Bratrská jednota baptistů je řádným členem Ekumenické rady církví, takže to co se chystá, se bude dít i jejím jménem.

Letošní 400. výročí bitvy na Bílé hoře připomene srpnová poutní slavnost, výstava, ekumenické setkání a ve výroční den bitvy koncert v katedrále svatého Víta. Koncert pro Bílou horu zamýšlejí organizátoři jako podporu dobré vůle směrem ke smíření a vzájemnému respektu. Bitva z roku 1620 se stala symbolem rozdělení a náboženské a národnostní intolerance. Skončila porážkou českých stavů a na 300 let ovlivnila osud českého státu. Na znamení toho, že místo už nepřináší rozdělení, bude na Bílé hoře vztyčen smírčí kříž.

Na Staroměstském náměstí na Starém městě Pražském buduje se připomínka starých časů – mariánský sloup. Není to však sloup smíření, nýbrž votivní dar Panně Marii z perspektivy rekatolizační moci, na jejíž stranu se v 17. století přiklonila historická „štěstěna“, jelikož Švédové české evangelíky nezachránili, nýbrž jen Prahu vyloupili. Stále znovu však obhajují sloup jeho zastánci jako „sloup smíření“, jako sloup něčeho, k čemu pořádně nedochází. Jinak by to slovo nebylo tak zaklínáno anebo by nebylo tak lhostejné. Ale tento zvláštní paradox by měl podle mého vést k zamyšlení.

Aj napriek celosvetovej koronavírovej pandémii sa od polovice apríla na Slovensku začali diskutovať témy ako potraty, viera politikov, sexuálny život (!) a obavy z konzervatívnej revolúcie po vzoru Poľska či Maďarska. Kresťanskí politici ale boli prítomní v slovenskom parlamente vďaka Kresťansko-demokratickému hnutiu (KDH) od roku 1993 až do roku 2016. Potraty sa na jeho pôde riešili za posledných dvadsať rokov jedenásť krát (!) a doposiaľ neboli nikdy zakázané. A nič sa na tom (veľmi pravdepodobne) nezmení ani v najbližšej budúcnosti, pretože slovenská prezidentka Zuzana Čaputová dopredu deklarovala nezáujem podpísať zákaz interrupcií. Súčasná debata však z vedeckej perspektívy zaujímavá v tom, že otvára zaujímavý výskumný priestor, v ktorom je možné v priamom prenose pozorovať vývoj slovenskej spoločnosti vo vzťahu k náboženstvu.

Minister zdravotníctva údajne zakazuje cvičiť jógu, neveriacich nazýva služobníkmi Satana a preto chce, aby kresťania prevzali všetku moc v krajine. Ktorá finančná skupina stojí za týmto mediálnym lynčom pána Krajčího?

Keď sa minulý mesiac bulvárne médiá obuli do nášho ministra zdravotníctva, myslela som si, že táto senzácia po pár dňoch prestane byť zaujímavá. Vôbec som netušila, že k tomuto mediálnemu lynču sa ešte tvrdšie pripoja progresívne denníky, ktoré vraj narozdiel od bulváru robia serióznu žurnalistiku. Neočakávala som, že také zdesenie prinesie fakt, že minister patrí k pol miliarde letničných a charizmatických kresťanov, ktorí boli naplnení Duchom Svätým a hovoria v jazykoch presne tak, ako to je opísané v Biblii a nechápem prečo má mať práve táto informácia taký kľúčový význam, aby bola na stránkach novín každý deň.

Nesledovala som to denne, ale vždy, keď som klikla na stránku slovenského progresívneho denníka SME, na titulke bol článok proti nášmu ministrovi.

Už prvé povolebné komentáre opatrne upozorňovali, že Slovensku hrozí vďaka väčšiemu počtu kresťanských poslancov „konzervatívna“ revolúcia, o čom sa už na virtuálnych stránkach Náboženského infoservisu písalo (tu). Nasledujúci článok prináša súhrn aktuálneho diania a analýzu reakcií na zvýšený počet kresťanských politikov v slovenskom parlamente. Jeho pokračovanie budúci týždeň predstaví zase zamyslenie nad postupnými zmenami v slovenskej spoločnosti vo vzťahu k náboženstvu, ktoré sa odrážajú v súčasnej debate.

