Před padesáti lety, 16. ledna 1969, otřásla českou společností sebeoběť Jana Palacha (1948–1969), studenta Filosofické fakulty UK a českobratrského evangelíka. Rozhovor s jeho farářem Jakubem S. Trojanem otiskl křesťanský časopis Brána (vydavatelem je Církev bratrská) v letošním lednovém čísle. Autorkou rozhovoru je Eva Čejchanová, fotografoval Bronislav Matulík.

Prof. ThDr. Ing. Jakub S. Trojan (*1927) byl za svoje postoje v roce 1948 vyloučen z Vysoké školy obchodní, později vystudoval na Univerzitě Karlově a Vysoké škole ekonomické v Praze. Stal se farářem, po odebrání státního souhlasu k výkonu duchovní služby pracoval jako ekonom. Po revoluci vyučoval na Evangelické teologické fakultě UK a v letech 1990 až 1996 tam působil jako děkan.

Odpověď panu Janu Horákovi týkající se článku webového portálu Lidovky.cz ze dne 11. ledna 2019

K uvedenému článku sděluje pražské arcibiskupství následující: Nejedná se o žádný osobní spor mezi prof. Tomášem Halíkem a pražským arcibiskupem kardinálem Dominikem Dukou, ale jedná se o naplňování poslání katolického kněze, který je zavázán slibem poslušnosti k svému biskupu a jeho nástupcům. Jeho poslušnost je vyjádřením úcty ke svému ordináři, se závazkem být v jednotě jak naukové tak disciplinární. Kněz nemůže působit sám o sobě, protože jen biskup má tzv. plnost kněžství a biskup vysílá kněze jako své spolupracovníky do diecéze. 

Napomenutí či admonitum podle CIC není trestem, ale výzvou, upozorněním. K tomuto upozornění se rozhodl ordinář zmíněného kněze, prof. Tomáše Halíka, na základě připomínek, výtek i osobní zkušenosti, podle kterých se některá prohlášení neslučují s jednáním kněze či univerzitního profesora. Tato výtka byla konzultována se členy České biskupské konference na podzimním zasedání se závěrem, že ordinář uloží toto napomenutí, tedy důrazné upozornění, že je třeba vystupovat, jak se patří.

V současné době probíhá při Ministerstvu kultury ČR registrační řízení se Společenstvím baptistických sborů. Tomuto nově se registrujícímu subjektu se v nedávném článku Náboženského infoservisu pojednávajícím o registracích náboženských společností v roce 2018 dostalo mylného označení jako „liberálního hnutí mezi českými baptisty“.

V Bratrské jednotě baptistů (BJB) již dlouhodobě probíhá pnutí, které bylo v posledních letech navíc podníceno rostoucím vlivem amerického křesťanského fudamentalismu. O zhoubném charakteru křesťanského fundamentalismu na příkladu BJB zaznívají varovné komentáře jiných denominací (viz komentář místopředsedy Rady Církve bratrské Petra Rause v INform 2018/10). 

V Písmu máme dva obrazy fíkovníku: suchý a živý, který vyhání listy s nadějí na sklizeň. Fíkovník je obrazem izraelského národa; Izrael ale zavrhl Krista (Ž. 118:22; Mt. 21:42; Mk. 12:10), nepřinesl ovoce (Mt. 21:18-20)  a proto byl odsouzen. Proto bylo Izraeli Boží království odňato a dáno národu, který přináší úrodu (Mt. 21:43). A tak byl Izrael rozptýlen mezi národy,  (např. Jr. 9: 14-16), mezi nimiž se stal kletbou (Zach. 8:13), ale po přijetí Krista se stane požehnáním (Iz. 19:24; Zach. 8:13-17).

Kontroverzní texaský pastor Donnie Romero, který podpořil teroristický útok na floridský gay bar Pulse, kde útočník v roce 2016 zastřelil 49 lidí a dalších 53 zranil, odstoupil z funkce. Romero, který hájil střelce tím, že zbavil svět několika sodomitů, nyní svůj odchod podle televize ABC News zdůvodnil tím, že svou ženu podváděl, platil si prostitutky, hrál hazard a holdoval alkoholu.

"Chtěl bych se omluvit. Lhal jsem tolika lidem," řekl Romero. Přiznal se, že za jeho odchodem z baptistického kostela ve Fort Worth v Texasu je jeho zhýralý život.

