Po sedmdesáti letech na Slovensku dochází k revizi zákona o finanční podpoře církví a náboženských společností. Zákon z dílny ministerstva kultury SR včera podepsala prezidentka Zuzana Čaputová.

Jednou z hlavních změn tak bude, že stát už nebude přispívat na platy duchovních podle dosavadních tabulek, ale registrovaným církvím poskytne celkový balík peněz podle počtu věřících. Větší důraz bude navíc kladen na samostatné a nezávislé hospodaření církví. Schválení zákona podle ministerstva kultury zajistí „kontinuitu úrovně vztahů státu s církvemi a jasné, transparentní pravidla podpory jejich činnosti se zachováním vzájemné solidarity s menšími církvemi“. Konference biskupů Slovenska ve svém dřívějším prohlášení již uvedla, že změnu vítá.

Stát bude přispívat na činnost církví příspěvkem každoročně zvyšovaným o míru inflace a valorizaci. Celková částka příspěvku na např. rok 2020 se rozdělí tak, že prostředky ve výši tohotoročného příspěvku se mezi jednotlivé církve rozdělí tak jako v roce 2019, zbylá část celkové částky od státu (zvýšení o inflaci a valorizaci) bude církvím přerozdělena poměrně podle počtu věřících církví uvedeného ve sčítání obyvatel. Církvím, kterým v roce 2019 nebyl poskytnut příspěvek ze státního rozpočtu a církvím, které budou registrovány po nabytí účinnosti navrhovaného zákona, se poskytne příspěvek na základě jejich žádosti a podle počtu jejich věřících. Novela počítá také s tím, že pokud počet věřících ve srovnání s posledním zjišťováním klesne nebo naroste o více než deset procent, příspěvek státu ministerstvo kultury jednorázově sníží nebo zvýší, nejvýše však o 1/3 procentního poklesu nebo nárůstu počtu věřících.

Ve dnech 25. - 27. 10. 2019 se v Litoměřicích konala společná konference Bratrské jednoty baptistů v ČR a Bratskej jednoty baptistov v SR pod názvem "100 LET SPOLU". Čeští a slovenští baptisté si připomínali počátky baptistické misie a vznik prvních sborů od druhé poloviny 19. století, které se po vzniku Československa spojily v roce 1919 do tehdejší Bratrské jednoty Chelčického.

České a slovenské baptistické sbory prožily v uplynulých 100 letech jak několik období radostného rozvoje společného života a služby, tak i nesnadné doby nacistické a zvláště později komunistické diktatury, kdy byl v 50. letech veden ze strany režimu cílený útok proti BJB a jejím kazatelům se záměrem tuto církev naprosto rozvrátit. Od roku 1994 se Bratrská jednota baptistů rozdělila na českou a slovenskou a obě jednoty jdou již svojí vlastní cestou. Nadále však trvají dobré vzájemné vztahy a spolupráce, např. při vydávání společného časopisu Rozsévač/Rozsievač nebo při společných konferencích sester, mládeže či spolupráci v oblasti služby manželstvím a rodinám.

Konference "100 let spolu" se účastnilo na 700 lidí. V duchu motta konference "Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky" slyšeli přítomní nejen vděčné vzpomínky, ale také i mnoho výzev pro naši současnost a budoucnost. Bylo opakovaně zdůrazněno, že baptisté vždy tvořili misijní společenství a měli by tedy své misijní poslání dále rozvíjet v kontextu dnešního světa.

1. Další směrování BJB

VV se zabýval výzvami, které stojí před BJB, a které bude v nejbližším období nutné řešit. Na základě aktuální situace a potřeb BJB, které vnímáme, chceme vést se sbory společný rozhovor a modlitební zápas za další společné směřování BJB. VV představí na RZS oblasti, které je potřeba začít řešit, a po dalším rozhovoru se sbory pro příští SD navrhne také jednotlivá řešení. Těmto koncepčním otázkám bychom chtěli věnovat první den příštího SD, který bude proto opět svolán jako dvoudenní.

