Vyšla Kronika Apoštolské církve 1. díl.

Kronika Apoštolské církve popisuje tuto denominaci od její registrace až po současnost. Tento díl se zabývá historií českého letničního hnutí v letech 1989 - 1997.

Rozsáhlá kapitola se věnuje kdysi jejímu největšímu brněnskému sboru a jeho vzniku na půdě BJB v Brně. V kořenech této letniční profilace stál někdejší baptistický kazatel a později předseda Ústřední rady BJB ThDr. Jan Titěra. Ten se ovšem paradoxně s letničními rozešel, sám prožil letniční zkušenost a s letničními se později usmířil. 

Graham Smith pracuje jako realitní makléř, který se specializuje na prodej budov patřících církvi nebo neziskové organizaci. Proto se mu často stává, že ho osloví hrstka posledních věřících s prosbou o pomoc při prodeji církevní budovy.

Protože se snaží o to, aby pokud možno budovy zůstaly využívány pro náboženské účely, často se stává, že kostel jen vymění vlastníky v rámci širší křesťanské rodiny. Skomírající sbor prodá svou budovu vášnivým letničním křesťanům hledajícím místo k uctívaní.

„Někdy tyto budovy nejsou tradičními starými viktoriánskými domy s velkou, špičatou věží – některé z nich jsou ze 60., 70. nebo dokonce 80. let, říká pro portál Premier.

Profesor New Orleans Baptist Theological Seminary (NOBTS) zjistil kalvinistický důraz ve studijních poznámkách k nové Bibli LifeWay Christian Standard Bible (CSB).

Známý vědec zveřejnil soustředěné hodnocení studijních poznámek v nově vydané Christian Standard Bible (CSB) a uvedl, že nekalvinisté „budou zklamaní“ kvůli silnému kalvinistickému sklonu v některých jejích komentářích k pasážím, které se zabývají spasením. Adam Harwood, docent teologie v New Orleans Baptist Theological Seminary, popsal skutečný překlad Bible jako „teologicky konzervativní zdroj“, ale měl problém s „teologickou interpretací“ některých studijních poznámek uvedených na konci stránek a řekl: „Ti, kteří tvrdí, že Bůh miluje každého člověka, Kristus zemřel za každého člověka a Bůh si přeje každého člověka zachránit, budou zklamáni.“

Novokalvinismus v USA se dále radikalizuje. Článek LifeWay Christian Resources mluví o Bibli Calvinist Standard Version (CSB), ve které by se kalvinistické učení o předurčení vkládalo přímo do veršů Bible.

20. listopadu 2020

Svědectví manželů, kteří odmítli kalvinismus.

Zdravím vás,

na vašem Faceboku jsem objevila pro mě a mého manžela zajímavou stránku: Koutek pro ex-kalvinisty, kde je několik zajímavých článků ohledně problematičnosti a odchodu od tohoto učení (které je dle nás ve většině denominacích hlásáno jako pravé evangelium Krista Ježíše).

Dle naší osobní zkušenosti ta zmiňovaná problematičnost souvisela nejen s naší nevědomostí, ale ze stran kalvinistických sborů i s určitým utajováním a zamlčováním toho, co kalvinismus učí.

Pro čtenáře Notabene jsme připravili novou anketu: Necháte se očkovat proti COVID-19?

Dotazník ankety se nachází na pravém okraji úvodní stránky.

Konkrétní informace týkající se bohoslužeb v krizovém opatření vlády č. 1375 pro období od 27. prosince 2020 00:00 hodin do 10. ledna 2020 23:59 jsou následující:

IV. omezuje právo pokojně se shromažďovat podle zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů, tak, že každý účastník je povinen mít ochranný prostředek dýchacích cest (nos, ústa), který brání šíření kapének, a

a) shromáždění, nejde-li o shromáždění podle písmene b), se může konat pouze mimo vnitřní prostory staveb a může se jej účastnit celkem nejvýše 100 účastníků, a to ve skupinách po nejvýše 20 účastnících a při zachování rozestupů mezi skupinami účastníků alespoň 2 metry,

b) shromáždění pořádaného církví nebo náboženskou společností v kostele nebo v jiné místnosti určené pro náboženské obřady se nesmí účastnit více účastníků, než odpovídá obsazenosti nejvýše 10 % míst k sezení, přičemž účastníci, s výjimkou osob vedoucích nebo zajišťujících obřad, po většinu času sedí na sedadlech, dodržují, s výjimkou členů domácnosti, minimální rozestupy 2 metry mezi účastníky sedícími v jedné řadě sedadel, před vstupem do vnitřního prostoru si dezinfikují ruce, nedochází k podávání ruky při pozdravení pokoje a v rámci shromáždění nedochází k hromadnému zpěvu s výjimkou, kdy zpěváci nebo sbor jsou oddělení od ostatních účastníků shromáždění tak, aby bylo zabráněno šíření kapének;

