v souvislosti s proklamovaným odchodem některých sborů z BJB by bylo dobré připomenout, že zásadní roli v indoktrinaci kazatelů a sborů BJB kalvinistickou věroukou sehrává Český biblický institut v Kroměříži (ČBI), který je spojen se jménem John MacArthur.

Dovolil jsem si sepsat malé zabečení řadové ovečky k současným patáliím v BJB, tedy k prohlášení pěti sborů o vystoupení a následnému prohlášení výkonného výboru. Ne že bych si dělal velké naděje, že jeden článeček poměrně nového, bezvýznamného člena může celou situaci zvrátit. To těžko. Těžko zvrátit všechny ty předchozí roky, nahromaděná ostrá slova, nesouhlas s tím, co bylo i nebylo řečeno, vzrůstající podezíravost, a dokonce i nějaké ty pomluvy, které – jak už to v takových případech bývá – občas létají z jedné i z druhé strany.

Na obou stranách mám však známé a přátele, takže mi to prostě není jedno. A navíc bych chtěl mít i před Bohem klidné svědomí, že jsem aspoň udělal, co se dalo. Je mi jasné, že ze svého omezeného pohledu nemůžu postihnout celou složitost situace – ale snad si aspoň můžu trošku zabečet.

Bé bé.

Kroměřížský sbor rozeslal na sbory BJB hromadný e-mail s prohlášením staršího sboru Lance Robertse. Zveřejňujeme ho proto, že se vyjadřuje k příspěvkům zveřejněným na Notabene.

Milí bratři, milé sestry,
posíláme krátké vyjádření staršího sboru ohledně fám, které určití lidé šíři ohledně převodu sborové budovy a majetku kroměřížského sboru.

Prosíme vás, abyste se těchto pomluv neúčastnili. V případě dotazů či obav se, prosím, obraťte přímo na náš sbor.

28. 02. 2019

Milí bratří a sestry, 
na základě emailu od br. Jana Jackaniče bych chtěl napsat krátké vyjádření k situaci našeho sboru. Jan nám napsal, že se pouze snaží získat informace ohledně dění v našem sboru. Napsal: „vzhledem k neustálým dotazům na převod vaší modlitebny bych vás rád požádal, zda mi můžete poslat kopii rozhodnutí sborového shromáždění, o kterém jsi mi říkal po telefonu…”.

Jsem vděčný za jeho moudrost, za to, že nepředpokládal zlo, jako někteří jiní na bulvární stránce Nota Bene.

Citace ze stanov spolku Biblické společenství křesťanů Kroměříž:

Radu tvoří předseda, místopředseda, hospodář další členové rady řádně navržení valnou hromadou nebo kterýmkoliv z členů spolku a jsou schválení stávajícími členy rady. Minimálně však vždy dva členové.

Funkční období každého z členů rady je časově neomezené.

Preambule

Jižní baptisté, když formuluji pravdy své víry, musí v každé generaci mít na zřeteli zejména problémy ovlivňující misii a službu jejich doby. Problém, který vyvolal vznik tohoto prohlášení, je vzestup tzv. „nového kalvinismu" mezi Jižními baptisty. Zmíněné hnutí má za cíl prosazovat ve sborech výlučné kalvinistické pojetí spásy, pro něž je příznačné agresivní trvání na tzv. „naukách milosti" (TULIP) a záměr učinit kalvinismus základním jihobaptistickým postojem v otázce Božího plánu spásy.

Ačkoli kalvinismus byl mezi jižními baptisty přítomen od samých počátků a podílel se nepominutelným způsobem na naší historii a teologii, většina Jižních baptistů kalvinismus nevyznává. Ba i menšina Jižních baptistů hlásících se ke kalvinismu vesměs zmírňuje svou nauku, aby se vyhnula některým nepřijatelným závěrům (např. anti-misionismu, hyper-kalvinismu, dvojí predestinaci, omezenému smíření apod.). Už jen to, že existuje na kalvinismus více náhledů vyrovnávajících se s těmito slabinami (mj. „tříbodový", „čtyřbodový", „umírněný" apod.), mělo by vést k obezřetnosti a pokoře vůči systému i vůči těm, kdo s ním nesouhlasí.

