Reakce na komentáře pod článkem Ad komentáře ke článku Biblické křesťanství, teologie a baptisté

Ad Zahradkar:
Autorovi jde o rozdíl mezi „exegezí“ a „homiletikou“ při vytěžování historických pramenů. Zde mají jeho výhrady své místo. Pro duchovní formaci a strategii „navazování“ má ovšem ještě větší význam exegeze biblického svědectví, především toho, které se týká autentické komunity Božího lidu. To vede některé baptisty k tomu, že se hlásí k ekklesiologii Nachfolge Christi, jak se o ni pokoušela radikální reformace.

6.7. - Svátek mistra Jana Husa

Pražský sbor Luterské evangelické církve a. v., zve všechny na neformální veřejné čtení:

Magistri Iohannis Hus:

Kázání:  Na Veliku noc – Marek v 16. kapitole (kázání je v dobovém jazyce se slovníčkem). 

Betlémské náměstí - před Betlémskou kaplí.

Několik slov k rozhodnutím SD z 26. - 27. 4. 2019 v Praze 3, Vinohradská 68

Jako liberecký sbor bratří a sester, spojených láskou Kristovou a touhou konat Boží vůli pod vedením Ducha svatého, chceme společně vyjádřit politování nad rozhodnutími posledního Sjezdu delegátů.

Konkrétně:

SD se dostatečně nezastal trpících členů Sboru BJB v Lovosicích, když nepřijal návrhy č. 2, č. 3 a č. 7 sborů v Kraslicích, Chebu 1 a Vikýřovicích.

SD v rozhodnutí o zamezení členství sboru BJB v jiné církvi nebo náboženské společnosti (viz usnesení SD 2019, bod 12) nevzal dostatečně v úvahu, že BJB je sdružením samostatných sborů kongregačního zřízení. De facto se tím identifikoval s výkladem zákona o církvích a náboženských společnostech, který vychází z předpokladu, že také BJB je církev a její představitele pokládá za hierarchicky nadřazené ostatním kazatelům, staršovstvům a členům. To je proti znění a duchu zejména I. a II. článku Ústavy BJB v ČR.

Sjezd delegátů Bratrské jednoty baptistů
Praha
26. - 27. dubna 2019

Usnesení Sjezdu delegátů v Praze ve dnech 26. - 27. dubna 2019

1. SD přijal návrh na změnu programu jednání takto: Návrh č. 9 stažený na návrh navrhovatele.
Zbytek programu dle původního návrhu.

2. SD konstatuje, že usnesení minulého SD bylo naplněno.

3. SD vzal na vědomí zprávy předsedy a tajemníka VV BJB.

4. SD nepřijal návrh č. 1 sboru BJB Vikýřovice na vyloučení sborů v Jablonci a Kroměříži

5. SD nepřijal návrh č. 2 sboru BJB Kraslice (výzva k odchodu kazatele a staršovstva sboru v Lovosicích)

6. SD nepřijal návrh č. 3 sboru BJB Cheb I. (aby SD rozhodl, že sbor BJB Lovosice nadále tvoří členové, kteří chtějí zůstat v BJB a že tento sbor disponuje se svým majetkem i nadále v plné míře).

7. SD nepřijal návrh č. 4 sboru BJB Vikýřovice (Výzva části sboru BJB v Lovosicích k odchodu ze svazku sborů BJB bez sborového majetku movitého i nemovitého).

Nevím, z čeho „Zahradkar“ usoudil, že můj text byl „exkurzem do historie“ psaný „ve snaze o nezaujaté vysvětlení fakt“. Nehledě na to, že takovou ambici by dnes nikdo asi nemohl brát úplně vážně, připomínám, že jsem nijak zastíral, že ne všichni baptisté se k radikální reformaci a jejímu odkazu hlásí. Mezi českými i slovenskými baptisty zkoumajícími svou duchovní identitu však tento trend vždy převažoval, zčásti asi i pro hlubokou kulturně-historickou stopu, kterou na Moravě a na Slovensku zanechali habáni. Byl tu však i vliv mezinárodního baptistického semináře, na kterém mnozí čeští a slovenští kazatelé aspoň krátkodobě studovali, ať už v době, kdy sídlil ve švýcarském Rüschlikonu nebo později v Praze: Všichni jeho učitelé a v první řadě jeho historici na „křtěnectví“ navazovali. Z dostupných studií o baptistické identitě, vydaných Bratrskou jednotou baptistů, tento vliv či zájem dokumentují především sborník 100 let života víry z roku 1989 a kniha Příběh křtěnců od Williama R. Estepa z roku 1991. Za zmínku stojí i Pravda je nesmrtelná, sborník příspěvků k 490. výročí smrti Balthasara Hubmaiera z roku 2018. 

