Když někdy slýchávám, že je někdo „biblicky věřící“ musím se ptát, kterému výkladu Bible věří. Prostě není pravda, že věřím jen Bibli. Pokud by tomu tak bylo, místo kázání bychom četli jen Bibli (a nejlépe v původním jazyce, protože i překlad je do jisté míry výkladem). Chci tím napsat, že naše chápání Bible je vždy zabarveno naší kulturou, osobní historií, denominací nebo sborem atd. Dokonce si dovolím tvrdit, že tvrzení, že „my jsme ti jediní bibličtí“, je známkou sektářství. Zároveň je to tvrzení nesmírně pohodlné, protože nám dává pocit, že „my víme“ a ti ostatní jsou mimo. Protože ostatními pohrdám a nebi je prostě neberu, na svoje akce zvu jen a pouze svoje řečníky, čtu svoje knihy, kteří nebo které jen potvrzují moji pravdu. Tím se dostávám to tzv. jeskyně ozvěn, kdy něco říkám a vrací se mi jen to, co chci slyšet. Chápu tento přístup u různých sekt, je mi smutno, když se s tímto přístupem setkávám u křesťanů. 

Z tvrzení o „jediných biblických křesťanech“ plyne první nesmysl a tím je apriorní odpor k ekumeně. Jak v katolických, tak protestantských kruzích se vyskytují skupiny, pro které ti druzí jsou heretici. V protestantismu se pak vyskytují bojůvky, které se nekamarádí vůbec s nikým včetně protestantů. Odvolávají se na svůj správný výklad Bible, ale o Bibli v jejich případě jde až na druhém místě. Mnohem více totiž věří ve svůj výklad Bible, ve svojí doktrínu, podle které překrucují Bibli. Dobře je to vidět na výroku Ch. Spurgeona Kalvinismus je evangelium a nic jiného. (Charles Spurgeon, The New Park Street Pulpit, Vol. 1, 1856).

Každý věřící by měl vědět, že v současnosti existují dva typy evangelikálů, staří a noví. Ti staří, původní, stojí na…
Peter Masters
Celý článek zde: http://www.reformace.cz/zod/novy-evangelikalismus-cislo-106

Apoštol Pavel své epištoly často rozvrhl na dvě části (byť ne nutně stejně dlouhé), přičemž v první vysvětloval doktríny a ve druhé se zaobíral jejich praktickou aplikací. To vidíme například v listu Římanům nebo Efezským. Je to dobrý vzor, který můžeme následovat. Proto poté, co jsme si vyložili verš po verši oddíl z 1. Korintským 11. kapitoly o pokrývkách hlavy, co jím chtěl apoštol Korintským sdělit, nám ještě zbývá se zaměřit, co s tím činit dnes, a zodpovědět si na případné námitky – což byl ostatně také Pavlův zvyk, viz např. Řím. 9:19nn.

Každý znovuzrozený křesťan by měl vnímat, že tento postup je náležitý a nezbytný. Znakem Božích dětí je, že milují Boží Slovo a chtějí se mu ve všem podřídit – Žalm 119 je toho mocným svědectvím. Proto ani uvedený oddíl nemůžeme jen tak odsunout stranou (ostatně, tvoří asi 1/30 celé epištoly, což vzhledem k její relativní obsáhlosti není málo). Nezapomeňme, že se do Písma nedostal jen proto, že zrovna náhodou se v tamní církvi vyskytl tento tehdy aktuální problém, a tak se jím Pavel chtě nechtě musel zaobírat. Ne; za vším stála Boží prozřetelnost. Hospodin sám vše vedl a dopustil tak, že zrovna v době, kdy Pavel psal první list do Korintu, se v tom sboru vyskytl problém se zahalováním žen, a že tedy musel reagovat, to vše pod puzením, ba, nesením Ducha Svatého. Pán Bůh chtěl, abychom zrovna toto v Bibli měli.

Nejdřív si tedy zodpovíme na některé běžné námitky a následně se zaměříme na praktickou aplikaci dnes, a proč konkrétně je to vše důležité.

Články, které se zabývají problematikou, na kterou jsou různé názory, často uvádíme s tím, že se jedná o kontroverzní problematiku. V případě pokrývek hlavy ženami v rámci bohoslužeb to ovšem skoro ani říci nelze, protože v praxi zde žádný spor vlastně není. Dnešní křesťané s touto otázkou v drtivé většině případů už nezápasí, protože to mají ve svých očích vyřešené: jedná se jen o kulturní zvyk prvních křesťanů, který v dnešní době nemá význam zachovávat (ještě by se z nás stali „zákoníci“).