Sjezd delegátů BJB 

Tajemník informoval o písemném hlasování o návrzích číslo 8. a 16, oba byla odsouhlaseny požadovaným počtem hlasů i sborů. Výkonný výbor dále jednal o situaci ohledně zrušeného Sjezdu delegátů a o možnostech dalšího postupu. Vzhledem k tomu, že i přes rozvolňující se opatření není možné odhadnout další vývoj v prvním pololetí příštího roku, svolá předseda VV elektronické hlasování k již podaným návrhům, které je třeba rozhodnout, a to na sobotu 13. února 2021. 

V případě, že by se situace zásadně změnila, je možné, aby se toto setkání konalo i formou mimořádného Sjezdu delegátů, o změně je možné rozhodnout ještě začátkem roku (svolání mimořádného SD je možné 30 dní předem). Pokud se tak nestane, proběhne hlasování elektronicky a další řádný Sjezd by se konal až 19. června 2021.

Seznam návrhů k projednání bude rozeslán společně se svoláním hlasování nebo mimořádného SD. V rámci elektronického hlasování (EHDS) bude také nutné dořešit mandát VV a příští volby nového VV, protože v dubnu vyprší mandát VV. Současný VV proto navrhuje prodloužení volebního období o 1 rok (do dubna 2022). V rámci elektronického hlasování (případně MSD) by již nyní byla zvolena nominační komise.

Jeho základní životní příběh kopíruje osudy mnoha jiných. Pochází ze Slovenska, do Brna přišel za studiem a už zůstal natrvalo. Kromě práce v IT se však šestadvacetiletý Pavol Andraško věnuje také vedení mládeže v Bratrské jednotě baptistů.

Tato křesťanská církev má ve druhém největším městě České republiky zhruba 250 členů. Vedoucí mládeže Andraško řeší s mladými lidmi aktuální témata, třeba potraty či homosexualitu.

„Kromě poznávání sebe sama mi práce s mladými dává také radost z toho, když poznávají Boha,“ podotýká v posledním dílu ze série textů, které v adventu představují vyznavače různých křesťanských směrů.

Po historickém srovnání nástupu s nástupem knihtisku a televize (časopis Protestant 8/2020) se autor dostává k videu a internetu.

Obavy a očekávání – video

Podobné debaty se objevily, když se na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století začala objevovat videotechnologie. I s videem se pojil dualismus velkého očekávání a obav: video má dopomoci k větší autonomii diváka a má ho vzdělávat. Divák zítřka bude díky tomu aktivní, bude se podle svých přání podílet na televizním programu, bude kritičtější a selektivnější a sám bude chtít vysílat. Video je chápáno jako faktor emancipace na mediálních koncernech a veřejném mínění. Podobně je streamování bohoslužeb nezávislé na centrálně rozhlasem a televizí přenášených bohoslužbách.

Mnoha lidem blokuje cestu ke křesťanství pojetí Boha, který posílá lidi do pekla. Ve smrti mají zakusit opuštění a zavržení. Katechismus katolické církve (1997) to vyjadřuje slovy: Církev ve svém učení potvrzuje existenci pekla i jeho věčnost. Duše těch, kteří umírají ve stavu smrtelného hříchu, sestupují ihned po smrti do pekla, kde snášejí pekelné tresty, „věčný oheň“. Hlavním trestem pekla je věčné odloučení od Boha.

Radikálním vyjádřením tohoto přesvědčení v návaznosti na Kalvínovy náznaky jsou dortské články nizozemské reformované církve z let 1618-1619. Podle nich všichni lidé zasluhují věčné zavrženi. Bůh sám od věčnosti nezměnitelně, aniž by ve svém předzvědění před stvořením světa nahlédl do nitra člověka, rozhodl, že určitý počet jednotlivých lidí ze zavržení vyjme, dovede je k víře a ke spáse. O ostatních rozhoduje, že budou zavrženi.