Z významných děl věnovaných baptistické identitě a zdůrazňujících její duchovní návaznost na radikální reformaci doporučuji především Baptist Roots: A Leader in the Theology of a Christian People (vyd. C. W. Freeman, J. Wm. McClendon, Jr. a C. R. Velloso da Silva, Judson Press, Valley Forge 1999) nebo Communities of Conviction: Baptist Beginnings in Europe (European Baptist Federation 2009) od Iana M. Randalla, posledního baptistického historika působícího v IBTS v Praze, kde lze nalézt hojné odkazy na prameny a další literaturu. I poslední ředitel pražské éry IBTS Keith G. Jones přispěl k tomuto tématu spiskem A Believing Church: Learning from some contemporary Anabaptist and Baptist Perspectives (Baptist U_nion of Great Britain, 1998).

Co je míněno „liberalismem“? V teologickém žargonu mívá ten výraz spíš pejorativní zabarvení. Proč? Ten termín vychází z latinského libertas, znamenajícího svobodu, volnost – a to je přece něco pozitivního. Aspoň v politice, v politické filosofii, zabývající se principy státu, způsobů jeho organizace atd. Liberalismus označuje sociálně-demokratické ideály. Libertas bylo jedním z hesel francouzské revoluce. V pozitivním smyslu je to užíváno v případě tzv. teologie osvobození (liberation theology). I v politice může ovšem liberalismus mít i trochu problematické aspekty, pokud je označením volného, ničím neregulovaného trhu, tržního hospodářství, které nijak nechrání ty sociálně slabší. Každopádně liberalismus není něčím, co lze přesně definovat, neoznačuje nějaký konkrétní systém nebo konkrétní metodu, to už by bylo proti smyslu celé věci.

Ani v teologickém kontextu neodkazuje „liberalismus“ k nějaké jednotné soustavě názorů, ale spíš k řadě spolu nějak souvisejících jevů, které se potom ovšem ještě liší v závislosti na prostředí (intelektuálním, církevním či národním), v němž se nacházejí. V každé zemi má proto teologický liberalismus svůj svéráz. Zpravidla stojí na základním přesvědčení, že nároky pravdy převyšují nároky nějaké autority, byť by touto autoritou bylo samo „zjevení“ – ať už zprostředkovaného Písmem nebo církevní tradicí. 

To může být zarážející: Především to, že nároky pravdy a nároky autority jsou stavěny do vzájemného konfliktu. Má to ovšem historické důvody. To je princip, který razilo už osvícenství, tedy sedmnácté století, poznamenal však i evropské myšlení staletí následujících. Sami zastánci (na autoritě nezávislého) racionálního kritéria pravdy dokázali přitom spojovat tento princip s různou mírou věrnosti křesťanské víře. Nebylo pro ně nijak obtížné řešit ten konflikt tvrzením, že veškerá pravda pochází od Boha a že Stvořiteli nelze vzdávat chválu omezením „pravdivosti“ jen na určité myšlenkové proudy, reprezentované určitými tradicí „posvěcenými“ výklady Písma nebo výroky církevních koncilů, papežů atd. Biblickému zjevení pouze upírali hodnotu nejvyšší (nezpochybnitelné) autority nebo v tom, co bylo za „zjevení“ označováno, viděli jen jednu z mnoha interpretací obsahu Bible. Zastánci autority a jedinečnosti zjevení, obhájci „tradice“, zase chápali, že žijí ve světě, kde jejich přesvědčení je pouze jedním z mnoha možných, kritérium nezávislého rozumu však popírali

Hana Hnilicová: Básně X.

Recitují: Hana Hnilicová a přátelé  Hudební doprovod: Markéta a Petr Lutkovi

Pokládáte vědu za jedinou sílu, která lidstvu pomůže?

Ano. Nikoli nutně vědu ve smyslu znalostí, ale určitě vědecký způsob myšlení.