Jižním baptistům povětšinou stačí odsouvat neshody o kalvinismu do pozadí spolu s jinými, důležitými sice, ale „nepodstatnými" teologickými problémy. Jižní baptisté většinou pěstují bezproblémová společenství se svými kalvínskými bratry a přitom odolávají kalvinismu samému. A budiž kvitováno s povděkem, že většina jihobaptistických kalvinistů nepožaduje přijetí svých názorů za normu. Bývalo by stačilo, kdyby tento konsenzus pokračoval, avšak někteří novokalvinisté zdá se usilují tento dlouhodobý status quo od základu změnit.

Před několika lety mi napsal jeden svědek Jehovův, že pokud dobře poznáme Písmo, pak nám všechno do sebe pěkně zapadá, jako skládačka Lego. Nebyl sám. Tento pohled na Písmo je poměrně běžný u řady evangelikálů a téměř stoprocentně jej zastávají křesťanští fundamentalisté. A tento pohled na Písmo je hojně rozšířen – a rozpracováván – u určitého druhu vykladačů Zjevení. Domnívám se, že právě při aplikaci na knihu Zjevení se tento přístup ukazuje jako naprosto nevhodný.

Nikterak nepochybuji o tom, že kdy Bůh chtěl, mohl by nám takové Písmo dát. Písmo, které by do sebe dokonale zapadalo, a kde hodiny trávené nad Písmem by se téměř automaticky zúročovaly jeho stále hlubším pochopením, a my bychom žasli: „Opravdu! Zapadá to do sebe jako kostičky Lega!“

Pokud se předem rozhodneme, že tomu tak bude, a že by tomu tak mělo být, a že si to tak Bůh přeje, budeme vytvářet konstrukce, které nám to budou potvrzovat. Takové naše rozhodnutí nám znemožní vidět spoustu jevů, které tento přístup problematizují, ba znemožňují.

Kázala u nás ve sboru sestra ze sousedního sboru, jedna z mála v Bratrské jednotě baptistů. kterým jejich sbor kázání umožňuje. I jedna sestra z našeho sboru, která jindy – a od sester mne to bolí snad ještě víc než od bratří – tvrdila, že sestry Božím slovem sloužit nemají, mi na můj dotaz, zda tedy není Martina opravdu Bohem povolaná kazatelka, odpověděla kladně. Je mi to dalším potvrzením, že Boží povolávání sester do služby – a nejen v besídce, chvalách nebo diakonii, ale na všech úrovních, tedy i v kazatelství, staršovstvu, vedení sboru či nadsborových složek atd. – opravdu existuje.

Věřím také, že není výjimečné: možná je stejně časté nebo dokonce častější než povolávání bratří. Jako výjimečné se v některých církvích jeví pouze proto, že jejich vedení vlivem zažitých předsudků a mylného, tendenčního výkladu Písma úplnému spektru služby sester brání a omezuje je právě jen na besídku apod. – a také proto, že i samy sestry v BJB (a i v jiných podobně zaměřených církvích, například v CB), které jsou Pánem podobně povolány do téže služby a ne méně než muži (možná dokonce více) pro ni obdarovány, ale kvůli postoji svých sborů ji nemohou vykonávat (nebo jen s omezením, například v besídce nebo ve chvalách), případně samy se o ni ani nehlásí a když jim taková myšlenka přijde, tak ji – naprogramovány tím postojem sborů a zakořeněnými předsudky – zahánějí v domnění, že je to nějaké „ďáblovo pokoušení k pýše“, ačkoli se může jednat o skutečné Boží povolání.

Služba je dílem Božím a nemůžeme „chránit“ jeho dílo tím, že se snažíme skrýt svůj hřích. Pán nás vyzývá, abychom se přiznali a byli transparentní, píše v úvodu svého článku Juan Martinez, profesor Fullerova semináře v USA.