Pozornosť médií v apríli vyvolali videá s ministrom zdravotníctva Marekom Krajčím, v ktorých rozpráva o zázračnom príbehu konverzie jedného kamaráta, z ktorého Duch svätý vyhnal diabla jógy a okultizmu. Koncom mája sa objavil zostrih ministrovho staršieho vystúpenie v kresťanskej televízii LifeTV, v ktorej rozpráva o svojej viere v Krista ako jedného z motorov svojej politickej kariéry a o potrebe „božích ľudí“ v politike, ktorí by odolali zvodom moci vďaka kresťanskému morálnemu kódexu. Začiatkom júna sa zase objavilo kratučné video s ministrom financií Eduardom Hegerom, v ktorom ako najlepšieho radcu popisuje Ducha svätého. V slovenskej politike sa tak po dlhej dobe objavili významní politici, ktorí sa verejne hlásia k svojej viere, čo je po dlhej vláde nábožensky skôr vlažného Smeru zmena. Súčasný kabinet taktiež v rekordnom čase (pred povolením koncertov či otvorením galérií) umožnil konanie omší, ktoré boli zakázané kvôli pandémii koronavírusu.

Peter Magát sa stal novým riaditeľom Národného ústavu detských chorôb. Odborníkov prekvapilo, že takto dôležitý post získal absolvent Lesníckej fakulty a Ekonomickej univerzity. V očiach ministra Krajčího je to však evidentne vhodný adept na túto pozíciu.

Tento týždeň sa na internete objavilo ďalšie video, v ktorom sa minister zdravotníctva Marek Krajčí tentokrát vyjadroval k predstave vedenia štátu ešte z pozície opozičného poslanca Národnej rady SR. Prekvapil výrokmi, že to, že tu budeme mať Švajčiarsko, by mohlo byť reálne, lebo, kde je boží ľud, tam Boh dáva požehnanie.

V ďalšej časti videa sa Krajčí vyjadril, že reprezentuje Pána, Božie deti, a to je jeho hlavnou misiou. „My, ako boží ľud, sme všetky pozície prepustili ľuďom, ktorí nepoznajú Boha, a toto satan vyhľadáva. Satan chce mať moc a cez svojich ľudí tú moc ovládnuť,“ povedal v tom čase. „Keď nám Boh dá milosť, že jedného dňa budeme môcť spravovať túto krajinu, potrebujeme charakterných ľudí do najvyšších pozícií. A kde tých ľudí hľadať, keď nie medzi kresťanmi?“ pýtal sa.

Od vzniku samostatné republiky řešil slovenský parlament zákon upravující provádění interrupcí už jedenáctkrát. Navzdory skutečnosti, že počet těchto zákroků stále klesá a je na svém historickém minimu od konce padesátých let, téma jejich omezení se znovu vrací.  A co víc, díky značnému počtu křesťansky a konzervativně orientovaných zákonodárců je reálné, že zpřísnění zákona projde slovenským parlamentem. Nový ministr zdravotnictví Marek Krajčí, který o sobě tvrdí, že „reprezentuje Pána a Boží děti na Slovensku“, už využil šíření infekce covid-19, aby omezil provádění interrupcí v zemi.

Je to zvláštní paradox. Ačkoliv na Slovensku platí obdobná legislativa upravující provádění interrupcí jako v Česku, pochází ještě z dob společného státu z roku 1986 a obě země zažívají setrvalý pokles počtu těchto zákroků, v přístupu k tomuto tématu se zásadně liší. Zatímco Česko zůstává liberální a umožňuje mimo jiné provádění interrupcí bez chirurgického výkonu pomocí léků, Slovensko opět zažívá snahy o zpřísnění legislativy s cílem zásadně omezit přístup žen k těmto zákrokům. „Ochranu nenarozených dětí skrze prevenci interrupcí“ si pak nová vláda premiéra Igora Matoviče dala dokonce do svého programového prohlášení. Země, která se stejně jako Česko potýká s ekonomickými problémy v důsledku pandemie covid-19, tak opět otevírá velmi emotivní debatu o interrupcích a jejich omezení. Děje se tak navzdory skutečnosti, že v zemi počet prováděných interrupcí dlouhodobě klesá. Podle údajů Národného centra zdravotnických informácií bylo v roce 2018 provedeno 7.153 interrupcí. U žen s trvalým bydlištěm na Slovensku pak od roku 2009 došlo k poklesu počtu zákroků 1,7krát a ve srovnání s rokem 1997 je pokles dokonce 3,6 násobný. V roce 1992 bylo v zemi provedeno 41.923 interrupcí.