Co rozumíte vědeckým způsobem myšlení?

Závěry založené na důkazech. Testování hypotéz pomocí experimentů. Dvojitě slepé pokusy. Kvantitativní vyhodnocování. Jediným kritériem pravdy je důkaz. Je třeba pěstovat a rozvíjet skeptické a kritické myšlení. Uvědomovat si, že jsme náchylní k chybám myšlení, k subjektivním chybám, a dávat na to pozor.

To je velký program pro celou společnost. Co může udělat každý z nás třeba teď hned?

Podporovat přírodovědecké vzdělání, logické myšlení, racionalitu. Objektivní pravdy existují; bojujme všichni proti názoru, že každý má ve všem nárok na svou pravdu a že všechny jsou stejně hodnotné. Nejsou.

R: Vzhledem k rozsáhlosti autorova příspěvku a některým jeho až krkolomně poskládaným argumentům reaguji stručně na oddělené a vybrané pasáže. Nejsem si docela jist, jestli formát písma dostatečně oddělí citáty od mých příspěvků.

1. Hodnocení SD

VV děkuje vinohradskému sboru za přípravu dvoudenního SD a všem rodinám za ubytování delegátů. Kladně jsme hodnotili, že se podařilo probrat všechny odkládané návrhy, jako vhodné se ukázalo řazení návrhů podle tematických celků. VV do budoucna zváží, zda sjezd nepřipravovat vždy jako dvoudenní.

Předseda informoval VV o své odpovědi řediteli Českého biblického institutu v Kroměříži, který na SD reagoval na část zprávy předsedy VV pro SD 2019, která se týkala ČBI. VV se staví za tuto zprávu předsedy a sdílí pohled, že služba ČBI v BJB nevedla k prohloubení jednoty mezi našimi sbory, ale spíše přispěla k vytváření napětí v BJB, nedůvěře vůči BJB, oddělování se a v konečném důsledku k odchodu některých sborů, včetně kroměřížského sboru.

2.  Situace na sborech

Tajemník informoval o komunikaci se sborem BJB Kroměříž, který podal žádost o vystoupení z BJB, ale zástupci sboru se nechtějí osobně sejít a řešit formu ukončení sboru, komunikace bude tedy dále vedena písemně. Vedení sboru také přes naše výzvy odmítá  poskytnout VV aktuální verzi sborového řádu. Přestože nemáme k dispozici poslední verzi sborového řádu, domníváme se, že v minulosti nedocházelo ve sboru k rozhodování podle platných řádů BJB. VV vyzývá všechny sbory BJB, aby nedělaly úpravy sborových řádů, které neodpovídají Základnímu řádu sboru, a které by byly v rozporu s dalšími platnými dokumenty BJB.

Ve dnech 26. - 27. dubna 2019 se sešel v Praze Sjezd delegátů Bratrské jednoty baptistů, který se zabýval aktuálními otázkami v životě BJB a projednával návrhy sborů, odborů a Výkonného výboru BJB.

V úvodu sjezd jednal o situaci ve sborech, které v loňském roce oznámily svůj záměr odejít z BJB. Sbor v Kuřimi již ukončil své členství, sbor v Kroměříži o to požádal a sbor v Jablonci n. Nisou a stanice sboru Děčín svoji situaci řeší. Sbor v Lovosicích je v této otázce rozdělen. SD proto ustanovil smírčí komisi, která má pomoci k obnovení vzájemné komunikace ve sboru a být nápomocna k tomu, aby proběhlo řádné hlasování o setrvání nebo odchodu z BJB.

Po SD jsme však obdrželi informaci od skupiny, která požadovala, aby sbor zůstal v BJB, že se rozhodli ukončit své členství v lovosickém sboru, a tak zřejmě dojde jen k setkání se staršovstvem sboru. Smírčí komise nyní zjišťuje, zda se jedná opravdu o rozhodnutí všech členů této skupiny.

Souhrn usnesení Sjezdů delegátů BJB k otázkám ohledně manželství, sexuality a vztahu k praktikované homosexualitě (2017-2019)

Sjezd delegátů BJB 2018 přijal prohlášení:
Vítáme, podporujeme a přijímáme za své rezoluce koncilů Evropské baptistické federace 2010 a 2017, které jednoznačně potvrzují, že křesťanské manželství je ustanoveno jen mezi mužem a ženou.