Nicméně jako u každé jiné otázky se i zde musíme spolu s apoštolem ptát: „Co praví Písmo?“ (Řím. 4:3). A nelze se spokojit s názorem, který si utvoříme na základě jednoho izolovaného verše, musíme Boží Slovo pochopit v kontextu. U Pavlových epištol platí obzvláště, že mají svou logickou strukturu, kterou musíme při výkladu důkladně zvážit; jedna věc navazuje na druhou, a pokud na to nepamatujeme, můžeme snadno dojít k mylnému závěru. Je zajímavé, že u 1. listu Korintským se s tím setkáváme ve více případech – i na otázku jazyků a masa obětovaného modlám si dnešní křesťané často činívají názor na základě několika osamocených veršíků, aniž by se zabývali tím, jak souvisí s tím ostatním, proč jim předchází, co jim předchází, nebo následuje, co jim následuje.

Nepočítáme-li vyložené liberály, kteří berou Bibli ne jako zjevené Slovo Boží, ale jako kulturně podmíněné dílo své doby – a proto pro ně automaticky nemá první část 11. kapitoly žádný praktický význam – pak se vyznávající křesťané s tímto oddílem většinou vypořádávají tak, že na základě 16. verše zdůrazňují, že se jedná o pouhý zvyk tehdejší církve, ale my už dnes takový zvyk nemáme, čímž je věc vyřešena. Případně se poukáže, že „vlasové [ženě] k zastírání dáni jsou“, což má znamenat, že dlouhé vlasy plní funkci pokrývky samy o sobě, čili ženy nic dalšího nosit nemusí. Pokud se má ovšem celá věc rozhodnout toliko podle těchto veršů, proč Pavel psal to ostatní? S tím se nelze spokojit. Abychom posoudili, co s textem dnes, musíme dobře pochopit, co s ním měli dělat Korintští ve své době, to znamená, jít verš po verši a přemýšlet nad jejich významem a vzájemným vztahem. Co zde tedy chtěl Pavel sdělit a proč?

9. června 2017 se do Noci kostelů zapojí svými programy dvanáct sborů Bratrské jednoty baptistů:
Brniště
Brno
Cheb
Olomouc
Ostrava
Praha 3
Praha 4
Příbor
Šumperk
Teplice
Zlín
Znojmo

Vysoká muslimská duchovní autorita v Manchesteru Fawzi Haffar prohlásila, že ,,násilí nemá žádné místo v islámu". V souvislosti se šokujícím sebevražedným atentátem v Manchesteru mu vlastně nic jiného nezbývalo.

Ve skutečnosti je však vše poněkud jinak. Islám je náboženstvím násilí a vždy byl. To vychází z jeho ,,nejlepších" tradicí v historii. Islám je svou povahou expanzivním, násilným náboženstvím (nebo spíše ideologií), jehož hlavním cílem je islamizace Evropy a posléze světa. Jak to řekl trefně profesor Bill Warner, který se specializuje na politický islám, ,,cíl islámu je, aby se celý svět modlil k Alláhovi".

Jak toto dosáhnout? Především násilnými prostředky v ,,tradiční" kombinaci stále se zvyšujících ideologicko-náboženských požadavků muslimů v Evropě. Ti například ve Velké Británii už dnes drze žádají legalizaci soudů šaría, zavedení tohoto nedemokratického práva i do britských učebnic jako studijního materiálu. Tyto a další postupné kroky mají podle Warnera zavést do západních civilizačních struktur ,,plíživou islamizaci", což je v evropském civilizačním okruhu něco, co je mu zcela cizí a proti čemuž Evropa musela svést nespočet válek.

Pew Research Centre (PRC) publikoval studii o stavu religiozity v osmnácti zemích střední a východní Evropy. Vyplývá z ní, že většina populace se zde hlásí k historicky dominantní formě křesťanství v dané zemi, přičemž tato příslušnost je spojená s vlastenectvím i sociálně-konzervativními názory.

90 % Řeků, 89 % Gruzínců, 88 % Srbů a 86 % Rumunů se identifikují jako pravoslavní křesťané stejně jako 78 % Ukrajinců a 71 % Rusů. Ke katolické církve se hlásí 87 % Poláků, 84 % Chorvatů a 75 % Litevců. Češi jsou se 72% těch, kteří neuvádějí žádnou náboženskou příslušnost, ve studii uvedeni jako výjimka.