2. Koncepce práce VV

Proběhl rozhovor o budoucí koncepci práce VV. Na RZS budou představeny dvě varianty společné práce v BJB (minimalistická a rozvojová), a to společně s finanční náročností jednotlivých variant. Bude na společném rozhodnutí sborů na příštím SD, pro kterou variantu (případně jejich kombinace) se rozhodnout.

Minimalistická varianta by znamenala od roku 2021 poloviční úvazek předsedy a tajemníka, plný úvazek vedoucí kanceláře/účetní a částečný úvazek (0,1) pro vedoucí odborů mládeže, manželství a rodiny, misie a předsedkyni odboru sester. Rozvojová varianta počítá s plnými úvazky předsedy a tajemníka, plným úvazkem vedoucí kanceláře/účetní a částečnými úvazky (0,5) pro vedoucí odboru mládeže, manželství a rodiny, misie a pracovníka pro oblast vzdělávání a částečným úvazkem (0,1) pro předsedkyni odboru sester.

Jinakost a stejnost jsou sestry, které nás provázejí celým naším životem. Teprve tam, kde se opakovanou zkušeností a jejím usazováním ustaví stejné, může se zjevit jiné. Abychom vůbec rozpoznali a pojmenovali jinakost, musíme se opřít o pevnou půdu stejnosti. Ale jinakost není nic trvalého. Je velmi prchavá a nestálá. Stačí chvíle, a to, co bylo zdánlivě nezařaditelně nové a jiné, stává se opět věcí známou, důvěrnou a okoukanou. Stejnost je stáří jinakosti.

Pokud stejnost je zárukou stability, pak jinakost můžeme vnímat jako oživující okamžiky zjevení. To, co se oddělí z monotónní a uspávající masy stejnosti, strhává na sebe naši pozornost a nutí nás k novému promyšlení – k nové konstrukci našeho světa. Touha po jiném je důležitým motorem tvorby a bádání téměř ve všech oborech lidské činnosti.

Tento dvojtakt stejnosti a jinakosti nemusíme pozorovat jen v běžném životě a jeho různých projevech (třeba na poli nejtěkavější jinakosti, kterou je móda). Dobře patrný je také v Písmu a způsobech Božího mluvení k člověku. Starý zákon je plný příběhů, kdy Hospodin promlouvá a jedná jinak, než je od něj očekáváno. Příběhů, ve kterých vyvádí svůj lid nejen z „domu otroctví“, ale také z rovnováhy svou nepředvídatelnou jinakostí. Ve chvíli, kdy se Izraeli podaří Boží jinakost jakžtakž domestikovat a proměnit v tradici, prolamuje se do stejnosti nový otřes jiného - Ježíš. Jeho mluvení a jednání, on sám, to vše je jiné, než by se dalo předpokládat. A zaráží to nejen jeho náhodné posluchače, kteří žasnou, že káže jinak než zákoníci a farizeové, ale i jeho vlastní učedníky, promítající do Ježíše různá mesiášská očekávání poplatná myšlenkovému světu jejich doby. 

Los Angeles – Evangelikální pastor John MacArthur, který promluvil na oslavě 50. výročí své kazatelské služby, se vyjádřil k probíhající debatě o službě žen u Jižních baptistů (SBC) a tvrdí, že největší protestantská denominace v USA ztratila víru v autoritu Bible.

Řekl, že SBC udělala „přímočarý skok“ směrem k tomu, aby umožnila službu žen v kazatelské pozici na svém výročním zasedání letos v létě.

„Když změníte učení Písma, abyste dali moc lidem, kteří po ni touží, vzdali jste se biblické autority,“ řekl podle Religion News Agency MacArthur.

Populární pastor a spisovatel Max Lucado řekl, že je „zarmoucen“ nedávnými komentáři Johna MacArthura o Beth Mooreové.

Při panelové diskusi na konferenci „Truth Matters“, která se konala minulý týden v Grace Community Church v Kalifornii, byl MacArthur požádán, aby se vyjádřil k Moorové. Odpověděl: „Jděte do háje! Bible neskýtá žádnou oporu pro kazatelství žen v církvi. Konec diskuse, není se o čem bavit."