Ve smyslu usnesení SD 2017 č. 18 potvrzujeme, že jakékoliv jiné formy sexuálních vztahů, ať už mimomanželských či partnerských, považujeme za hřích a porušení jasných biblických příkazů. (Usnesení 2018, bod 35/návrh 15).

Tím navázal na podobná prohlášení z roku 2017 (Usnesení 2017 bod 21/návrh 18 a bod 23/návrh 7) ohledně našeho přesvědčení, že podle Božího stvořitelského řádu, tak jak o něm svědčí Bible, je manželstvím svazek muže a ženy, do kterého se vstupuje svatbou (sňatkem), intimní sexuální aktivita se má odehrávat výlučně uvnitř tohoto svazku a pro ty, kteří z jakéhokoli důvodu nemohou či nechtějí vstoupit do manželství, Boží slovo ukazuje cestu života v celibátu. Sňatky jsou před osobami pověřenými církví uzavírány výlučně v tomto smyslu.

Komentátor „rakato“ se nedávno znovu vyjádřil k otázce správného rozumění Písmu a vztahu Písma a teologie. Jeho hledisko, které zřejmě předpokládá, že vyjadřuje stanovisko mnoha dalších čtenářů, jež toto téma zajímá, by se – když si připomeneme to, co napsal již dříve – dalo shrnout asi takto: Liberální teologie povyšuje rozum nad biblické zjevení, a proto si nezaslouží žádný respekt. Pravá teologie je založena na Bibli jako nadčasovém Božím slovu či zjevení, které „mluví o věcech, které jsou mimo náš časoprostor“. Jako takové je svrchovaným a svatým Bohem určeno hříšnému člověku, a proto platí i pro dnešní dobu, i když třeba není v módě. Jemu je třeba dát – ve věcech věrouky i morálky – přednost před výklady Písma, které odvádějí od evangelia a jeho dopadu na církev i společnost, i kdyby to byly denominační tradice a principy. Postoje baptistických mezinárodních struktur by tu neměly hrát žádnou roli.

Poznámka o „liberální teologii“ je klišé, u kterého se není ani třeba zastavovat: Rozum používají – a to nejen při „výkladu Písma“, ale už ve chvíli, kdy se snaží vyjádřit, co to vlastně Písmo (Boží slovo, zjevení) je – všichni. K myšlence „povýšení rozumu nad Písmo“ se nikdy žádný teolog nehlásil, to je prostě jen laciný pokus nadřadit vlastní rozumění Písmu (Božímu slovu) těm, s nimiž nesouhlasím. Naopak, důrazu na primát evangelia a jeho elementární význam pro církev i pro širší společnost nelze nic vytknout. Jde ovšem o to, co si pod tím představujeme.

Problém vidím již v tvrzení o „nadčasovosti“ Boží řeči k člověku. Nadčasovost je filosofický pojem, který se nemá v biblickém svědectví čeho dovolat. V nejlepším případě by to mohlo být nešikovné označení trvalé aktuálnosti a „včasnosti“ (Tim 4,2 – Bible kralická) kázání evangelia, ale tak to tu zřejmě míněno není. Autorita Božího slova pro Boží lid spočívá v tom, že on se z tohoto Slova rodí, že ono je vlastně jeho „autorem“ a on jedině z něj jako „Boží“ lid žije. V něm je Bůh nejenom „nad“ námi, ale především „s“ námi. Z toho, že nás toto Slovo předcházelo a předchází, nevyplývá, že je „o věcech, které jsou mimo náš čas a prostor“. Novozákonní svědectví nás učí, že Ježíš Kristus je Pánem, který nemění svou identitu, že je tentýž, včera, dnes i na věky; je tím, kdo byl, jest a přichází. To jsou časové údaje a týkají se našeho časoprostoru, protože jedině v něm mají smysl.

Pastor Steve Anderson pobuřuje svými antisemitskými, homofobními a nenávistnými názory. Poté, co oznámil, že bude 26. května kázat v irském Dublinu, se na internetu proti jeho vstupu do země objevila petice. Podepsalo ji přes čtrnáct tisíc lidí.

Na petici zareagoval okamžitě irský ministr spravedlnosti Charlie Flanagan. Pastorovi zakázal vstup do země na základě tamního zákona o imigraci. Anderson je první člověk ve dvacetileté historii existence zákona, na kterého bylo vyloučení uplatněno. Informoval o tom server BBC.