"Jezdil jsem do Jacksonville, chodil jsem tam do kasina a pil. Byly tam dívky, které se prodávaly, a já jsem svou ženu mnohokrát podvedl. Často jsem pil a holdoval hazardu. Také jsem kouřil trávu," dodal.

Hloupost je nebezpečnější nepřítel dobra než zlo. Proti zlu se dá protestovat, dá se zostudit, v krajním případě mu lze zabránit násilím. Pokaždé již v sobě nese zárodek vlastního rozkladu, už proto, že zanechává v člověku přinejmenším nevolnost. Proti hlouposti jsme bezbranní.

Ani protesty, ani násilím tu nelze nic pořídit; argumenty nepůsobí, fakta, jež odporují vlastním předsudkům, se prostě neuznávají – v takových případech se dokonce hlupák stává kritickým – a nelze-li se jim vyhnout, dají se jednoduše odbýt jako bezvýznamné výjimky. Přitom je hlupák na rozdíl od zlého člověka sám se sebou zcela spokojen; stává se dokonce nebezpečným, protože stačí lehké podráždění, aby přešel do útoku. Proto je třeba větší opatrnosti před člověkem hloupým než před člověkem zlým. Nikdy se už nepokoušejme hlupáka přesvědčovat důvody; nemá to smysl a je to nebezpečné.

Exprezident Václav Klaus se v neděli v Partii na Primě rozhodl vzít na sebe velký úkol a hájit Evropu před tím, co je podle něj skutečná hrozba. Nedávno nám sdělil, že žádnou hrozbou není Rusko. Předtím pro něj nejsou hrozbou klimatické změny. Teď k tomu přidal, že hrozbou není ani to, co se děje v Jihočínském moři. Podle něj je zlem multikulturalismus

Klaus se nechal slyšet: „Když sleduji nejrůznější ataky pana Halíka na kardinála Duku a jeho odtahování se od standardního náboženství a od katolické církve, tak myslím, že ten útok nastává i uvnitř té katolické církve. Mně se skoro chce napsat velký text, jako člověk bez jakékoli katolické víry, tak přesto se mi chce napsat velký atak na pana Halíka a hájit to náboženství standardního typu. Já myslím, že multikulturalismus je taková humanitářská verze nového náboženství, nové doby a ten multikulturalistický útok na základy evropské civilizace já vidím jako základní hrozbu, která přede mnou stojí.“

Pravoslavné církve jsou mnohem těsněji spjaté se státní politikou, než jsme dnes zvyklí u církví západního světa. Závislost církve na konzervativních, autoritativních, nacionalistických režimech ale známe i v našem prostředí.

Ekumenický patriarcha Bartoloměj s tradičním sídlem v Konstantinopoli (dnešním Istanbulu), historicky obdařený prvenstvím mezi sobě rovnými nejvyššími představiteli („hlavami“) nezávislých pravoslavných církví v těchto dnech podepsal tomos, úřední listinu, která poskytuje Pravoslavné církvi Ukrajiny takřečenou autokefalitu, tedy prakticky nezávislost na kterékoli existující pravoslavné církvi. Tomos byl metropolitovi Epifaniovi z Kyjeva předán v neděli, o svátku Zjevení Páně (Epifanie). 

Na listopadové oznámení čtyř sborů (Jablonec n. N., Kroměříž, Kuřim, Lovosice) a jedné stanice (Jílové u Děčína), že se rozhodly vystoupit z Bratrské jednoty baptistů, reagoval na konci listopadu Výkonný výbor (VV) BJB oficiálním prohlášením: ,,Přestože se zdá, že vedoucí oněch sborů část svojí kritiky směřují zvláště k některým postojům pražského sboru Na Topolce (instalovaná kazatelka, postoj k praktikované homosexualitě), je zřejmé, že odsoudili BJB jako celek.... Toto zevšeobecňující odsuzující hodnocení našich sborů odmítáme, je pro nás velmi bolestivé a nezakládá se na pravdě.... Zásadně odmítáme nepravdivé tvrzení, že opouštíme učení o ospravedlnění pouze z víry," píše se v prohlášení.