Dodal: „To, že umíte prodávat šperky na televizním prodejním kanálu, ještě neznamená, že byste měli kázat.“

„Jsou lidé, kteří mají přirozené schopnosti prodávat, mají energii a osobnost a to je vše. To ale nikoho neopravňuje kázat Boží slovo.“

„Přiznávám se ti však k tomu, že podle směru, který oni označují za sektu (hairesis), sloužím Bohu svých předků: Věřím všemu, co je napsáno v zákoně Mojžíšově a v prorockých knihách.“ (Sk 24,14)

Křesťanská revue otiskla podnětnou esej Jaroslava Vokouna o aktuálnosti Troeltschových sociologických deskripcí fenoménu církve („Jaká chceme být církev? Církev?“, KR 2/2019, 32–37). Čtenáře mohlo ovšem zarazit, proč, když se podle autora u Troeltsche pod pojmem sekta „setkaly útvary velmi rozdílného charakteru“, lze to, co je pro sektu údajně podstatné, důležité či typické, vystihnout několika lapidárními údaji (výběrovost, předurčení ke spáse, utopický ideál čisté církve, subjektivní stránka spásy a posvěcení, malý smysl pro obecnost církve). Ještě více je pak mohlo překvapit závěrečné tvrzení, že „ve vztahu ke společnosti by církev měla být spíše sekta“. Soudím, že je proto namístě některá z těch údajných charakteristik, jakkoli pro část křesťanstva asi platí, revidovat a tu aktualizaci doplnit poukazem na širší debatu.

V roce 1991 publikoval John Howard Yoder, nepřehlédnutelný americký interpret teologického odkazu „radikální reformace“, jehož výročí jsme si nedávno připomínali („John Howard Yoder [1927–1997] a jeho Ježíšova politika“, Křesťanská revue LXXXIV/5,), studii, nazvanou „Svátost jako společenský proces: Kristus proměňující kulturu“ (Theology Today 48/3 [1991]). Navazovala na jeho dřívější přednášky a formálně představovala antitezi k populární typologii H. Richarda Niebuhra, obsaženou v knize Kristus a kultura z roku 1951. Yoder Niebuhrovo pojetí, v němž „kultura“ figurovala jako nějaká empirická danost, již v roce 1958 kritizoval, charakterizaci Krista jako toho, v němž dochází k proměně všech věcí, si však osvojil a spojil se svým vnímáním církve jako eschatologické (mesiánské) komunity.

Yoder v této studii předložil analýzu pěti vybraných „praktik“ apoštolské komunity či církve na podporu své obecnější teze, že křesťanská komunita představuje svébytnou sociologickou, resp. politickou entitu. Pět společenských praktik, které tu probíral – bratrské napomínání, univerzalitu duchovních obdarování, svobodu Ducha v každém setkání komunity víry, lámání chleba a ceremoniální uvedení do nové podoby lidství – později ještě rozvedl (pod trochu jinými titulky) v knize nazvané Politika těla: Pět praktik křesťanské komunity před přihlížejícím světem (Nashville 1993). Co tyto praktiky, vycházející především z pavlovských epištol, ale mající své paralely i v evangeliích a jiných novozákonních textech, spojuje, je to, že každá se týká jak interních aktivit křesťanské komunity, tak způsobů, jak vychází s okolním světem. Každá je exemplifikací obvykle podceňované nebo ignorované spojitosti mezi církevní praxí a sociální etikou. (Srv. i jeho stať „Království jako společenská etika“ ve sborníku The Priestly Kingdom, Notre Dame 1984.) Yoder byl dalek toho, aby tento soubor společenských praktik pokládal za relevantní jen pro samu církev: Každá z nich je podle něho model pro uspořádání života jiných skupin či pospolitostí ve světě, každá z nich může fungovat jako paradigma a skýtat poučení pro ty, kdo víru nesdílejí a do intencionálně duchovních pospolitostí nevstupují.