Je potěšitelné, že i mezi českými protestantskými církvemi roste zájem o časté slavení večeře Páně a že mnozí tvůrčím způsobem hledají, jak to uskutečnit v dnešních složitých podmínkách.

Nepopírám, že slavit liturgii „na dálku“ má smysl, zejména pro ty, kteří jinou možnost nemají (nemoc, katranténa atd.). Je však třeba dbát, aby to, co se děje, bylo skutečně liturgií (tj. „konáním všeho lidu“) a ne jen jednosměrnou komunikací. Liturgie nejenže modeluje dialog Hospodina se svým lidem, ale umožňuje vzájemné sdílení víry před boží tváří. V mnohém jsme při slavení „na dálku“ omezeni – např. společný zpěv je technicky těžko uskutečnitelný. Jsou však možné dialogy, přednášení jednotlivých přímluv, svědectví, homilie rozhovorem atd.

Večeři Páně „na dálku“ slavit nejde, stejně jako nejde „na dálku“ křtít. Proto návrh slavit večeři Páně doma, vzešlý z Církve bratrské, který většinu problémů řeší, považuji za hodný další reflexe a zkoušení. Nemyslím tím jakýsi synchronní on-line postup, kdy kazatel jakoby „předcvičuje“ jednotlivé rodiny podobně jako aerobik u televize. Myslím tím svěřit předsedání večeře Páně otcům/matkám/představitelům skupin.

Tato možnost byla bouřlivě diskutována i v římskokatolické církvi v Německu.

 Teolog Daniel Bogner již 26. března navrhl mezi řádky1 slavit eucharistii bez kněze jako možné řešení. Vzápětí jej napadl a téměř obvinil z hereze systematik Jan-Heiner Tück2, který napadl i Johanna Pocka, který se bránil3. Argumenty proti předsedání eucharistii pokřtěným, který není ordinovaný, jsou disciplinární, tedy mohou být změněny. Pokud by se taková praxe osvědčila v reformačních církvích, mohlo by to posunout i stanoviska v církvi římskokatolické.

Prožili jsme několik postních a velikonočních týdnů eucharistického půstu. Otevření kostelů a blížící se Svatodušní svátky nás staví před otázku, jak máme dále vysluhovat Večeři Páně. Pandemií koronaviru pro nás nastala nová historická situace, která může změnit budoucí podobu této svátosti na měsíce, na roky, na desetiletí. Kristova církev není vázána na tradiční formy, pro svá rozhodování však musí – při všem zohlednění praktické proveditelnosti a pastýřských aspektů – uvádět především teologická kritéria.

1. Časté vysluhování

Již po několik desetiletí jsme v ČCE svědky trendu směrem k častějšímu a častějšímu vysluhování Večeře Páně. Bohoslužby s Večeří Páně namnoze přestaly být výjimkou, mnohde se staly nebo stávají pravidlem. Dosavadní platná Agenda (1983) i právě vznikající nová Agenda považují nedělní bohoslužbu s Večeří Páně za normativní. Návrat k dřívější praxi, kdy se Večeře Páně slavila pouze o velkých svátcích nebo dokonce jako přívažek k bohoslužbám, vyhrazený sborové elitě, bych považoval za neblahý krok zpět. Česká reformace byla v jednom ze svých proudů (Jan Milíč z Kroměříže) hnutím za velmi časté (každodenní) přijímání. Historický argument má pro nás váhu druhotnou, vždyť např. přijímání malých dětí odporuje reformačnímu pojetí Večeře Páně. Zanedbatelný není ani aspekt ekumenický: častým vysluhováním prostě srovnáváme krok s církvemi klasického protestantismu.

