půdě, která se vracela soukromníkům, a církevní majetek, kde hrálo roli více věcí. 

Skutečně, nebyla to žádná restituce. Nemá se to říkat a neměli by to užívat ani církevníci sami. A to, žel, dělají. Vlastně to byl obchod se všemi církvemi, kterým se z katolických peněz daly (se souhlasem katolíků) díly tak, aby všechny zachovaly svůj provoz a odváděly společnosti to, co potřebuje. Byl to velký obchod, ve kterém se myslelo i na charitu a rozvoj služeb, které církev dovede dělat mnohokrát levněji než stát. Bylo to také nakročení do Evropy, protože ta si pečlivě všímala, jak se vyrovná stát s kulturou, ke které se hlásí. A nakonec je třeba říct, že pro stát to nebyl vůbec špatný obchod. Už tím, že zná datum, kdy se ze státních účtů platby zastaví.

Vážený pane řediteli!
Proč potlačujete svobodu uměleckého projevu? To, co předvedli 26. května 2018 na scéně Divadla Husa na provázku aktivisté z hnutí Slušní lidé, bylo přece umění, svrchované umění! Divadlo je, jak jistě víte, jakákoliv akce, která se odehrává na jevišti a má určitou výpovědní hodnotu!

A výpovědní hodnota divadelního vystoupení hnutí Slušní lidé byla – soudě podle ohlasu jejich uměleckého činu ve veřejnosti – daleko větší než hodnota vystoupení onoho těžkopádného souboru ze Slovinska! Že Slušní lidé nevytvořili žádné vlastní dílo, ale jen kazili uměleckou práci někoho jiného? Tak absurdní argument přece nepoužijete, to byste shodil sám sebe! 

Nežiji už já, žije ve mně Kristus.“ Galatským 2,20 

Úvahy o křesťanské, či přímo baptistické identitě jsou na pořadu dne. Co chvíli můžeme na toto téma narazit v rozhovorech, článcích, na internetu. Často se tak děje v těsné blízkosti slov jako vize, směřování nebo krize církve. Jaká je naše identita? Anebo ještě spíš: jaká kdysi byla a jaká by v budoucnosti měla a mohla být? 

V takto položených otázkách prosvítá naše situace. Probleskuje vědomí, že vlastně tak úplně nevíme. Ve výhledu na minulost i na budoucnost, zdá se, vládne snížená viditelnost. Kořeny, ze kterých vyrůstalo baptistické hnutí v Čechách a na Slovensku, leží hluboko pod ponorem naší paměti. 

Ani církev nebyla uchráněna před kolektivní ztrátou paměti, kterou trpí celá postkomunistická společnost. Není to jistě tak, že bychom zapomněli úplně všechno. Podařilo se nám uchovat mnohé z tradic a zvyklostí našich předchůdců. Věci cenné a drahé. Často se nám ale vytrácí to skutečně podstatné: Vědomí o biblických a myšlenkových základech baptismu i důvěra v jejich trvalou nosnost. 

23. týden / 4. - 10. června / Lovosice

Chválíme Boha:
> za duchovní obrodu v našem obecenství
> za mnohé členy, kteří se v minulém roce rozhodli aktivně sloužit ve sboru (praktická činnost, duchovní vedení, hudební doprovod)
> za duchovní zápas s bezbožníky a falešnými učiteli v naší "jednotě", který nás nutí se více spoléhat na Pána, Jeho Slovo a milost
> za Boží Svrchovanost, která je nade vším

Prosíme Boha:
> o bázeň před Bohem a lásku ke svým bližním
> o spasení těch, kteří chodí mezi nás, ale Pánu nepatří
> o posílení ve věrném hlásání evangelia
> o zmocnění k dobrému zápasu s hříchem i falešným učením
> o brzký příchod Pána Ježíše Krista na tuto zem

Vážení a milí, bratři a sestry, ve sborech BJB v ČR,

po zralé úvaze jsem 16.5.2018 rezignoval na funkci člena VV BJB v ČR. Chtěl bych vám touto cestou poděkovat za důvěru. Vážím si ji. Dospěl jsem však k rozhodnutí, které je odůvodněno v rezignačním dopise. Naleznete jej v příloze [viz níže].

Ještě jednou děkuji.

V Kristu

Radek Pospíšil

23.5. 2018, v Liberci

Vážený bratře tajemníku, tímto činím formálně zadost svému předešlému rozhodnutí ze dne 16.5. 2018, kdy jsem na řádném jednání VV BJB rezignoval na člena VV BJB v ČR. Rezignuji s tímto odůvodněním:

Výroční Sjezd delegátů sborů BJB, nejvyšší orgán církve, se sešel 21. 4. v Praze. Baptisté procházejí náročným obdobím, kdy se v církvi potkávají sbory čtyř protichůdných proudů.

Podle předsedy Výkonného výboru BJB Pavla Coufala, nejvyššího představitele denominace, jsou zde sbory reformované, charismatické, liberální i fundamentalistické (jak uvedl pro internetový server Křesťan dnes). Baptisté jsou přitom kongregační církví, kde ústřední orgány mají jen minimální pravomoc zasahovat do života sborů i v případě, že by se na něčem shodly na nadsborové rovině.

Násilí ze strany myanmarské armády se netýká jen muslimských Rohingů. Cílem útoků se stává také převážně baptistická komunita Kačjinů, jejíž příslušníci před nálety na civilní obyvatelstvo masově prchají do sousední Číny.

Z Myanmaru přicházejí zprávy o dalším násilí vůči menšinám. Vedle dříve dokumentovaných útoků tamní armády na muslimské Rohingy, které neustaly ani po faktickém nástupu laureátky Nobelovy ceny míru Aun Schan Su Ťij do čela státu, stojí zatím mimo pozornost světové veřejnosti násilí proti obyvatelům státu Kačin na severní hranici s Čínou.