Zdanění církevních restitucí se ruší. Rozhodl o tom v úterý senát Ústavního soudu (ÚS) se soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou. Podle zákona s účinností od začátku ledna 2020 měly z finančních náhrad církve platit devatenáctiprocentní daň.

Podle soudu bylo porušeno legitimní očekávání církví, které v souvislosti s restitucemi měly. Snížení restituční náhrady bylo podle ÚS nelegitimní

Podle ÚS se stát prohlásil za dlužníka a jako takový nemohl následně měnit pravidla. Schválením zákona se stát rovněž dopustil retroaktivity, která je v tomto případě nelegitimní.

Dnes je tomu přesně měsíc (10.9.2019), kdy byl v tichosti spuštěn nový web BJB. Sice se vedení BJB spuštěním nových stránek nikde nechlubilo (dověděli jsme se o něm až o tři týdny později, jen tak mimochodem, v informacích z VV), o to víc překvapuje, jakým způsobem se BJB na nových stránkách prezentuje. Důvod je k tomu zřejmý, konference 100 let spolu se blíží. Je třeba ukázat BJB v nejlepším možném světle - jakoby k žádnému zásadnímu rozkolu v BJB nedošlo.

Věrné návštěvníky oficiálního webu udiví, jak se na nových stránkách snaží BJB razantně se vypořádat se svou baptistickou minulostí, reprezentovanou především články lidí důsledně se zabývajících baptistickou identitou jako jsou Jáchym Gondáš, Petr Macek, Petr Hlaváček, Lydie Kucová nebo Blahoš Fajmon. Od žádného z nich již články o BJB na nových webových stránkách nenajdeme. A přitom bylo jejich úvah o baptismu do nedávné doby na webu BJB požehnaně. Není divu: lidé důsledně hájící principy baptismu se stali v Bratrské jednotě baptistů, která se v posledních letech zcela zavinula do konzervativně evangelikálního hávu, nepohodlnými.

Koncil Evropské baptistické federace (EBF), jehož zasedání se konalo 25. - 28. září ve skotském Glasgowě, byla informován, že Výkonný výbor EBF „se zdráháním" rozhodl o pozastavení členství Evangelikální baptistické církvi v Gruzii (EBCG) [Evangelical Baptist Church of Georgia] na dobu jednoho roku. Bylo tak rozhodnuto na základě zprávy nedávné delegace EBF v Gruzii a eskalaci dlouhodobého konfliktu v rámci EBCG. Přes velké úsilí nebylo možné, aby se delegace EBF setkala s vůdci všech stran konfliktu.

Toto je plné prohlášení Výkonného výboru EBF pro Koncil v září 2019:

S ohledem na nedávné vystupňování konfliktu mezi baptistickými sbory patřícími do Evangelikální baptistické církve v Gruzii (EBCG), odmítnutí účasti členských sborů na nedávných rozhodnutích ovlivňujících vedení EBCG a nejistotu ohledně pokračujícího právního statusu většiny sborů,

Výkonný výbor  EBF se zdráháním přijal rozhodnutí pozastavit s okamžitou platností členství EBCG.

Účelem tohoto období pozastavení členství v EBCG je:

Joshua Harris, autor evangelikálního bestselleru S nikým nechodím a nejsem cvok a bývalý pastor amerického nedenominačního sboru Covenant Life Church v Marylandu, koncem července na svém instagramu oznámil, že již není křesťanem.

Joshua Harris proslul zejména knihou „S nikým nechodím a nejsem cvok“, kterou napsal ve svých 21 letech a která od roku 2003 vyšla již čtyřikrát i v češtině. Zejména mezi americkými evangelikálními křesťany kniha způsobila revoluci: Do kultury, ve které bylo normální už od základní školy neustále s někým nezávazně randit, vnesla radikální názor, že chození, které nevede ke svatbě, je špatné. V USA to leckde vedlo až k tomu, že se mladí křesťané báli vstoupit do vztahu, nebo se dokonce přestali s lidmi opačného pohlaví přátelit – a dodnes to Harrisovi vyčítají.