Toto je krátká recenze nedávno přeložené a vydané knihy Roba Bella, „Láska vítězí“. Po svém vydání v USA probudila tato kniha kontroverzi, protože se v ní Bell odvrací od ortodoxního křesťanského chápání pekla a spásy. Je však třeba říci, že ačkoliv může pro některé z nás být tato kniha zklamáním, zároveň poskytuje potenciál započít některé důležité rozhovory – rozhovory o tom, kdo je Bůh, jaký doopravdy je a co je ten úžasný dar spásy, který nám všem nabídl v Ježíši Kristu.

V této recenzi poukáži na tři klíčové oblasti, v nichž se Bell dostává na scestí: Ve své eschatologii (tj. v oblasti teologii zabývající se smrtí, soudem a konečným osudem lidstva), své soteriologii (učení o spasení) a svém chápání Boha. Bellovo podání dějin a jeho nešťastně chabá exegeze přispívají k problematičnosti těchto oblastí. Dalším zklamáním je absence konkrétních citací, jež by nám mohly umožnit lépe porozumět tomu, kde Bell hledá oporu pro svůj pohled.

ÚVOD

K níže uvedenému textu, pocházejícímu z knihy br. kaz. Aloise Adlofa "Výklad modlitby Páně" vydané nákladem Křesťanského spolku mladíků v Čechách; vydáno v Praze v r. 1922, bych předeslal to, že každá církev, či sbor je směsicí pšenice a agresivního koukolu, který se snaží pšenici zadusit. (Mt. 7:15; 1Kor. 5; 11:19; 2Kor. 11:13; 2Pt. 2:1; a další). Je tudíž nedokonalá a proto si nemůže nárokovat název "Pravá církev Kristova". Naproti tomu Církev Kristova sestávající z jednotlivých údů byla, je a bude pouze jedna, ať už se její údy nacházejí kdekoli - je bez poskvrny a vrásky. (Ef. 5:27). Jen na pšenici se vztahují Spasitelova slova, že ji brány pekel nepřemohou. (Mt. 16:18). Koukol totiž branám pekelným již slouží.

Pojem, jako např. církev katolická, či pravoslavná, je světský termín, který samozřejmě nemá oporu v Bibli. Jde o náboženské organizace. Z biblického hlediska je každý sbor církví (např. 1Kor. 1:2); někdy skupina jednotlivých sborů (např. 2Kor. 11:8); sbor dokonce existuje i v jediné domácnosti (např. Ř. 16:5; 1Kor. 16:19). Ve svých tvrzeních jdu dokonce tak daleko, že tam, kde se dva, či tři sejdou v Kristově jménu existuje církev Boží, tedy sbor. Koukol se v Kristově jménu ani scházet nemůže! (Mt. 18:20).

Podle dnešního (30. 11. 2020) usnesení Vlády ČR bude s účinností od 3. prosince 2020 na bohoslužbách povolen takový počet účastníků, který v daném kostele nepřekročí 30% míst k sezení.

Toto krizové opatření vlády (ze dne 30. 11. 2020) začne platit 3. prosince 2020 od 00:00 hodin a potrvá do 12. prosince 2020 do 23:59.

Od čtvrtka se budou moci v Česku po šesti týdnech otevřít zčásti muzea a galerie. Vláda rozhodla, že celá země přejde ve čtvrtek do třetího stupně protiepidemického systému. Podle něj se mohou otevřít galerie a muzea z jedné čtvrtiny své kapacity. Podle systému PES by se mohly také otevřít některé památky, musí je ale navštěvovat skupiny maximálně do deseti lidí.

Limit 30 osob ale zůstává i pro menší kostely a modlitebny

Počty lidí na bohoslužbách se budou od čtvrtka řídit velikostí kostela. Po jednání vlády to uvedl ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO). "Nejen kvůli době adventní jsou upraveny bohoslužby, budou se řídit nikoli absolutním počtem osob, ale kapacitou kostela," uvedl. Obecně má platit pravidlo jedné osoby na 15 metrů čtverečních plochy. V platnosti ale zůstává omezení počtu účastníků dle systému PES, to znamená, že ve 3. stupni je i v malém kostele nebo modlitebně povolen limit 30 lidí na bohoslužbách. Kritérium podle plochy umožní navýšení počtu věřících ve větších chrámech než 450 m2.