Pastor žije v Arizoně, kde vede kostel s názvem Faithful Word Baptist Church. Je aktivní také na internetu, své postoje propaguje na Youtube, kam nahrává kázání. Jeho videa mají ke třiceti milionům zhlédnutí.

Rudolf, slezsky Rudek, bylo křestní jméno prvního biskupa Apoštolské církve. Tento muž, nevelké postavy a svérázného jednání, byl jedněmi milován a druhými zase nemilován. Nešlo k němu mít neutrální vztah. Na sklonku svého života sice falešně prorokoval, ale já osobně ho považuji za proroka a apoštola letničních v ČR. Na vlastní uši jsem ho slyšel mluvit o věcech, které se pak staly. Působil jako beran v české ekuméně a léta bránil například církevním restitucím. Neměl nikoho, kdo by za ním stál a našeptával mu. Byla to moudrost, kterou si od Boha vyprosil. Miloval jsem ho a vděčím mu opravdu za mnoho. Co na něm bylo opravdu provokativní, že neustále říkal, Bůh mi ukázal, Bůh mi řekl. Občas střelil opravdu vedle, ale většinou, alespoň v 90. letech, ne.

Popíšu nyní jeden jeho rozhovor s Bohem. Jako letniční tehdy zakládal probuzené skupinky v různých denominacích. Jednou se modlil k Bohu, aby takovéto skupince požehnal. Nyní parafrázuji Boží řeč k němu:

„Rudku, zrovna teď se ke mně modli kazatel sboru CB, abych jeho sbor chránil před tvým vlivem, a ty se modlíš, abych tvůj vliv požehnal. Kdo má za tyto ovce přede mnou zodpovědnost a koho z vás dvou vyslyším?“

Od té doby přestal přelézat ohrady a začal církve respektovat v jejich odlišnosti a už ho nenapadlo předělávat církve ke svému obrazu. Nazvu to Rudkovo přikázání: “Nepřelezeš“. 

První teologický problém “lidového fundamentalismu” spočívá ve zjednodušené představě o interpretaci textu Písma. Čtenář se v této představě v textu Písma přímo setkává s neomylným Božím slovem. Jde ve své podstatě o problém analogický naivnímu realismu, který předpokládá, že člověk skrze své smysly nazírá realitu. Slovo “naivní” není pejorativní. V původním významu jde o přirozené (nativus) vnímání stavu věcí, tedy o představu jakéhosi “selského rozumu”, která je udržitelná do té doby, než ji člověk začne hlouběji prozkoumávat.

Filosofie již po staletí registruje, že k vnímání nepatří jen čistý pozorující subjekt a pozorovaný objekt, ale také spletité předivo kognitivních a jazykových kompetencí, které vnímání strukturují. Stejně tak při čtení Písma, při jeho výkladu a aplikaci je nezbytně (a většinou nereflektovaně a implicitně) přítomné množství tradovaných předpokladů, postupů, lingvistických nástrojů, osobnostních dispozic, vlivu společenství víry, působení Ducha Svatého, který (jak věříme) se všemi těmito rovinami pracuje a mnoho dalšího.

Solidní teologie tyto nástroje vnímání a lingvistické a telogické předpoklady více či méně reflektuje, ale fundamentalismus v jeho laické formě jim buď nevěnuje pozornost, nebo je popírá. Pokud o nich někdy uvažuje, tak pouze v tom smyslu, že reflexe těchto postupů zavání přílišným intelektualismem, že je třeba se těchto zprostředkovatelských představ zbavit a přistupovat k textu přímo. Jenže bez našich kognitivních struktur lze rozumět textu stejně, jako lze bez bakterií ve střevech trávit potravu. Tedy vůbec.