Na podzim 2018 se proto Harris za své knihy (kromě „S nikým nechodím a nejsem cvok“ ještě „My dva spolu“ a „Ani ň“) veřejně omluvil a zastavil jejich další vydávání. Natočil také dokument „I Survived I Kissed Dating Goodbye“ (Přežil jsem knihu S nikým nechodím a nejsem cvok), v němž se postavil svým kritikům tváří v tvář.

Vzhledem k určitému znepokojení v našich společenstvích a v církvi ohledně letošního XcamPu a vzhledem k prohlášení, které Církevní rada SCEAV vydala dne 2. 8. 2019*), zaujímá Výbor KS následující stanovisko:

Výbor vyjadřuje předně vděčnost Pánu Bohu za třicet let XcamPu i za požehnání, které jsme mohli přijmout během letošního ročníku tohoto festivalu.

Výbor současně konstatuje, že na letošním XcamPu došlo ke dvěma politováníhodným událostem – ke svědectví br. Petra Bači a ke sběru několika podpisů ve prospěch vzniku nové denominace z bývalých sborů BJB, které ji opouštějí. K oběma událostem došlo nezávisle na vůli organizátorů XcamPu a bez jejich předchozího vědomí. Obě události vedení XcamPu řešilo bezprostředně poté, co nastaly. Od svědectví Petra Bači se ředitel tábora hned druhého dne veřejně před evangelizací distancoval. Ředitel také – jakmile se dozvěděl o sběru podpisů – požádal o okamžité zastavení této akce.

Ke sběru podpisů podotýkáme, že šlo o iniciativu jednoho člena BJB, jenž oslovil soukromě několik jednotlivců s prosbou o podpoření vzniku nové denominace. Ti, kdo svým podpisem vznik nové denominace podpořili, tak v žádném případě nečinili jako budoucí členové oné denominace, nýbrž jen jako ti, kdo se příležitostně zúčastňují akcí sborů zamýšlené denominace nebo je různými způsoby podporují.

Přesně před dvaceti lety, 4. října 1999, skončila „žhavá“ část sporu uvnitř jedné z českých protestantských církví, v Jednotě bratrské.

Konflikt uvnitř Jednoty bratrské ohledně jejího charakteru a zbožnosti se vlekl již od Sametové revoluce. Příkrý zvrat událostí ale nastal synodem 14.–16. května 1998 v Nové Pace, na němž byla zvolena nová Úzká rada (ve složení Jaroslav Pleva, Evald Rucký, Petr Krásný), zřetelně reprezentující pouze sbory charismatické orientace z Liberecka, a skončil zrušením tradičněji či pietisticky orientovaných sborů a skupin na synodu, který se konal 1.–2. 10. 1999 v Nové Pace.

Tento synod v roce 1999 totiž rázně odmítl vznik autonomního společenství ve svých strukturách a konstatoval, že se sbory, které s novým, charismatickým vedením nesouhlasily (Jablonec nad Nisou, Koberovy, Praha, Rovensko pod Troskami a Železný Brod), se samy oddělily od Jednoty bratrské v ČR. Proto byly jako samostatné organizační jednotky církve ke dni 4. 10. 1999 zrušeny. Synod se zároveň usnesl, že si nepřeje vznik ještě jedné organizace Jednoty bratrské na území Česka. Těmito kroky se ocitl mimo Jednotu bratrskou také její jediný český biskup, ThDr. Adolf Ulrich.[1] Biskupova funkce je sice doživotní, ale i jeho sbor byl zrušen.[2]

Ve stejné době, tedy 3. 10. 1999, se konala i konference organizačně nadřazeného Distriktu Jednoty bratrské, která pověřila Radu Distriktu jednáním s Českobratrskou církví evangelickou o přechodném přičlenění sedmi sborů (Jablonec nad Nisou, Koberovy, Praha, Rovensko pod Troskami, Tanvald, Ujkovice, Železný Brod) a dvou skupin (Potštejn, Turnov) ve formě dalšího seniorátu do struktur Českobratrské církví evangelické.