Na základě mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ČR z 12. 6. není nutné od 15. června udržovat při bohoslužbách dvoumetrové rozestupy. I nadále však účastníci musí zachovávat hygienická pravidla.

Bohoslužby se ve stejný čas může účastnit nejvýše 500 osob a její účastníci si před vstupem do bohoslužebného prostoru dezinfikují ruce. Na obličeji musí mít nasazenou ochrannou roušku či respirátor, který brání šíření kapének (vyjma okamžiku přijetí Eucharistie).

Už ve středu 11. března 2020 jsme v Novém kostele v Litomyšli zrušili první bohoslužby na následující neděli 15. března a nikdo z nás nevěděl na jak dlouho. A hned 26. dubna 2020 jsme začali slavit bohoslužby v povoleném rozsahu patnácti osob dvakrát za neděli. A začali jsme křtem dospělé sestry. A od té doby vždy v mezích daných státem vedeme bohoslužby jak na streamu, což děláme už celé tři roky, tak naživo včetně Večeře Pánovy. Celé roky se tu podává jak z kalichů, tak z kalíšků na podnosu. A v těch kalíšcích je jak alkoholické víno, tak vždy několik kalíšků s nealkoholickou vinnou šťávou.

Už v prvních zprávách rozesílaných ve zpravodaji našeho Sboru Církve bratrské jsem v souhlasu se staršími sboru povzbudil otce a dědy v rodinách, aby lámali chléb a podávali nápoj. A protože mi šlo o to, aby u toho mohly být děti, nechával jsem víno jako alternativu. Povzbuzoval jsem je, aby se jim součástí společného stolování stalo svátostné jídlo. Tam kde nejsou otcové a dědové, povzbuzoval jsem matky a babičky. A kde není celá rodina, povzbuzoval jsem k takovému jednání uměle vytvořená společenství. Myslel jsem tím na lidi v karanténě a mimo republiku. Oslovoval jsem ty, kteří jsou členy sboru a blízce propojené přátele, kteří s námi běžně žijí. 

Nevytvářel jsem obecnou praxi v církvi. A ani si nemyslím, že by naše způsoby měl někdo opakovat jako vzor. Pokud k tomu někdo dojde na základě svobodného uvažování před Bohem, ať mu to je k dobru jako nám. Ještě dodávám, že bych mohl tohle psaní zanést biblickými citáty a následnou argumentací, ale to asi nebyl smysl zadání. 

O mariánském sloupu, jehož replika byla minulý týden vztyčena na Staroměstském náměstí, se v posledních dnech vyjadřoval skoro každý. Nebudu zde proto na hromadu již přinesených argumentů přidávat další. Namísto toho se z pohledu religionisty zamyslím nad platností některých z těchto argumentů a využiji sloupu jako ilustrace toho, jak fungují symboly. Málokdy máme totiž dnes tak dobrou příležitost vidět v naší společnosti živý tradiční symbol opravdu v akci.

Symboly jsou mnohoznačné.

To první, co na mariánském sloupu dobře vidíme, je mnohost jeho významů. Zahlédneme ji ale až ve chvíli, kdy vezmeme v potaz názory více stran. Jednotliví diskutující často pracují jen s jedním významem, který prosazují jakožto ten pravý. Takto např. biskup Starokatolické církve Dušan Hejbal zdůrazňuje, že „Mariánský sloup byl postaven před více než 350 lety na památku ochrany Prahy před švédskými vojsky a nemá tedy nic společného s bitvou na Bílé Hoře a následnou násilnou rekatolizací. Jeho stržení v roce 1918 bylo omylem rozvášněného davu.“ Podobná redukce významů sloupu na jeden jediný je pochopitelná jakožto obranná strategie: sloup je přece o Švédech, nikoli o Bílé hoře, naši oponenti se mýlí! Při pohledu z nadhledu se ale takový pohled ukazuje jako jednostranný. Odpůrci sloupu totiž věrohodně namítají, že sloup „se stal symbolem vítězství katolické monarchie ve třicetileté válce a koncem nadějí na stát, ve kterém by mohli vedle sebe existovat lidé různých vyznání“.