Bude to v sobotu 17.6. 2017 od 18:00h v aule Zemědělské školy v Žatci a v neděli 18.6. od 9:30h v rámci dopoledního shromáždění.

A nyní praxe. V našem sboru povzbuzujeme ženy, aby měly z kazatelny svědectví o životě s Bohem, přednášejí básně, zpívají, modlí se. Mají domácí skupinku, kde se navzájem učí. Učí naše nejmladší posluchače v dětské besídce. V jiných sborech přednášejí z kazatelny - kážou - biblické úvahy, které si připravují samostatně.

Přes veškeré nedostatky, které kolem sebe dnes a denně v politickém životě vidíme, věřím v demokratickou politiku. Proto předem upozorňuji, že tomu, kdo na ni nevěří, se tento článek asi nebude líbit.

Islamisté jsou přesvědčeni, že demokracie je v rozporu s Boží vůlí. Zákonodárcem může být jedině Alláh, a ten zjevil svou vůli v Koránu. Korán je dostačující pro organizaci života společnosti – a co je navíc, je hřích. Demokratická politika nepřipadá v úvahu, protože o pravdě se nedá hlasovat.

Některé křesťanské okrajové skupiny mají názor podobný. Z listu Římanům přece víme, že veškerá vrchnost je od Boha; proto hlasování nemůže nic podstatného ovlivnit – Bůh si stejně prosadí své záměry. Politika je záležitost tohoto světa – proč se s ní špinit?

Tyto dvě skupiny v naší zemi moc početné nejsou. Početnější je třetí skupina, kterou tvoří lidé přesvědčení, že politické dění u nás „někdo řídí“. Politiky, kteří jsou vidět, považují za nastrčené figurky. Za pomyslné nitky tahá někdo v pozadí. Podle těchto lidí na tom demokratické volby mohou změnit jen málo.

Základ v Písmu

Bůh uložil celé církvi službu  smíření s Bohem skrze Ježíše Krista  (2Kor 5,16-21;  Gal  3,26-29). Každý, kdo vyznává víru v Krista, je volán k učednictví a ke službě (1Kor 12,12n). Proto mluvíme  o všeobecném kněžství  věřících"  (1Pt  2,9; Řím 12, 1-8), založeném v jejich  specifickém obdarování ke službě (1Kor 12; 14,26; Řím 12, 1-8; Ef 4,11-16; 1Pt 4,10n; Sk 2,14-21).

V  celé historii  Božího lidu však dochází i k povolávání duchovních vůdců, jimž je svěřována zvláštní odpovědnost. Z toho vyplývá,  že je  třeba se  hlásit k  službě celého  Božího lidu i k nutnosti a hodnotě zvláštní služby, spojené se specifickou odpovědností. Ve Starém zákoně dochází  k duchovnímu vůdcovství prostřednictvím kněží, proroků a lidí pověřených správou ostatních. Tito muži a ženy byli  odpovědni Bohu i všemu lidu.

V rané církvi byla zvlášť důležitá  prorocká služba, která byla svěřena jak celku,  tak i jeho odpovědným vůdcům. Jinak nemáme v Novém zákoně nějaký jednoznačný model duchovního vůdcovství. Jisté je to, že  zde dochází k odděleni jednotlivců pro  zvláštní služby (Sk 13,1-3, Sk 16,13-15.40, Sk 20, 17-35,  Ř 16,1-16, 1Kor 16,15n, Fp 1,1, Fp 4,2n, 1Te  5,12n, 1Tm 3,1-13, 2Tm 1,5-9, Žd 13,7,  Jk 3,1,  1Pt 5,  1-4).

Předním  úkolem vůdců byla služba církvi a  výchova jejích údů k službě. Proto kázali, vyučovali, napomínali, uplatňovali autoritu Páně,  pečovali o církev a byli jí příkladem svým životem. S vysluhováním křtu a Večeře Páně Nový zákon jejich službu výslovně nespojuje.

Jací jsou Češi v porovnání s okolními národy? Jsme ve srovnání s Polskem či Maďarskem skutečně tak liberální a tolerantní, jak si o sobě myslíme? Nebo mají pravdu spíš ti, kdo nás vidí jako rasisty a xenofoby? Alespoň částečnou odpověď nám může dát výzkum amerického nezávislého institutu Pew Research Center, na nějž jako první upozornil Josef Bouška na serveru magazínu Reportér.