Dne 3. listopadu letošního roku [myšleno 2018] oznámily čtyři sbory a jedna kazatelská stanice Bratrské jednoty baptistů, že ze společenství BJB vystupují. Za hlavní konkrétní výhrady jsou v textu prohlášeny odklon od autority Písma svatého, ztráta jednoznačnosti v učení o ospravedlnění pouze z víry, ztráta jednoty a neschopnost zachovat čistotu církve.

Dělení církve a ztráta bratrských vztahů jsou vždycky bolestnou záležitostí. Pokud takové excesy vyplynou z duchovní nezralosti mladých konvertitů, dají se ještě pochopit s nadějí, že je vliv Božího Ducha ještě srovná (Fp 3,15). Pokud s nimi přicházejí křesťané, kteří by už měli být dospělými v Kristu (1K 14,20), schopnost chápat značně slábne.

Čtyři ze 46 sborů Bratrské jednoty baptistů (Jablonec nad Nisou, Kroměříž, Kuřim a Lovosice) a jedna kazatelská stance (Jílové u Děčína) oznámily, že opouštějí toto zatím jediné registrované baptistické společenství v Česku. Jako důvod uvádějí to, že v jednom sboru byla zvolena kazatelka a další sbory to přijímají. Druhý důvod spočívá v tom, že jeden sbor výslovně připouští, aby jeho členy byli muži nebo ženy žijící ve stejnopohlavním partnerství. V obou případech jde hlavně o sbor v Praze na Pankráci.

Baptisté jsou ve světě pravděpodobně nejpočetnější protestantskou denominací. Charakteristické pro ně je, že křest praktikují podobně jako raní křesťané na základě konverze, jako znamení víry a přijetí do Kristovy církve. Přímou kontinuitu mají od roku 1611, kdy byl v Londýně založen první baptistický sbor. Jejich lokální sbory jsou nezávislé a sdružují se podle koncepce a podle regionu. Počátky baptistického hnutí v Česku jsou předmětem diskuse, uvádí se jako první sbor v Hleďsebi (u Veltrus) založený roku 1885. 

Zajímavou výpověď o současném českém protestantském křesťanstvu přinesla příprava jeho týdne společných modliteb. Této světové (převážně evropské) ekumenické akce se každoročně účastní především evangelické a evangelikální („svobodné“) církve. Jejich členové se scházejí k modlitbám (pokud možno) každý den v tomto týdnu a (pokud možno) v různých (či všech) kostelech a modlitebnách v těch městech či obcích, kde místní faráři, kazatelé a pastoři modlitební týden společně připraví. Pořádá se obvykle první úplný lednový týden. První Alianční týden modliteb se konal roku 1861. Jeho jméno odkazuje na Světovou evangelikální alianci (WEA), která ho připravila.

V Česku se o přípravu tohoto modlitební týdne stará Česká evangelikální aliance. Také letos připravila brožuru (je k dispozici zde), která má každý modlitební večer inspirovat textem z Bible, krátkým zamyšlením a několika tématy, navrženými k modlitbám. Letošní brožura nese název Modlitby v polarizované době a jejím autorem je tajemník České evangelikální aliance Jiří Unger. Protestantským křesťanům brožura nabízí k modlitbám skutečně aktuální společenská a církevní témata, jako jsou strach z imigrace muslimů, problém fake news a post-pravdivé společnosti, role žen v církvi nebo postoj k homosexuálním a bisexuálním osobám a osobám s transgenderovou identitou (LGBT). 

Společná fotografie kazatelů a starších pěti sborů, kteří se rozhodli odejít z BJB

První řada zleva:
Petr Klepáček ml. (Lovosice), Miloš Šolc (Jablonec), Štěpán Klepáček (Lovosice), Milan Bulák (Děčín, stanice Jílové), Alois Klepáček (Kroměříž)

Druhá řada zleva:
Václav Chumchal (Lovosice), Tomáš Ilgner (Kuřim), Roman Klusák (Lovosice), Jan Zavřel (Děčín, stanice Jílové), Karel Hýsek (Jablonec)

Třetí řada zleva:
Ludvík Tvrdý (Jablonec), Radek Kolařík (Kuřim), Petr Bača (Jablonec), Martin Husár (Jablonec), Milan Němeček (Lovosice), Jonathan Moorhead (Kuřim)  

Zdroj: https://mailchi.mp/d7501567aa08/update-from-radek-and-laura-3599841?e=fcd0047ddd