Obrození světského křesťanství

Nový kalvinismus je hnutí, které zaplavuje sbory v USA i ve Spojeném království, jakož i dalších zemích po celém světě. Bylo popisováno jako obrození reformovaného učení Jana Kalvína a takových významných osobností jako Jonathan Edwards. Bylo nazváno „rostoucí perspektivou v rámci konzervativního evangelikalismu, která přijímá principy kalvinismu 16. století, zatímco se také snaží být relevantní v dnešním světě“. [1]

Jelikož je vedeno v evangelikálním světě dobře známými jmény, dává věrohodné zdání doktrinální zdravosti, ale při bližším zkoumání vidíme hnutí, které dramaticky mění způsob, jakým žijeme naše křesťanské životy. Staví se proti postoji téměř dvaceti století církevních dějin – že věřící by měli být odděleni od světa. Neboť nový kalvinismus plně podporuje hledání toho, čeho vyhledává svět, přivádění světa do církve v rámci bohoslužby a svědectví, a obrušování rozdílu mezi svatým a nesvatým. V zájmu jednotlivých křesťanů a sborů bychom si měli být vědomi velmi škodlivých aspektů hnutí, které se zdá tak slibné. Z důkazů předložených v této knize uvidíme, že problém nového kalvinismu spočívá jak v doktríně, tak v praxi – a v praxi zejména.

Domnělý úspěch nového kalvinismu pochází z několika vlivných křesťanských organizací, některých spojených s mega-sbory, jejichž vůdcové jsou ochotni vzájemně spolupracovat. Tato spolupráce rychle ovlivnila všechny evangelikální kruhy. Jeho vliv je takový, že i časopis Time, největší světový zpravodajský týdeník, zaznamenal jeho dopad na evangelikální svět, když ho zařadil na třetí místo v seznamu „deseti idejí, které mění svět právě teď“. To bylo v roce 2009. Bylo by omylem myslet si o novém kalvinismu, že stojí na jasném doktrinální postoji, neboť, jak uvidíme, je to široký stan zahrnující řadu různých myšlenek, učení, praktik a doktrín. 

Text: Matouš 7,1-6
Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Anebo jak to, že říkáš svému bratru: ´Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka´ - a hle, trám ve tvém vlastním oku! Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra. Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás.

Milé sestry a bratři, milí přátelé,
slyšeli jsme zdá se dosti jasnou výzvu pro svůj život „Nesuďte, abyste nebyli souzeni“. Skutečně se to na první poslech zdají dosti jasná a zřetelná slova. Skoro by se chtělo říct, že o nich snad není ani třeba dál mluvit a dál je rozebírat.

Jenže to je skutečně jen zdání, což poznáme velice záhy, totiž tehdy, když z roviny teorie a obecné zásady vstoupíme do praxe. Když se zkrátka začneme pokoušet tuto výzvu aplikovat a naplňovat ve zcela konkrétních situacích našeho života. Tu najednou zjistíme, že je o čem mluvit a o čem přemýšlet, neboť to původně jasné a zřetelné se komplikuje a před námi vyvstávají nové a nové otázky.

Leckdo z nás kdysi ve škole slyšel o starověkém muži jménem Marcus Porcius Cato, předobrazu všech dalších katů. Proslul tím, že ať mluvil o čemkoli, vždycky skončil větou: "Ostatně soudím, že Kartágo musí býti zničeno!" Umanutost, fanatická nenávist, posedlost?

V posledních letech jsem sledoval, že ať psal předseda VV do sborů o čemkoli (třeba k Vánocům nebo k Velikonocům) vždy v tom v nějaké formě zaznělo: "Ostatně soudím, že Topolka musí býti vyloučena!" Umanutost, fanatická nenávist, posedlost?

Oba to omílali tak dlouho, až se jim to podařilo. Z prosperujícího Kartága zbyla pustina posypaná solí a z Bratrské jednoty baptistů je Nebratrská jednota nebaptistů.

V mezisborové poště zareagoval Pavel Coufal, předseda Výkonného výboru BJB na dopis odcházejících baptistů z lovosického sboru

Milá sestro Jano Kopřivová, milí odcházející členové Sboru BJB v Lovosicích,

je mi opravdu velmi líto, že přestáváte být členy lovosického sboru. Vím, že to, co prožíváte, je nesmírně těžké a zdá se, že už nejste ochotni tuto situaci dál nést a jednat o ní.

Zároveň mi dovolte, abych vyjádřil svůj nesouhlas s tím, jak interpretujete dění na SD a postoje sborů BJB k vám. Na SD jste mohli vystoupit a všem delegátům sdělit, co jste ve sboru prožili a co prožíváte. Měli jste k tomu příležitost, ale nevyužili jste jí. Myslím, že to překvapilo nejen mě.