Institut se ve svém velmi podrobném průzkumu zaměřil na státy střední, východní a jihovýchodní Evropy a na otázky související s náboženstvím, národní identitou a tolerancí. Jak se tedy Češi od svých sousedů liší?

Proto by neměl být br. Chumchal ordinován. Není ochoten a pravděpodobně ani schopen změnit své přesvědčení a proti ekumenické postoje.

  Jedním z vůdců fundamentalistů, kteří usilují o transformaci Bratrské jednoty baptistů do kompaktní lidové presbyterní církve kalvinistického střihu, je Václav Chumchal (nar. 1984), kazatel sboru v Lovosicích. O své minulosti mluvil v rozhovoru v Litoměřickém deníku, ze kterého vyjímáme:

Narodil se v Brně do římskokatolické rodiny. Od malička měl touhu stát se jednou v kostele farářem.

Pro čtenáře Notabene jsme připravili anketu s otázkou: "Souhlasíte s ordinací bratra Václava Chumchala?"

Anketu naleznete na úvodní stránce vpravo.

Níže uvádíme odkazy na články související s osobou a působením bratra Václava Chumchala:

Níže je výňatek týkající se ordinace br. Václava Chumchala z dopisu sboru v Praze 4, Na Topolce, zaslaný všem sborům BJB 2. dubna 2017.

Pozastavujeme se nad tím, že v BJB byl doporučen k ordinaci bratr Václav Chumchal, zastánce tvrdé linie křesťanského dogmatismu, který o sobě prohlašuje, že Boží slovo je pro něj „normou zákazů, příkazů, nařízení a vyřčených soudů“. Dle toho se svými spolubratry v BJB také jedná.

Bratr Chumchal svým dosavadním agresivním vystupováním v BJB napadl a nadále napadá několik bratří kazatelů včetně těch, kteří stáli nebo stojí v čele orgánů BJB. V minulém roce se v korespondenci nekřesťansky vyslovil proti bratru Dobroslavu Stehlíkovi. V letošních návrzích na SD za lovosický sbor napadá bratra Milana Kerna z bezbožného jednání a zapírání Krista kvůli účasti na ekumenických bohoslužbách. V diskuzi mezi kazateli se s opovržením vyslovuje vůči bratru Petru Hlaváčkovi, řediteli školy Dorkas v Olomouci. 

Své oponenty z řad BJB záměrně v rozhovorech oslovuje „pane“ místo „bratře“, aby prokázal, že je nepovažuje za své bratry v Kristu (tak se ve sboru Na Vinohradech nedávno vyslovil vůči bratru Ladislavu Mečkovskému). Dále se bratr Chumchal nevybíravě vyslovuje o svých spolubratřích a spolusestrách jiných baptistických sborů ve svých kázáních, kde o nich hovoří jako o „vlcích, kteří trhají Boží stádo“, jako o těch, kteří „pronikli mezi Boží lid, vetřeli se s nekalými úmysly...vyšli z nás, ale nejsou z nás.“

Já,.......... před Boží tváří a shromážděnou církví, u vědomí Boží milosti kterou jsem přijal. Božího povolání i povolání církví do služby kazatele slibuji, že budu pod vedením Ducha svatého 

- věrně hlásat Boží slovo všem lidem k jejich obrácení a uvěření, vyučování, povzbuzování i napomínání, a to kázáním i jinými formami, podle obdarování, které jsem obdržel 

- společně s ostatními bratry a sestrami dbát o rozvoj sboru jako celku, neopomíjet však ani duchovní péči o jednotlivce, rodiny, začátečníky ve víře a přátele sboru

- modlitebně zápasit za sbor, jeho přátele, celou společnost 

- žít příkladným posvěceným životem podle nároků Písma svatého

Milí bratři, milé sestry, 

k dopisu bratra Radka Pospíšila odeslanému na sbory doplňujeme informaci, že VV jednal dne 16. května 2017 na mimořádném jednání ve věci ordinace br. kazatele Václava Chumchala a to vzhledem k návrhu lovosického sboru podaného na letošní SD.  

Výsledkem našeho jednání bylo usnesení, že VV BJB přijímá doporučení Komise duchovní služby ohledně ordinace br. Václava Chumchala a proto se jí zúčastní také zástupce Výkonného výboru BJB.