V komentáři porovnává situaci v katolické církvi kvůli sexuálnímu skandálu a před stejným problémem stojí Jižní baptisté, největší americká evangelikální denominace. U katolíků v pozici duchovního skončil kardinál McCarrick a kardinál Pell se odvolal proti rozsudku australského soudu.

Novo-kalvinismem označujeme teologickou pozici a s ní spojené hnutí, které zhruba v posledním desetiletí rozčeřilo hladinu teologického diskursu v části církví evangelikální provenience v USA a jemuž se dostalo i vydatné mediální pozornosti. [1] Nejproblematičtějším prvkem tohoto oživení či oživnutí post-reformačního kalvinismu (zda je to přímo aktualizace ženevského reformátora z hlediska základního náboje či ústředních myšlenek jeho teologického díla, by museli potvrdit znalci) je její soteriologie, její tvrzení či soudy o lidské spáse, resp. o tom, kdo je nebo může být spasen. 
-----------------------------------------------------------
[1] Tento trend nesmíme zaměňovat s holandským neokalvinismem, protimodernistickým, ale zároveň proti-pietistickým teologickým hnutím z konce 19. století, jehož nejznámějším představitelem byl teolog, novinář a posléze i státník Abraham Kuyper. Asi bychom tu jakési tematické spojitosti našli, ale svým základním zájmem (Boží obnova všeho stvoření) a mnohými svými důrazy (milost se týká celého kosmu, nejen určitých lidí, a Boží prozřetelnost pečuje i o padlého člověka) je holandský neokalvinismus spíš antitezí novo-kalvinismu americké ražby.
-----------------------------------------------------------

V minulém čísle časopisu Protestant Jan Škrob vyjádřil své znepokojení nad některými signály, které jsou pozorovatelné v prohlášeních Ekumenické rady církví či jejích jednotlivých představitelů. V článku „Za koho mluví Ekumenická rada církví?“ se soustředil především na pletivo témat spojených s Istanbulskou úmluvou, manželstvím stejnopohlavních párů či formulací mužských a ženských rolí ve společnosti. Jan Škrob z perspektivy, která dnes bývá trochu nešťastně označovaná jako liberální, vyjádřil obavu, jestli se ERC přespříliš neidentifikuje s autoritářskými, silně konzervativními a pravicovými tendencemi některých církví.

Není bez zajímavosti, že velmi podobný okruh témat hraje centrální roli také v jiné vlně kritiky ERC, která se v současnosti probudila v táboře několika fundamentalistických sborů Bratrské jednoty baptistů. Čtyři sbory a jedna kazatelská stanice, které patří k nejradikálnějším z nich, oznámily před nedávnem své rozhodnutí opustit alianci Bratrské jednoty baptistů. Jedním z hlavních důvodů byla mimo jiné také trvalá spolupráce českých baptistů s ERC. Ta je ovšem podle mínění fundamentalistů příliš liberální a zejména v benevolenci k sexuálním menšinám zatahuje baptisty mezi církve hříšně volnomyšlenkářské a nevěrné Písmu.

Text pro kázání: Matouš 9, 9-13

Milé sestry a bratři,pokud jste měli kdy možnost navštívit Řím a zajít do jednoho z kostelů v blízkosti barokního náměstí Piazza Navona, nalezli byste tam obraz Povolání sv. Matouše od slavného italského malíře Caravaggia. Caravaggio se tímto obrazem pokusil přiblížit svým současníkům scénu dnešního evangelijního textu. Líčí celníka Matouše, jak sedí za stolem s několika dalšími muži, kteří přepočítávají peníze. Ježíš s učedníkem Petrem právě vstoupili do místnosti, v níž prstem Ježíš ukazuje přímo na Matouše. Paprsek světla se dere místností a osvětluje tváře mužů, kteří tázavými pohledy upírají svůj zrak k příchozím. V této klíčové scéně šero a zatemněné okno dotvářejí chladnou a temnou atmosféru místnosti. Ježíš však do tohoto tmavého koutu obývaného celníky přináší skutečné světlo.