Setkáním v olomoucké modlitebně Bratrské jednoty baptistů (bývalé kino Lípa) byla v pátek večer zahájena Noc kostelů v olomoucké arcidiecézi. Návštěvníkům se otevřelo na 150 kostelů, kaplí a modliteben.

Ve městě Olomouci to byla dvacítka objektů. Jedenáctý ročník Noci kostelů byl sice poznamenán opatřeními v souvislosti s nemocí covid-19, přesto nabídl zajímavý program. Obohatily ho i živé vstupy ze všech českých a moravských diecézí.

Nová příležitost získat teologické vzdělání zaměřené na misii a přitom zůstat ve službě

Posláním vysoké školy „ForMission College“ je připravit generaci vedoucích k obnově církve a zasažení druhých evangeliem Ježíše Krista. ForMission připravuje a vybavuje křesťanské vedoucí k proměně jejich místní komunity prostřednictvím akreditovaného vzdělávání, odborného dohledu a misijní podpory.

Snahou ForMission je vykročit směrem ke studentům. Naše hlavní sídlo se nachází v Birminghamu (VB), nicméně máme několik dalších kampusů umístněných na různých lokacích ve Velké Británii a Evropě, což usnadňuje zpřístupnění našich programů studentům. Naše tituly jsou validovány Univerzitou Newman v Birminghamu.

Chodívala jsem přes Staromák několikrát týdně. Moje fakulta měla totiž kromě hlavní budovy na náměstí Jana Palacha ještě pobočku v Celetné ulici, takže Staroměstské náměstí bylo místem, kudy jsem často přecházela z přednášky na přednášku.

Měla jsem tu část Prahy ráda i proto, že jsme po přednáškách často zapadli do nějaké hospody. Cítili jsme se v těch ulicích doma. Tehdy v nich ještě bylo možné najít dost hospod i kaváren, kde to nebylo předražené.

Ta čtvrť se ale za pár let proměnila tak, že jsem do ní prostě přestala chodit. Staromák se stal místem, kam člověk nevyrazí, pokud nutně nemusí. Mentálně se mi ztratil, jako by snad byl v jiném městě, nebo dokonce v jiné zemi.

Rozhovor s profesorom evanjelikálnej teológie Pavlom Hanesom o charizmatickom kresťanstve.

Pavel Hanes je profesor na Katedre teológie a katechetiky Pedagogickej fakulty Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici, kde pôsobí od roku 1993. Je garantom filozofie pre teológov, apologetiky a starozmluvných predmetov.

Vyštudoval Evanjelickú bohosloveckú fakultu UK v Bratislave. Pôsobil tiež ako kazateľ Bratskej jednoty baptistov. Okrem iných aktivít sa podieľal na ekumenickom preklade Biblie do slovenčiny. Je tiež autorom viacerých kníh a publikácií vrátane vysokoškolskej učebnice Dejiny kresťanstva (2016) a kníh Kto je Ježiš (2017) či Súčasné problémy kresťanského svetonázoru (2018).

V posledných týždňoch spôsobilo kontroverzie štyri roky staré video z nedeľnej laickej kázne Mareka Krajčího, prednesenej počas Letníc na pôde bratislavského baptistického zboru Viera. Hovorí v ňom o fyzickej, priam exaltovanej skúsenosti s Duchom Svätým, keď sa ako 14-ročný chlapec modlil za jeho vyliatie. Mnohých ľudí takto prežívané kresťanstvo zaskočilo. Má sa verejnosť báť podobných prejavov viery?

Marek Krajčí je môj priateľ a poznal som ho ešte pred tým, ako sa stal ministrom. Nerád by som sa vyjadroval priamo k nemu, lebo o tejto konkrétnej skúsenosti som s ním osobne nehovoril. Avšak môžem všeobecne hovoriť o tom, čo ste opísali ako „exaltovanú skúsenosť“.

Jižní baptisté (SBC) vloni přišli o 2 procenta svých členů. Podle své výroční zprávy je to největší pokles za více než sto let.