Kyjev (KAP) V kyjevské katedrále sv. Sofie se 15. prosince konal sjednocující sněm na Moskvě nezávislých ukrajinských pravoslav­ných církví. Ukrajinská pravoslavná církev kyjevského patriarchátu (UPC-KP) a Ukrajinská autokefální pravoslavná církev (UAPC) formálně zanikly a vznikla nová Pravoslavná církev Ukrajiny. Do jejího čela zvolilo více než 100 volitelů z řad kléru i laiků devětatřicetiletého metropolitu Epifanije (Dumenka), dosavadního biskupa Perejaslavi a člena církve UPC-KP. Koncil je dalším krokem církevní samostatnosti Ukrajiny (autokefalie), které chce zabránit moskevský patriarchát, považující Ukrajinu za své kanonické území, ale kterou podporuje ekumenický patriarchát v Konstantinopoli a ukrajinský prezident Porošenko.

Koncilu předsedal pařížský metropolita Emmanuel (Adamakis), po jeho pravici seděl prezident Porošenko a po levici patriarcha Filaret. Nedostatkem sněmu byla nepřítomnost téměř všech ukrajinských pravoslavných biskupů moskevského patriarchátu, protože Moskva vyzvala k bojkotu – z více než 90 biskupů se dostavili dva, i když byli všichni ekumenickým patriarchou pozváni.

Prezident Porošenko v projevu k účastníkům sněmu hovořil o „tisíciletém snu“ duchovní svobody, který se z vůle boží naplnil. „Zdůrazňuji teď, že Ukrajina nikdy nebyla kanonické území ruské církve, není jím a nestane se jím,“ řekl Porošenko. Poděkoval také za „odvahu a moudrost“ ekumenickému patriarchovi Bartolomějovi, který „prohlásil moskevskou anexi kyjevské metropolní církve v 17. století za nelegální“ a uvedl, že církevní nezávislost je důležitá pro národní bezpečnost. Později večer Porošenko řekl shromáždění, že „sjednocená a nezávislá ukrajinská pravoslavná církev je církev bez Putina, církev bez (moskevského patriarchy) Kirilla“.

Kázání Tomáše Halíka pro 33. neděli v mezidobí 18. listopadu 2018 (a Několik slov navíc) v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze

Evangelium Mk 13, 24-32:

Ježíš řekl svým učedníkům: 
   "V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje. 
   A tehdy ( lidé ) uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Potom pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe. 
   Poučte se z přirovnání o fíkovníku! Když se už jeho větve nalévají mízou a nasazují listy, poznáváte z toho, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, že se to děje, poznáte, že je blízko, přede dveřmi. 
   Amen, pravím vám, toto pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou. 
   O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec."

Dnes opět chvilka teologie na základě biblických textů této neděle. Rozlišme pojmy eschatologie, apokalyptika a chiliasmus a řekněme si něco o pravých a nepravých prorocích.

Ekumenická rada církví v ČR, Česká biskupská konference a Sbor Církve bratrské v Černošicích uspořádaly 1. ledna 2019 Novoroční ekumenickou slavnost 2019 na téma Naděje, kterou v přímém přenosu přenášela Česká televize.

Slavnosti se zúčastnili představitelé členských denominací Ekumenické rady církví včetně předsedy Výkonného výboru BJB Pavla Coufala.

Kázal předseda Rady Církve bratrské David Novák. Na slavnosti promluvil též předseda České biskupská konference kardinál Dominik Duka.

Vůdce nové sjednocené ukrajinské pravoslavné církve chce postupně měnit vztah pravoslavných věřících k sexuálním menšinám. Podle agentury Interfax to metropolita Epifanij prohlásil v telefonickém rozhovoru s dvěma ruskými provokujícími vtipálky, kteří se vydávali za představitele Evropského parlamentu. Ruská pravoslavná církev je podle Epifanije příliš konzervativní a ukrajinské pravoslaví by se mělo orientovat na Evropu.

Kyjevský metropolita a patriarcha ukrajinské církve připomněl, že v postsovětském prostoru lidé pohlížejí na problémy homosexuality odmítavě a "cesta bude dlouhá". Ukrajinská církev by se podle něj měla reformovat a vzdalovat se konzervativní ruské tradici.