K netradičnímu apelu na veřejnost se uchýlil Kenneth Remy, lékař z Missouri Baptist Medical Center v St. Louis ve státě Missouri. Natočil video, v němž zachycuje poslední věc, kterou pacienti nakažení covidem uvidí předtím, než zemřou.

Ačkoliv má většina pacientů s covidem lehký a téměř či zcela bezpříznakový průběh, ne všichni mají to štěstí. Část nakažených se ocitne na podpoře dýchání, navzdory které na následky nemoci zemře.

Značná část křesťanů se od vypuknutí pandemie nezúčastnila bohoslužby. Výzkumní agentura Barna zjistila, že pětina praktikujících křesťanů v USA (19%) uvedla, že se během pandemie ani jednou nezúčastnila bohoslužeb, ať už osobně nebo online.

Podobně jen něco málo přes pětinu (22%) dospělých, které Barna identifikovala jako ty, kteří někdy chodili do kostela, se taky nezapojilo do bohoslužeb.

Obě skupiny uváděly, že během šesti měsíců před vypuknutím pandemie chodili do kostela nejméně jednou za měsíc. Průzkum byl proveden v září u 1 302 dospělých Američanů. Barna uvedla, že průzkum naznačuje, že sbory musí přemýšlet o způsobech, jak zajistit, aby jejich online bohoslužby byly více než jen kázání. Organizace zdůrazňuje, že výsledky studie dokazují, že je zapotřebí vytvořit propracovanější strategii.

U kulatého stolu se nad knihou Láska vítězí kontroverzního amerického pastora Roba Bella sešli:

- profesor Pavel Hošek z ETF UK
- lepší polovina nonkonformního dua farářů-youtuberů Pastoral Brothers
- pastor Lukáš Targosz ze společenství Element v Hradci Králové
- a redaktorka knihy, spisovatelka Jana Šrámková

Diskusi v redakci nakladatelství Biblion moderoval překladatel Bible21 Alexandr Flek.

Záznam panelové diskuse

Předkládám čtenářům několik slov nad knihou, kterou napsal Rob Bell, jmenuje se Láska vítězí. Kniha je s podtitulem – o nebi, pekle a osudu každého člověka. Vydal ji Biblion, 2020, přeložil Alexandr Flek. Originál vyšel v roce 2011 v nakladatelství Harper Collins Publishers a The New York Times knihu zařadil mezi bestsellery:

Než začneme tuhle knížku číst, je třeba se postavit na pódium, na kterém stojí autor. Žije v Los Angeles a přejel do San Francisca. Má tu mít přednášku v nějakém sále. Zrovna Kalifornie není státem, jak si stát představujeme my. Přejedete z jednoho „okresu“ do jiného a vše je jinak. Jeden je třeba více latinos a jiný zase více evropský a nebo čínský. Závazná pravidla, prázdniny, karantény a taky víry a typy křesťanství si nastavují ti, kteří tam žijí. Proto je Rob v jiném světě, když přijede do San Francisca přednášet.

A je třeba vnímat také autorovy posluchače, kteří těžce polykají, protože se jim – stejně jako nám – zdají slova Roba Bella téměř rouhavá. Venku stojí zástup lidí, mává rukama a řve: Nebe a peklo? Jasně: „Věř, nebo shoř!“ tak to mají někteří na bílém triku. Kalifornský kazatel Rob Bell, padesátník podepsaný pod deseti knihami, demontuje běžné představy o nebi a pekle. Dělá to téměř s potěšením jak posluchačům přednášky, tak čtenářům knihy. Těm, americkým evangelikálům i katolíkům, kteří spolkli barvotiskovou představu nebe a pekla, maluje Bell svou verzi jako francouzští fauvisté se zvířecí prostotou barev, křiklavě a nečekaně.