I když některé americké státy podle Christianity Today uváděly nárůst křtů a počet členů, celkově však statistiky zachycují trajektorii vážného úpadku. Vedení největší americké evangelikální denominace tak stojí před výzvou, jak tento trend změnit.

„Musíme jako denominace udělat hodně práce, abychom v naší době naplnili velké poslání (odkaz na evangelizaci národů z Matouše 28 pozn. red.),“ poznamenal ke zveřejněné zprávě podle CT Adam Greenway, prezident Southwestern Baptist Seminary.

S poklesem o 288 000 členů má denominace celkově 14,5 milionu věřících. [V roce 2005 měli Jižní baptisté 16,6 milionu členů - viz en.wikipedia.org/wiki/Southern_Baptist_Convention.] Průměrná účast na bohoslužbách zůstala relativně stabilní na 5,2 milionu.

Dokumentární film o okolnostech, které Norberta Fabiana Čapka přivedly do Brna a jeho životě a službě tam

Dokumentární film o posledních dvou letech Čapkova života, tragicky poznamenaných událostmi druhé světové války, až po jeho smrt v koncentračním táboře.

Naříkáte, Farizeové a Zákonníci, nad osudem „Marianského Sloupu“ pražského, ale vy, Huynové, vy Skrbenští, vy Kleinové, vy Tvarůžkové, vy Habsburkové pobořili jste tisíce a statisíce „marianských sloupů“ duchovních, což jest milionkrát zločinnější a plným právem může se takto říci, že ten marianský sloup v Praze strhovaly ruce vaše, vy svatokrádežní nájemníci. 

Strhovali jste jej tři sta let, až se vám to konečně podařilo a teď to svádíte na nevěrce, vy mnohoplodní otcové nevěrců! 

Nejedná se vám o víru, která hyne tím, že jste na místech, kde vás ani Kristus, ani národ nechce, nejedná se vám o víru, nýbrž o panování, nejedná se vám o evangelium, nýbrž o porobu Čechů!

Norbert Fabián Čapek (3. června 1870 v Radomyšli – 30. října 1942 v Dachau) byl výraznou postavou české společnosti přelomu 19. a 20. století. Díky vysokému nasazení reprezentoval několik tehdejších tendencí: tíhl k náboženské alternativě vůči většinovému katolictví, snad až příliš těsně spjatému s habsburskou dynastií, hořel pro pokrok a s velkým optimismem se upínal k budoucnosti, pokrok spatřoval především ve vyřešení naléhavých sociálních problémů a pro tento pokrok pracoval osvětovou činností, v níž dokázal zkombinovat nejrůznější ideje a populární podoby vědy (psychologie a sociologie) a ještě přidat umělecká vyjádření.

Čapek byl člověkem dvou životních etap: v mládí konvertoval ve vídeňském sboru baptistů a brzy se stal baptistickým kazatelem a misionářem. Zásluhu měl především na založení a růstu baptistického sboru v Brně, kde působil mezi lety 1898 a 1913 a odkud řídil misii na Moravě a Slovensku. Ve válečných letech byl kazatelem ve Spojených státech, ale s baptismem se postupně rozcházel.

Ministerstvo zdravotnictví jako správní úřad příslušný podle § 80 odst. 1 písm. g) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 258/2000 Sb.“), nařizuje postupem podle § 69 odst. 1 písm. b) a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb. k ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění COVID-19 způsobené novým koronavirem SARS-CoV-2 toto mimořádné opatření:

S účinností ode dne 9. června 2020 od 15:00 hod. do odvolání tohoto mimořádného opatření se zákazují nebo omezují slavnosti, divadelní a filmová představení, sportovní a jiná shromáždění a trhy tak, že se

I. zakazuje, není-li tímto nebo jiným krizovým opatřením stanoveno jinak, divadelní, hudební, filmová a další umělecká představení, sportovní, kulturní, náboženské, spolkové, taneční, tradiční a jim podobné akce a jiná shromáždění, výstavy, slavnosti, poutě, přehlídky, ochutnávky, trhy a veletrhy, vzdělávací akce, oslavy, a to jak veřejné, tak soukromé, s účastí přesahující ve stejný čas 500 osob; tento zákaz se nevztahuje na schůze, zasedání a podobné akce ústavních orgánů, orgánů veřejné moci, soudů a jiných veřejných osob, které se konají na základě zákona; tento zákaz se dále nevztahuje na shromáždění konaná podle zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů,