Sborům Bratrské jednoty baptistů v ČR

Milí bratři, milé sestry,
srdečně vás všechny zdravím v závěru roku 2018. Když se zamýšlím nad letošním děním v naší Jednotě, vnímám dvě věci. Nejprve jsem Pánu Ježíši velmi vděčný za vás, za vaši lásku i vaše upřímné úsilí žít posvěceným životem Pánu Bohu k chvále. V letošním roce jsem směl z Boží milosti navštívit řadu našich sborů a mohl jsem vnímat lásku k Bohu i lásku k lidem, touhu bratrů a sester žít z víry v Krista a sloužit světu skrze nesení evangelia. Děkuji Pánu Bohu při každé vzpomínce na vás.

Na druhou stranu všichni víme, že letošní rok byl pro naši Jednotu rokem velké zkoušky. Stačí se ohlédnout k dění okolo jarního Sjezdu delegátů a podzimní Rady zástupců sborů a víme, jaká témata námi hýbou. Vnímám to, co se mezi námi děje, jako zkoušku naší důvěry v Pána Ježíše, zkoušku naší věrnosti Pánu a poslušnosti Božímu Slovu, zkoušku naší vzájemné lásky. Kéž bychom v této zkoušce obstáli před naším Pánem.

Misionáři, dealeři, donátoři a kongregacionalismus

V České republice není mnoho znovuzrozených křesťanů. Přesto procházejí stejnými zkouškami jako Boží lid kdekoliv jinde na světě. Uprostřed této hrstky občas vyvstane radikální skupina zejména mladých lidí, kteří jsou přesvědčeni, že objevili něco, co je nezbytné, aby převzala celá církev. Hledají proto různé způsoby, jak toto učení zprostředkovat ostatním. Pokud tito narazí na odpor, nezřídka to chápou jako odpor proti Duchu svatému nebo protivení se požadavkům Písma. 

Nechci se zabývat, zda se přitom prosazuje zdravé učení nebo jen vlastní interpretace Písma. Mnohem více pozoruji způsoby, jak se dané věci prosazují. Za dobu, co jsem křesťanem, jsem si povšiml, že v pozadí podobných skupin stojí obvykle zahraniční misionář, který je zároveň dealerem/donátorem učení nějakého cizojazyčného učitele.

Když jsem byl ještě čerstvě spasený mladík, zdálo se, že hlavním cílem všech horlivých křesťanů – ať už kalvinistů či arminiánů – bylo posvěcení. Kázání, knihy a konference to zdůrazňovaly v duchu Římanům 12:1-2, kde apoštol úpěnlivě vyzývá věřící, aby vydávali těla svá v oběť živou a nepřipodobňovali se světu tomuto. Srdce byla konfrontována a pohnuta. Kristus měl být Pánem lidského života, a lidské JÁ se muselo odevzdat na oltář služby Jemu. Nyní to však vypadá, že na scénu přišel nový kalvinismus s novými kalvinisty, kteří dřívější cíle odsunuli stranou. V nedávno vydané knize Young, Restless, Reformed (Mladí, neklidní, reformovaní – v češtině dosud nevyšlo) Collin Hansen popisuje, jak se tzv. kalvinistická obnova zmocnila fantazie tisíců mladých lidí v USA, a tato kniha byla ve Velké Británii s velkým nadšením recenzována v dobře známých časopisech jako je Banner of Truth, Evangelical Times a Reformation Today. 

Autor tohoto článku byl nicméně při jejím čtení velmi hluboce zarmoucen, protože kniha popisuje nový kalvinismus jako kalvinismus velmi překroucený, který se daleko, daleko odchýlil od původního a ryzího života poslušnosti svrchovanému Bohu. Bude-li tento druh kalvinismu vzkvétat, pak bude ryzí biblická zbožnost pod útokem jako nikdy předtím

...

Celé téma se nás dotýká rovněž velmi osobně, a to s ohledem na současné dění v Bratrské jednotě baptistů, ze které pocházíme, a od které jsme se museli v poslušnosti Pánu oddělit. V současné době z BJB vystupuje 5 z jejich nejkonzervativnějších sborů, a to pro její veliký úpadek, plynoucí z dlouhodobého kompromisu. To se projevuje v odklonu od plného přesvědčení v neomylnost Písma, ve spolupráci s jednoznačně odpadlými církvemi v ekumenickém hnutí, včetně církve papeženecké, v toleranci jasné neposlušností příkazů Božího slova např. ohledně žen kazatelek nebo sodomie u některých sborů – protože ochota zůstávat ve svazku se sbory, které v těchto věcech instrukce Písma popírají, ať už v praxi či v teorii, je jejich tolerancí – a v mnoha dalších věcech.