Některé náboženské a teologicky orientované knihy mívají tu potíž, že vám už u jména autora, nejpozději však u prvního odstavce, dojde, že přečíst tuhle knihu nebude žádná legrace. K tisícům historicky podmíněných argumentací, které pracují s jasně vymezeným pojmovým polem a jazykem, který už nelze nazvat ani „starobylý“, přidají další. Metodologie takových pojednání je jasná – v předem vymezené množině témat se snaží pokrýt zbývající bílé místo toho, co o Bohu nevíme. Tenhle lineární a zdánlivě logický postup vzbuzuje pocit, že to bude trvat „už jenom chvíli“, abychom v dokonale zaplněné mozaice poznali, o co v životě s Bohem jde.

Existují však i autoři, kteří jsou v mém pojetí teologické práce opravdu tradiční. V čem? V tom, že se u biblických příběhů - a zvláště pak u Kristova vykupitelského díla a jeho smyslu - vracejí na začátek. Proč to dělají? Nemohou se totiž zbavit pocitu, že dosavadní interpretace Božích věcí netrefily ve výchozím bodu to podstatné, a tedy: o co Bohu ve vztahu k lidem a lidem ve vztahu k Bohu a sobě navzájem vůbec jde? Americký pastor Robert Bell se ve své knize Láska vítězí s podtitulem O nebi, pekle a osudu každého člověka vrací k prapočátkům. Pokud se sami podivujete nad černobílým, monologickým křesťanstvím, které se umí pouze vymezovat vůči druhým a které vůbec nepochybuje, že vlastní nezpochybnitelnou pravdu, jste na správném místě.

V posledních dnech mě baví sledovat humbuk kolem knihy „Láska vítězí“ – zatím ji mám objednanou, ale ještě sem nedoputovala. Zejména mě zaujala diskuze A. Fleka na FB o článku profesora Hoška.

Co jsem pochopila, tak kniha spíš klade otázky, než že by otevřeně podporovala univerzalismus, ale pravověrní protestanti stejně jednají s podvědomou alergickou reakcí – Bůh je spravedlivý, dal nám svobodnou vůli, jen ten, kdo přijme Krista, bude spasen a přes to vlak nejede. Cokoliv jiného zní jako univerzalismus. A univerzalismus tohle ignoruje prostě proto, že se to univerzalistům nelíbí. To z něj činí nebiblickou herezi, která je navíc nebezpečná, protože posílá lidi do pekla (tím, že je dost intenzivně nevaruje před věčnými muky).

recenze amerického bestselleru o nebi a pekle, které není

Ve Spojených státech jeden náboženský román rychle vystupuje na žebříčku bestsellerů a už se objevil na obálce známého týdeníku Time. Má titul: Love wins: a book about Heaven, Hell and the fate of every person who ever lived to je : Láska vítězí: kniha o nebi, pekle a osudu každé osoby, jež kdy žila. Autor Robert Bell je mladý protestantský pastor. Kniha jakoby píchla do vosího hnízda - vzbudila pohoršení v konzervativních kruzích samého společenství protestantů. Její teze: peklo neexistuje, protože vykoupení, které vykonal Kristus je univerzální a každý žijící člověk tedy zasluhuje, aby se spasil; je to prý čirá teologická strnulost myslet si, že se spasí jen ten, kdo věří v Ježíše Božího Syna, a že jde do pekla, kdo tuto víru odmítá; křesťanské dogma o věčné spáse skrze víru ve smírnou moc smrti a vzkříšení Ježíše je prý prostě nástrojem, kterým církev vykonává svou vládu nad dušemi .

Je to teze, která nestojí za zvláštní pozornost jako tolik náboženských idejí a zkušeností, které periodicky připravuje pestrý americký náboženský svět. Není ani nijak originální ve svém pomýlení. Jakýkoliv čtenář traktátů o filozofii dogmatu ví, že Bellův názor je opakováním onoho pojetí spásného univerzalismu , který se už od patristické doby během staletí tolikrát objevil a byl překonán. S náramnou dávkou velkomyslnosti, by se dal Bellův názor považovat za pozdní epigonství názorů Origena, k němuž sahá ono „učení o milosrdenství“, jež „by chtělo buď zcela vyloučit křesťany z možnosti zavržení nebo udělit v síle Božího milosrdenství všem zatraceným jakousi formu ulehčení toho, co si skutečně zasloužili“ .