II. omezuje
a) konání hromadných akcí ve venkovních i vnitřních prostorách tak, že musí být dodržována následující pravidla:
- je zachováván odstup mezi osobami nejméně 2 metry, s výjimkou členů domácnosti nebo osob blízkých (dále jen „členové domácnosti“),
- pro účastníky je k dispozici dezinfekční prostředek na dezinfekci rukou;

Nedávno jsme se již zabývali nějakými aplikacemi, které si má vzít Boží lid – jenž by měl všechno, co se okolo něj děje, zvažovat duchovně – k srdci. Jelikož přes různá uvolňování s námi koronavirus a jeho důsledky, zdravotní, sociální, politické, ekonomické i jiné, ještě zůstanou, je na místě toto téma ještě nepřejít, ale zamýšlet se nad ním z dalších úhlů pohledu. „Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel“ (Ž. 62:11) – a mělo by to pro nás platit i v případě Božího mluvení skrze události, které ve své svrchovanosti řídí nebo dopouští. Nyní se tedy zaměříme ne již na to, co si vzít z příkladu opatrnosti synů světa, ale co nám chce sdělit skrze nastalou situaci Hospodin přímo.

Je koronavirus Boží soud?

I když to posměvači a odpadlí křesťané zpochybňují, podle Bible můžeme s jistotou říci, že koronavirus naši společnost – míněno nejen českou, ale západní i světovou – napadl z přímého Božího dopuštění a pro její hříchy. „Bůh jest soudce spravedlivý, [Bůh] silný hněvá se [na bezbožného] každý den“ (Ž. 7:11) – a bezbožnost se v posledních dekádách nadmíru rozmáhá, ba nejen to, obhajuje se jako něco dobrého a žádoucího. Jen blázen si může myslet, že Pán Bůh to jen tak nechá být a že toto zlo nenavštíví svým soudem.

Aktuálně v kanceláři BJB

Proběhl rozhovor se sestrou Ivetou Procházkovou, která by v příštích týdnech měla odejít na plánovanou rodičovskou dovolenou z důvodu převzetí dítěte do pěstounské péče. Postupně by její práci měla přebírat sestra Asui Siakhelová, která by od září nastoupila také na částečný úvazek. O podrobnostech změn v kanceláři budeme sbory v nejbližší době informovat.

1. Příprava SD

VV připravuje letošní Sjezd delegátů v novém termínu 7. listopadu v Brně. Sborová shromáždění ohledně podávání návrhů mohou proběhnout do 27. září, materiály k projednání a hlasování budou na sbory zaslány po 7. říjnu.

Návrhy VV budou na sbory rozeslány na začátku září a povede se k nim diskuze také na kurzu kazatelů. VV hovořil také o přípravách voleb nového VV, které by měly proběhnout v dubnu příštího roku. Na listopadovém SD bude zvolena nová nominační komise a sjezd by měl také schválit výjimku z volebního řádu a zkrátit tak dobu příprav voleb z důvodu posunutí termínu toho letošního SD.

V uplynulých dňoch som dostal občiansku výzvu adresovanú poslancom NR SR „Ste tu pre všetkých ľudí“, aby som ju podpísal.

Výzvu som nemohol podporiť, keďže som jeden z tých, ktorí správu verejnej ochrankyne práv pani Patakyovej "nezobral na vedomie." Dôvody pre svoje hlasovanie uvádzam nižšie.

Výzva je reakciou na „nevzatie na vedomie“ správy verejnej ochrankyne práv v parlamente a vyjadruje jej podporu. Na základe toho vyjadrujú autori výzvy predpoklad, že poslanci nebudú venovať ochrane ľudských práv dostatočnú pozornosť a vyzýva politikov, „aby zistenia a odporúčania ombudsmanky dôsledne reflektovali a analyzovali a prijímali také opatrenia, ktoré budú rešpektovať a napĺňať základné práva a slobody v súlade s ústavou a medzinárodnými dohovormi.“Výzvu som nemohol podporiť, keďže som jeden z tých, ktorí správu verejnej ochrankyne práv pani Patakyovej "nezobral na vedomie."