Thomas Cook. Tato dvě slova se stala synonymem moderního pojetí cestovního ruchu, ale též bohaté tradice sahající hluboko do 19. století. S tím je však nyní konec. Jedna z nejstarších cestovních kanceláří světa, jejíž služeb využívalo asi 19 milionů klientů ročně, kvůli finančním problémům zkrachovala. Británie teď musí dopravit domů desítky tisíc lidí, kterým cestovka již nemohla zaplatit zpáteční lety.

Na počátku hromadného turismu stál baptistický pastor Thomas Cook a alkohol. Důvodem tehdy nebylo v první řadě zprostředkovat lidem zážitky z nových míst, ale odradit je od konzumace alkoholu. Cook byl totiž zapřísáhlým odpůrcem alkoholu a členem protialkoholového hnutí, na podporu abstinence pořádal různá setkání a procesí.

Není divu, že první zájezd, který v roce 1841 zorganizoval, byla cesta vlakem z Leicesteru do Loughborough na schůzku abstinentů. Cook na ni tehdy dopravil 570 lidí. Železniční společnost mu poskytla malou odměnu za prodané jízdenky. V ceně za jeden šilink byla zpáteční jízdenka otevřeným vozem třetí třídy, chléb se šunkou a šálek čaje.

Jednoduše, nejbezpečnější je obojí v jednom.

Jsou hnutí, která odmítají dospět a denominalizovat, tj. zformulovat své krédo, dovolit svým členům volit si demokraticky své vedoucí a přijmout bohoslužebný řád včetně liturgie. Těmto církvím hrozí stát se sektami, kde vládnou nevolené vyvolené osobnosti, které mezi sebe nikoho nepustí. Nedospělá hnutí jsou neustále zmítána větry učení a následováním silných osobnosti, které nemají žádné věroučné hranice, zato jsou všichni vedeni Duchem. Kazatelé zde například – díky absenci liturgie - řeční celé hodiny, a když je chválící skupinka zrovna uchvácena Duchem svatým, vznikne – ze stejného důvodu - svatý a taktéž nekonečný chaos. V hnutí obvykle kvasí bludy, a pokud se zrovna deset minut nic neděje, všichni jsou nervózní, že něco není v pořádku. Hnutí se nejvíce bojí nečinnosti a usazenosti a proto zde aktivita stíhá aktivitu.

Pokud se ale denominace usadí, lidé začnou lpět na formě. Každý ví, jak se správně modlit, kdo nepochází ze správného rodu, nemá šanci stát se kazatelem a denominace často ovládají rodinné klany. Bible je pak vykládána jen v souladu s tradicí. Když např. luterán potřebuje něco rozsoudit, hledá v symbolických knihách, kalvinista musí najít argumenty v Instituci a ten nový u Spurgeona, a Wesleyán musí praxi ospravedlnit z deníku Johna Wesleye. Církve pak mají i své šibolety. Luterán nachází v Bibli dvojí zákon, oddělený od evangelia, kalvinista zase predestinaci a rozhněvaného Boha a wesleyán dopěl k bezhříšné dokonalosti a již nehřeší. Všichni jsou samozřejmě uprostřed pravdy a tato nadsázka je pro ně samozřejmě jen nepochopením nebo dokonce hrozným rouháním. Denominace se pak cítí nejvíc ohrožena jinakostí a bere se smrtelně vážně. Když to dojde do extrému, jedni se pak hlásí ke Kalvínovi, druzí k Lutherovi a třetí k Wesleymu. Denominace má pak tendenci donekonečna rozvádět svá učení a produkovat další řády v domnění, že je zde řešení, až se v nich nakonec nikdo nevyzná.

Brněnský baptistický kazatel a dnešní předseda Výkonného výboru BJB se v roce 2011 v rámci reportáže o Týdnu za jednotu křesťanů vyjádřil pro Českou televizi, jaký význam má pro něj ekumenismus:

Křesťanský magazín 29. ledna 2011

Vyjádření Pavla Coufala je od 3:23 min.