Navzdory tomu, že je kniha málo originální, komentujeme ji ze dvou důvodů. V Italii jsou aktivní v podstatě skandalistická nakladatelství, jež dávají překládat a vydávají každý výstřednějšího spis objektivně zaměřený na kritiku a zesměšňování toho či onoho bodu víry církve a následkem toho vyvolávají ustrnutí mezi křesťany, kteří jsou méně teologicky připraveni. A mnoho takových knih pochází ze Spojených států. Je možné se vsadit, že také tato Bellova kniha bude přeložena do italštiny a vydána. (V Česku je situace velmi podobná!) K tomuto pastorálnímu důvodu přistupuje další, který se týká integrity křesťanské víry.

Nad knihou Roba Bella Láska vítězí se vznáší palčivá otázka. Skončí většina lidí v pekle? Jak je to se spásou nevěřících? Co bude po smrti s těmi, kdo nepřijali evangelium, ať už proto, že ho neslyšeli, nebo proto, že mu nerozuměli? Je to jedna z nejpalčivějších otázek křesťanství.

Kdo říká, že není, myslím, že ji dostatečně nepochopil. Vždyť křesťané věří, že Bůh je láska. Ne, že je „hodný“ a přiměřeně „velkorysý“. Ne, že lásku pouze projevuje. On láskou JE. Jak smířit tu úžasnou zprávu Nového zákona, že Bůh je láska, s představou, že většina lidí skončí v ohnivém jezeře? Jak žít s vědomím, že pro většinu lidí by bylo lepší, kdyby se vůbec nenarodili? To má být „radostná zvěst“? Rob Bell zve věřící čtenáře k tomu, aby se s touto otázkou utkali čestně. Rozhodl se vzít za slovo biblické výpovědi o Boží lásce. A zve nás k tomu, abychom udělali totéž. 

V českém překladu byla vydána knížka „Láska vítězí“ (Biblion, Praha 2020). Jejím autorem je Rob Bell, který působil v Grand Rapids, kde sloužil jako pastor v rostoucím megasboru Mars Hill Church. V tomto sboru se setkávalo více než deset tisíc lidí. Rob Bell publikoval tuto knihu v roce 2011. Jeho kniha vyvolala na americké scéně tak velkou kontroverzi, že Rob Bell musel opustit své pastorské místo a začal působit v médiích a jako cestující lektor. O tom, co způsobilo tuto kontroverzi, může se nyní český čtenář přesvědčit na vlastní oči.

Rob Bell reaguje na domácí scénu, kde řada křesťanů a sborů má příliš jasno ve věcech nebe a pekla. Mnozí si dovolují kádrovat druhé lidi a posílat je na zmíněná dvě místa, jako kdyby to bylo v jejich kompetenci. Rob Bell nemohl unést takové kádrování a posílání nejrůznějších lidí (např. Gándhího) do pekla. Eschatologie, učení o posledních věcech člověka, je pro některé křesťany tak jasné, že se tváří, jako kdyby seděli v nebeském štábu a jejich úkolem bylo rozhodovat o tom, co má Bůh s druhými lidmi po jejich smrti udělat.

Myslím, že proti těmto eschatologiím by se i nejeden z nás vzbouřil, protože to znamená zasahovat do pravomocí Stvořitele. Jsou lidé, a nakonec je můžeme objevit občas i na naší křesťanské scéně, kteří přesně vědí, kdo patří do pekla a hrůzy tohoto místa dovedou barvitě líčit až to připomíná to, co zaznívalo v hrůzyplných klášterních kázáních zachycených v knize „Jméno růže“ Umberta Eca. Jedním velkým pokušením je zmenšovat svěřený základ apoštolů a proroků a druhým nešvarem je, tento základ svévolně rozšiřovat a snažit se Bohu vyrvat jen částečně poodhalená tajemství.

Kniha Roba Bella Láska vítězí je další publikace, která ještě více rozdělí už tak polarizovaný český evangelikalismus. Je to provokace. Proč ne? S tím propagátor, překladatel, manažer a tvář nakladatelství Biblion Alexander Flek zcela jistě počítal. Co se marketingu týče, jedná se o skvěle zvládnutý vydavatelský počin. V jiných ohledech se totéž říct nedá.