Ještě donedávna si moderní civilizace pochvalovala proočkovanost společnosti a vymizení mnoha nemocí, u nás například spalniček. Nyní přibývá těch, kteří se očkování brání. Jde u této otázky podle vás čistě o racionální rozhodování, nebo je v něčem také duchovní? Je očkování dar od Boha, či spíše neoprávněný zásah člověka do přirozeného vývoje lidstva?

Očkování samo je jistě zajímavým a mnohdy přínosným vynálezem, pokud chrání konkrétního jedince, který se pro ně rozhodl dobrovolně na základě zvážení svých rizik.

Netroufám si říct, jak ho vidí Bůh. Co je pro mě na očkování zarážející, až odsouzeníhodné, jsou spíše systémy plošné a vnucené aplikace. Nyní nejspíš mnozí zvednou pokřik, že právě ta je nutná k vytvoření tzv. kolektivní imunity. Jenže tady je zakopán pes. Nebudu se nyní pouštět do úvah, že je to ke všemu zatím pouze ne zcela prokázaná teorie. Hlavní, co vidím jako problém z hlediska etiky, je to, že budování kolektivní imunity očkováním je založeno na plošné a značně bezohledné aplikaci, která předpokládá obětování slabších, především malých dětí, pokud budou očkováním vážně poškozeny. Tyto oběti pokládá provakcinační společnost za přijatelné, protože je jich údajně málo.

Otvorený list Rady BJB v SR v súvislosti s mediálnym tlakom na osobu ministra zdravotníctva Mareka Krajčího:

Uprostred jednej z najznámejších biblických pasáží, Ježišovej Kázne na vrchu (niektorými odborníkmi považovanej za programové vyhlásenie Božieho kráľovstva), čítame aj tieto slová:

“Blahoslavení prenasledovaní pre spravodlivosť, lebo ich je nebeské kráľovstvo.
Blahoslavení ste, keď vás budú pre mňa haniť, prenasledovať a všetko zlé na vás lživo hovoriť.
Radujte sa a veseľte sa, lebo v nebesiach máte veľkú odmenu.
Veď takto prenasledovali prorokov, ktorí boli pred vami.”
(Evanjelium podľa Matúša, kapitola 5, verše 10-12)

Aj preto nie je namieste sa čudovať a možno ani reagovať na aktivitu niektorých slovenských médií ohľadne ministra zdravotníctva Mareka Krajčího. Pán minister nie je v politike nováčik, celé minulé volebné obdobie pôsobil v parlamente ako poslanec a jeho aktivita mohla byť zrejmá každému, kto sa o dianie v parlamente a najmä v slovenskom zdravotníctve zaujímal.

Jedno z našich dětí je gay. Co jsme udělali špatně? Kde se stala chyba? Hledala jsem vinu u sebe a nedokázala se s tím vyrovnat. Vždyť jsme stejně vychovávali i jeho sourozence a žádný z nich gay ani lesba není. Co se to stalo? Hryzalo to ve mně a ptala se, jestli jsem ho špatně vychovala. On ale říkal, že ne, že se tak prostě narodil a že si to nemám vyčítat. Svou orientaci začal poznávat na druhém stupni základní školy. Sice se dvakrát pokusil navázat vztah s děvčetem, ale nešlo to.

Na jednu bolest navazovaly další. Moc mě mrzelo, že jsem byla poslední, kdo se to dozvěděl. Ale pak jsem pochopila, že je pro dítě hrozně těžké takovou věc doma oznámit. Syn nám to řekl, když mu bylo 23 let, skoro deset let se s tím vyrovnával sám a bez mámy.

Anna Polcková je předsedající evangelická farářka v Bratislavě, Starém městě. V pořadu ombudsmanka vs. parlament Ondreje Prostredníka a Lucie Plavákové odpovídá na otázku, co vypovídá o stavu lidských práv skutečnost, že zpráva ombudsmanky nebyla slovenským parlamentem vzata na vědomí.