22. neděle po sv. Trojici, Na Topolce, 4. 11. 2012

1. Korintským 15,12-24

Milé sestry a bratři, naše postupné přemýšlení nad Apoštolským vyznáním víry nás dnes přivádí k dalšímu, tentokrát už poslednímu zlomu. Mnoho už toho z textu Kréda nezbývá. Přece ale ta zbývající slova mají pro náš život a pro naši víru zásadní důležitost. Tím posledním obratem je totiž obrat od minulého a současného k budoucímu. Co je to minulé a do současnosti trvající? Je to Bůh, je to jeho Syn a náš Pán Ježíš Kristus, moc Ducha svatého, je to svatá, obecná a obcující církev – to je osnova, východisko a dějiště naší víry. Co je to současné a přece už definitivně neplatné a odsunuté do minulosti? To je náš hřích, odpuštěný a pohlcený v milosti.

Je to nechutné čtení, ale když něco podobného (zároveň nekonečně lepšího) napsal C. S. Lewis, proč k problému nepřistoupit ze stejné perspektivy jako kdysi on. 

Můj drahý Tasemníku, slyšel jsem, že se z našeho pacienta stal kazatel, kněz, farář, duchovní vedoucí, je nakonec jedno, jak mu lidé říkají. Pracovně ho nazvěme duchovní. Je jedno, zda v církvi nebo v křesťanské organizaci. Horší ale je, že se tak stalo! Jsem z toho velmi znepokojený a můžeš si být jist, že za to, že jsi situaci nechal dojít až tak daleko, obdržíš na pekelném výboru vážné pokárání. Duchovní, který věrně slouží našemu nepříteli, pro nás představuje extrémní nebezpečí. Ale nezoufej. Je stále mnoho možností, jak ho v jeho rozletu zastavit. 

Za určitých podmínek je dokonce dobře, když je duchovním. Mnoho lidí v církvi a křesťanských organizacích totiž duchovním vedoucím stále důvěřuje a otevírá se jim, proto když duchovní svojí pozice zneužijí, odrovnají tím mnoho zbožných duší, které pak už více s Nepřítelem nechtějí mít nic společného. Jedna z pastí, na které naše ministerstvo dlouho pracovalo, se jmenuje moc. Mnoho duchovních pokušení moci podlehlo a já ti nyní poradím, jak tuto past nastavit tak, aby spolehlivě sklapla. Nezapomeň dávat pravidelná hlášení, jak to, co ti radím, na našeho pacienta aplikuješ.

Vážená redakce 

Jsem ještě protestant ? 

Předat panu kazateli ing. Janovi Kvasničkovi 

Nad stránkami Evangelického týdeníku rád prožívám chvilky zamyšlení, uspokojení, sounáležitosti, či nadšení. Co však dělat s tím,když mne nad četbou přepadne zděšení, jak se mi to stalo s článkem „Stanovisko baptisty k exkluzivitě baptistů“ v ET 10-11/2013, pod nímž je podepsaný pan ing. Jan Kvasnička. Udělal bych lépe, kdybych si své zděšení nechal pro sebe ? Snad to redakce spravedlivě rozsoudí. 

K 11. 2. 2019 zanikl Sbor Bratrské jednoty baptistů v Kuřimi a byl vymazán z Rejstříku evidovaných právnických osob, který spravuje Ministerstvo kultury. Právním nástupcem sboru se stala Bratrská jednota baptistů.

Zdroj: Úplný výpis z Rejstříku evidovaných právnických osob

Kuřimské společenství dál funguje jako zapsaný spolek Křesťané Kuřim, z. s.

Baptisté nikdy v Čechách nebyli velkým společenstvím. Duchovní tradice, kterou ve svém pojetí církve reprezentovali a dodnes (byť poněkud nejistě a roztřeseně) reprezentují, zůstává v našich krajích menšinovým a trochu exotickým žánrem. Možná, že i tato těžko únosná a pro někoho frustrující menšinovost je příčinou současné krize, kterou prochází Bratrská jednota baptistů. Metaforicky by bylo možné říct, že v lese - nebo spíš drobném remízku – českého baptismu se prohání vichr, který v už tak dost řídkém porostu hrozí napáchat veliké škody. Věroučné spory, které stojí v pozadí dnešního stavu, jsou spletité. Jistě i rozhovor o jejich obsahu je na místě. Já bych se ale v tomto krátkém článku raději omezil jen na rekapitulaci některých faktických událostí, které by měly být srozumitelné i tomu, pro koho je teologie španělskou vesnicí.