Na tento krok reagoval Výkonný výbor BJB svým prohlášením, ve kterém odmítl důvody 5 sborů jako údajně nepodložené a nepravdivé. Na něj vlastně tento článek reaguje především. Ta slova jsou však marná, protože skutky a spolky, se kterými se BJB sdružuje, hovoří samy za sebe. BJB neopouští učení o ospravedlnění z pouhé víry, i když odmítá označit jako falešnou církev Řím, který ospravedlnění z pouhé víry odmítá? Nesmysl. Cožpak bychom, jak uvádíme výše, neopouštěli učení o Trojici, kdybychom odmítali označit coby falešnou církev jehovisty či mormony? Jistě opouštěli. A pokud jde o Řím, nenechme se zmást tím, že papeženci uznávají ospravedlnění z víry – rozdíl, na kterém vše závisí, je to slovíčko pouhé. O něm byla celá reformace.

Jan 18:37-38
Pilát mu řekl: Jsi tedy král?" Ježíš odpověděl: „Ty říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil, a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas." Pilát mu řekl: „Co je pravda?" A když to pověděl, vyšel opět k Židům a řekl jim: „Já na něm žádnou vinu nenalézám.

Jan 17:15-19
Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. Nejsou ze světa, tak jako já nejsem ze světa. Posvěť je v pravdě: tvé slovo je pravda. Jako jsi mne poslal na svět, i já jsem je poslal na svět. A sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni.

Mk 6:7
On jim však řekl: „Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je napsáno: .Tento lid mne ctí rty, ale jejich srdce je ode mne velmi daleko.

Mk 12:29-30
Ježíš odpověděl: „První je: "Slyš, Izraeli, Pán, náš Bůh, Pán jediný jesť a .budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly'".

Př 4:23
Především střež a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život.

Soudců 6:25-31

Té noci mu Hospodin poručil: "Vezmi býčka, který patří tvému otci, toho druhého býka, sedmiletého. Zboříš Baalův oltář, který patří tvému otci, a skácíš posvátný kůl, který je u něho. Pak zbuduješ podle řádu na vrcholu tohoto kopce oltář Hospodinu, svému Bohu, vezmeš toho druhého býka a budeš jej obětovat jako zápalnou oběť na dříví z posvátného kůlu, který jsi skácel." Gedeón přibral deset mužů ze svých služebníků a vykonal, k čemu jej vyzval Hospodin. Protože se však bál domu svého otce a mužů města, nevykonal to ve dne, nýbrž v noci. Za časného jitra mužové města vstali, a hle, Baalův oltář byl rozbořen, posvátný kůl, který byl u něho, byl skácen a druhý býk byl obětován na zbudovaném oltáři. Vyptávali se jeden druhého: .Kdo tohle udělal?" Pátrali a hledali, až zjistili, že to udělal Gedeón, syn Jóašův. Tu vyzvali mužové města Jóaše: "Vydej svého syna: musí zemřít. Rozbořil Baalův oltář a skácel posvátný kůl, který byl u něho." Jóaš však odpověděl všem, kteří stáli proti němu: "To vy chcete vést spor za Baala? Copak vy ho zachráníte? Kdo za něj chce vést spor, ať do jitra zemře! Je-li Baal bohem, ať si sám vede svůj spor, jemu přece rozbořil oltář."

Lk 10:25-37

Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: "Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?" Ježíš mu odpověděl: .Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?" On mu řekl: „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí' a 'miluj svého bližního jako sám sebe.'" Ježíš mu řekl: "Správnější odpověděl. To čiň a budeš živ." Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: ,A kdo je můj bližní?" Ježíš mu odpověděl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů: ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho. Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem; přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: .Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet." Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?" Zákoník odpověděl: "Ten, který mu prokázal milosrdenství." Ježíš mu řekl: "Jdi  a jednej také tak."