Existuje věkovitý křesťanský konsenzus, který vybojovala prvotní a raná církev. Tento konsenzus má oporu v kánonu novozákonních spisů, potvrzují jej tři starocírkevní vyznání a doplňuje jej nauka o ospravedlnění v protestantismu. Jedná se o konsenzus ohledně posloupnosti vedoucí od zkaženosti člověka přes jeho vyvolení a lidskou odpověď na toto pozvání až po "konečnou stanici", kterou křesťané zcela v duchu Bible nazvali nebem a peklem. Tento pohled je dostatečně zakotven v Písmu a motivován mnohasetletou snahou pochopit a popsat biblickou cestu spasení.

Zveme vás k on-line sledování diskuze nad knihou Láska vítězí 25. listopadu 2020 v 18 hodin:

Co všechno víme o nebi a pekle? Věříme v Bibli, nebo v antiku? Nakolik smíme v teologii používat lidskou logiku? Je opravdu kontroverzní věřit, že Láska vítězí?

A to se smí, klást takové otázky? Pohne kniha, která udělala v USA vichr, u nás aspoň lístečkem na stromě?

Nakolik je křesťanství skutečně evangeliem, tedy „dobrou zprávou“, a nakolik je to zvěst o jediné možnosti, jak uniknout před hněvem trestajícího Boha? Svižná a čtivá kniha Láska vítězí vedle sebe klade zažité představy o věčnosti a poukazuje na jejich vzájemné rozpory. Plete se Bůh, nebo jsou mylné naše výklady a představy o něm? A je Bůh opravdu láska?

Jedním z nejoblíbenějších prostředí českých pohádek je peklo. Zatuchlé pláště efektně vlají, pod kotli praská a plivance síry doprovázejí kouřové efekty. V pekle bydlí zlo, ale vlastně je tam legrace a teplé domácké útulno. Nebi zato vévodí sterilní běloba, kadeře a vypulírovaná nuda. Americký pastor Rob Bell sice české pohádky pravděpodobně příliš nesleduje, ale se zažitou představou nebe a pekla se potýká i ve vlastní kultuře. Do ní patří tradice vášnivých nedělních kázání o svržení do ohnivého jezera a vdechování žhavých plamenů, ke kterému budou navěky odsouzeni všichni, kdo nevyznají Ježíše jako svého Pána. Nebe bude oproti tomu vypadat zhruba jako pozlacené Beverly Hills, jen bez smogu a daní. Ať tradiční představy o nebi a pekle považujeme za pravdivé, nebo směšné, tak jako tak formují, jaký úsudek si tvoříme o křesťanství a o jeho Bohu. Co je vůbec zač? 

Láska vítězí je nejznámější a nejkontroverznější knihou Roba Bella. Čtivě analyzuje nejen různá pojetí nebe a pekla, ale především různá pojetí Boha a víry v něj. Zpochybňuje zažité představy o spáse a zatracení a nachází v Bibli i v křesťanské tradici evangelium, které je „mnohem lepší zprávou, než jsme čekali“.

"Obrovská spousta lidí slyšela z kazatelen i odjinud, že vyvolenou hrstku křesťanů čeká věčný pokoj a radost na místě zvaném nebe, zatímco zbytek lidstva stráví věčnost v pekelných mukách bez jakékoli naděje. Jenže tahle scestná, toxická a totálně odpuzující představa ve výsledku brání šíření Ježíšova nakažlivého poselství lásky, míru, odpuštění a radosti, které tenhle svět tolik potřebuje.
Proto vznikla tahle knížka."

Rob Bell

Na stránkách sitviry.cz vyšel článek V Chebu péče celá ekumena.

Svateb, pohřbů či bohoslužeb se od středy 18. listopadu smí účastnit 15 lidí místo deseti. Vyplývá to z úpravy opatření omezujícího volný pohyb v Česku, kterou v pondělí schválila vláda. Kabinet dokument upravil tak, aby odpovídal opatřením podle rizikového skóre protiepidemického systému PES. Výjimka ze zákazu volného pohybu bude nově platit i pro sportování na venkovních sportovištích.

Podle dosavadních opatření proti šíření koronaviru se hromadných akcí ve vnitřních prostorech včetně svateb a pohřbů může zúčastnit deset lidí. Nové opatření, jehož trvání je zatím nastavené do ukončení nouzového stavu 20. listopadu, v souladu s pátým stupněm tabulky PES mění tento počet na 15.