Příběh začíná jedním velkoměstským sborem. Toto společenství patří do BJB, dokonce se řadí mezi jeho nejstarší členy. Je ovšem pravdou, že již od doby svého vzniku si nese také pověst enfant terrible. Daří se v něm nekonvenčním myšlenkám, tu a tam jeho členové překročí hranice církevních zvyklostí, do společných rozhovorů vnáší zneklidňující prvky. Proto se opakovaně stává, že se v BJB objeví názor, že by všechno bylo klidnější a radostnější, kdyby byl tento sbor z remízku vykácen. Někdy se tato myšlenka objeví ve formě nabídky či apelu: samotným by vám bylo lépe… Jindy nabere podobu konkrétního návrhu na vyloučení. Sbor ale odejít nechce. Rozmanitost nebere jako újmu a stále se cítí plnohodnotnou součástí celku. Snad i proto, že ke své spokojenosti nepotřebuje, aby všichni byli stejní, jako on – více si zakládá na hledání, než na hájení nalezeného. K nelibosti mnohých se plány k vykácení nedaří realizovat a poklid myšlenkové uniformity je tak trvale narušován.

Nálepkování je dnes většinou odmítáno. A to proto, že je často nespravedlivé. Přesto jsou nálepky důležité. Jsem lékárník a vím, že pokud by lahvičky s léčivými látkami neměly nálepky, případně měly nálepky nesprávné, byla by to pohroma. V humanitních vědách se ovšem pojmy nejen vyvíjejí, ale často i významově mění.

Vybrané citáty z knihy Watchmana Nee možná osvětlí, proč je v určitých kruzích W. Nee tolik populární. Doplňuji, že ke konci svého života,  zřejmě ještě před svým uvězněním, považoval Nee toto své učení za extrémní a litoval, že ho šířil.

Řád sboru BJB Kroměříž

Přijetí za člena

Pokud staršovstvo schválilo žádost uchazeče o přijetí za člena, bude nový člen představen sboru na nejbližší bohoslužbě nebo sborovém setkání se staršími. Starší přečte členský slib a zástupce sboru si s novým členem podá ruku na znamení přijetí do obecenství. Tímto nový člen získává všechna práva a výsady vyplývající ze členství ve sboru. Celý sbor je vždy informován o probíhajícím procesu přijímání dané osoby za člena, aby se mohl případně k jeho členství vyjádřit.

Základní řád sboru BJB

II. Členství

Členem sboru se může stát každý, kdo byl na základě své žádosti a po jejím přezkoumání z podnětu staršovstva k členství doporučen a sborovým shromážděním přijat.

Všichni členové souhlasí s procesem řešení konfliktů a průběhu sborové kázně popsaným zde a v souvisejících Zásadách života sboru a vzdávají se svého práva na jakékoliv právní kroky proti sboru prostřednictvím občanského soudu či přelíčení.

Cílem všech kázeňských kroků je vždy náprava daného člověka. V případě, že však k nápravě nedojde, souhlasí členové sboru BJB Kroměříž, že na povahu nebo proces kázeňských kroků, jež starší podniknou, nepodají soudní oznámení.

Výkonný výbor BJB jako statutární orgán Bratrské jednoty baptistů musí neprodleně zamezit převodu kroměřížské modlitebny z důvodu protiprávnosti celého procesu.

Statutární orgán BJB musí s okamžitě odvolat (požádat Ministerstvo kultury o příslušnou změnu v rejstříku církví) statutární zástupce Sboru BJB v Kroměříži z důvodu totálního porušení řádů BJB, zvláště pak Základního řádu sboru BJB.