Lk 10:38-42

Stalo se, když šli dále, že vešel do jedné vesnice. Nějaká žena jménem Marta jej přijala do svého domu. Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila k Pánovým nohám a poslouchala jeho slovo. Ale Marta byla rozptýlena prací s obsluhováním. Přistoupila k němu a řekla: "Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!" Pán jí odpověděl: "Marto, Marto, děláš si starosti a znepokojuješ se mnoha věcmi, jedno je však potřeba. Marie si vybrala dobrý díl, jenž jí nebude odňat."

Iz 8,11-13
Vždyť toto mi řekl Hospodin, když mě uchopil za ruku a varoval mě, abych nechodil po cestě tohoto lidu: Neříkejte spiknutí všemu, čemu tento lid říká spiknutí: toho, z čeho má on strach, se nebojte a nestrachujte. Hospodin zástupů - jen on vám budiž svátý: jen jeho se bojte, ať on je předmětem vaší bázně.

Dt 10:17-19
Vždyť Hospodin, váš Bůh, je Bůh bohů a Pán pánů, Bůh veliký, všemocný a vzbuzující bázeň, který nebere ohled na osobu a nepřijímá úplatek, ale zjednává právo sirotku a vdově, miluje hosta a dává mu chléb a šat. Milujte tedy hosta, neboť jste byli hosty v egyptské zemi.

1 Kor 1:11-13, 3:4-6, 3:9, 3:21-23, 4:5-6

Dověděl jsem se totiž o vás z domu Chloé, bratří, že jsou mezi vámi spory. Myslím tím to, že se mezi vámi říká: Já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apollovi, já k Petrovi, já ke Kristu. Je snad Kristus rozdělen? Což byl Pavel za vás ukřižován? Nebo jste byli pokřtěni ve jméno Pavlovo? ...

Když se jeden z vás hlásí k Pavlovi a druhý k Apollovi, neznamená to, že jste lidé světa? Kdo je vlastně Apollos? A kdo je Pavel? Služebníci, kteří vás přivedli k víře, každý tak, jak mu dal Pán. Já jsem zasadil, Apollos zaléval, ale Bůh dal vzrůst; Jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole, Boží stavba.... 

A tak ať se nikdo nechlubí lidmi. Všechno je vaše, ať Pavel nebo Apollos nebo Petr, ať svět nebo život nebo smrt, přítomnost nebo budoucnost, všechno je vaše, vy však jste Kristovi a Kristus je Boží....

Nevyslovujte proto soudy předčasně, dokud Pán nepřijde. On vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí: tehdy se člověku dostane chvály od Boha. Toto jsem, bratří, kvůli vám vztáhl na sebe a na Apolla, abyste se na nás naučili, co znamená ,ne nad to, co je psáno", a nikdo se nepyšnil jedním z nás proti druhému.

Př 25:21-22
Hladoví-li ten, kdo tě nenávidí, nasyť jej chlebem, žízní-li, napoj ho vodou, tím shrneš řeřavé uhlí na jeho hlavu a Hospodin ti odplatí.

Mt 5:43-48
Slyšeli jste, že bylo řečeno: ,Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.'Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

Žijeme v době, kdy je pro společnost a nakonec i církev stále těžší hledat cestu k těm, s nimiž nesouhlasíme. Z nejrůznějších důvodů se společnost polarizuje a jsou mezi lidmi tak vysoké hradby, že je těžší a těžší slyšet, co druzí skutečně říkají a proč. Na významu nabývají nálepky, kterými škatulkujeme druhé a které komunikaci ihned činí obtížnější nebo ideologičtější. Sluníčkáři či pravdoláskaři, vítači či islamofobové, liberálové nebo fundamentalisté, pražské kavárna, nepřizpůsobiví, feministky, tradiční nebo progresivní atd.

Rozdělení se nevyhýbá ani církvi. Doktrinální spory provázely církev v jejích dějinách vždy a byly odrazem více či méně poctivého hledání biblické pravdy. Jistě jsou mezi doktrínami jednotlivých církví významné rozdíly, které je třeba poctivě a s úctou k druhým pojmenovávat a diskutovat právě proto, že nám jde o co nejpravdivější porozumění Písmu a Bohu samotnému, i tomu, jak Ježíše Krista ještě plněji následovat. Mnoho konfliktů v církvi je ale často hlubším symptomem našich charakterových vad, neschopnosti komunikovat, vnitřní nejistoty nebo naopak touhy po kontrole a moci.