Statutární zástupci Sboru BJB v Kroměříži zavedli sborový řád, který je v naprostém rozporu se Základním řádem sboru BJB. Tím, že se starší sboru stali neodvolatelnými, de facto zprivatizovali svůj sbor, a nyní převádí sborový majetek do spolku, jehož jsou sami statutárními zástupci. Tím dochází k vytunelování majetku Sboru BJB v Kroměříži do soukromých rukou.

Jelikož bývá pojetí autority v mnoha církevních společenstvích zdrojem napětí a kontroverzí, pokusil jsem se – po delším zamyšlení nad danou problematikou – formulovat několik základních otázek, které by snad mohly být nápomocné k úvahám nad danou problematikou.

1. Divergence, či konvergence moci, resp. má být autorita soustředěna v rukou jedince, či má být rozdělena mezi více bratří? (Jednota, či dělba moci?)

2. Je autorita vedoucího i nad zákonem (např. ústavou, řádem, či kodexem církve atd.), či je autorita zákonu poddána?

3. Je ve sporech třeba z principu stranit autoritě, či je třeba vždy zachovat nestranný postoj?

Kniha v 18 kapitolách popisuje neblahé jevy současné světové lidské společnosti, jako: předsudky, diskriminaci, války, násilí, chudobu a nemoci,  které neúměrně dlouho těžce dopadají zejména na ženskou část populace. V úvodní kapitole popisuje Jimmy Carter příběh svého života, jeho názorový vývoj, který vychází z jeho náboženského přesvědčení.

Zajímavý, asi méně známý, je jeho odklon, ba názorový rozchod s ultrakonzervativním křídlem amerických jižanských baptistů (založil vlastní kongregaci). Dále popisuje jak se v mládí vyrovnal s rasovou segregací, své humanitární akce během a zejména po období svého prezidentství. Zajímavé je, že se vždy o všem radil se svou manželkou Rosalynn, s níž Carter navštívil 145 zemí a s ní založil neziskovou organizaci THE CARTER CENTER, které organizuje různé humanitární projekty v krizových oblastech světa, ale také současně provádí nejrůznější průzkumy týkající se nerovností v lidských komunitách – ekonomické, lidskoprávní, genderové aj., jež jsou doloženy i statisticky.

Carter zjišťuje, že klíčovou roli v problémech světa hrají světová náboženství, které mohou iniciovat, ale také čelit globálním hrozbám násilí a dalším formám násilí. Poučeně sleduje v jednotlivých náboženstvích, jaký mají vztah k ženám.

Redaktoři Houston Chronicle a San Antonio Express-News zjistili, že stovky dobrovolníků a lídrů Jižních baptistů čelilo obviněním ze sexuálního zneužití během posledních 20 let. Mnozí se vrátili do církevních rolí i poté, co byli odsouzeni za sexuální zločiny, informuje Christian Today.

Zpráva shledala, že asi 380 duchovních Jižních baptistů a dalších dobrovolníků bylo „věrohodně obviněno“ ze zneužití pravomoci, přičemž asi 220 bylo odsouzeno. Se zneužíváním se setkalo více než 700 obětí.

Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat; ani se nedá říci: ‚Hle, je tu‘ nebo ‚je tam‘! Vždyť království Boží je mezi vámi!“

Svým učedníkům řekl: „Přijdou dny, kdy si budete toužebně přát, abyste spatřili aspoň jediný ze dnů Syna člověka, ale nespatříte. Řeknou vám: ‚Hle, tam je, hle, tu;‘ zůstaňte doma a nechoďte za nimi. Jako když se zableskne a rázem se osvětlí všecko pod nebem z jednoho konce nebe na druhý, tak bude Syn člověka ve svém dni. Ale nejprve musí mnoho trpět a být zavržen od tohoto pokolení.

Jako bylo za dnů Noeho, tak bude i za dnů Syna člověka: Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noe vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny. Stejně tak bylo za dnů Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli; v ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, spustil se oheň a síra z nebe a zahubil všechny.

Právě tak bude v den, kdy se zjeví Syn člověka. (Lk 17, 20-30)