Podle dvou rezolucí, které Světový svaz baptistů schválil 11. července 2019 na svém generálním koncilu v Nassau (Bahamy), by se ženám mělo v jejich „Bohem daném povolání pro službu v církvi“ dostat potvrzení a baptisté by místo náboženské nesnášenlivosti měli raději zdůrazňovat lásku.

Rezoluce o uznání a potvrzení povolání žen v církvi je plodem třídenní Mezinárodní konference baptistů o teologickém vzdělávání s tématem „SPOLEČNĚ: nový pohled a nové porozumění církevním dějinám, které nejsou pouze dějinami mužů, nýbrž i žen“ [“TOGETHER: Re-Imagining, Re-Reading HERstory in the Church.”]. Konference se konala v Nassau těsně před výročním sjezdem Světového svazu baptistů.

Poslední rezoluci potvrzující přínos žen v církvi přijal Světový svaz baptistů rovněž v Nassau v roce 1988. Na letošním koncilu zazněla připomínka tehdejší rezoluce vyzývající baptisty, aby „vyjadřovali vděčnost za mnohá obdarování a za citlivý přístup, který ženy ve službě Ježíši Kristu a v práci celosvětové baptistické rodině přinášejí“ a aby „ve svých národních jednotách věnovali biblicky opodstatněnou a pečlivou pozornost tomu, aby se ženám v jejich obdarování dostalo uplatnění.“

Nová rezoluce vyzývá baptisty k „pokání z praktik a zvyklostí“, které se „ženám dosud bránily být plnohodnotnými údy těla Kristova, v tom, aby vzkvétaly jako lidské bytosti stvořené k obrazu Božímu“. Volá je k otevřenosti vůči působení Ducha svatého, jenž povede ke změně a umožní baptistům stvrdit „Bohem dané povolání žen pro službu v církvi“.

Křesťanští pracovníci žádají v Německu o azyl poté, co se jejich církevní aktivity staly předmětech stálých verbálních a fyzických útoků.

Soud ve městě Düsseldorf rozhodl, že pronásledovaným evangelikálním křesťanům z Ruska by měl být v Německu udělen azyl.

Podle zpravodajského webu Idea uprchli ruští baptisté do Německa poté, co je během misijních aktivit pronásledovaly skupiny mladých lidí, kteří měli na sobě černé uniformy, přičemž na ně několikrát slovně a fyzicky zaútočili. Příbuzným bylo zároveň telefonicky vyhrožováno. Podle právníka zastupujícího žadatele o azyl ruská policie nenabídla ochranu ani nezastavila útoky. 

Německý úřad pro migranty a uprchlíky (BAMF) nejprve zamítl jejich žádost o azyl s tím, že tyto události nebyly způsobeny státními aktéry. BAMF také konstatoval, že ruské právo zaručuje náboženskou svobodu a pouze připustil, že ruská pravoslavná církev má v zemi zvýhodněné postavení. 

Situace na sborech

Br. tajemník informoval VV ohledně situace ve sborech, které se rozhodují o odchodu z BJB, ale zatím tento krok formálně neučinily. Sbor v Kroměříži nyní dokončuje účetní likvidaci sborového majetku, a po tomto kroku požádá o ukončení existence sboru v rámci BJB. Sbor v Lovosicích podle dostupných informací o ukončení členství zatím stále nehlasoval a sbor v Jablonci se rozhodl pro vytvoření nového církevního společenství a do doby registrace zatím zůstává členem BJB.

Návštěvy na sborech

Br. předseda informoval o svých návštěvách sborů Praha - XXI. století, sboru v Aši (při 70. výročí), sboru v Litoměřicích (při 30. výročí). Také o návštěvě sboru na Sv. Heleně, který měl možnost navštívit během léta společně s bratrem Markem Žitným. Dále pak o své službě ve sboru Myanmarského křesťanského společenství, kde uvedl do služby nového kazatele br. Reinsana Shikhuna, a také o službě ve sboru čjinských křesťanů při příležitosti 10. výročí tohoto společenství. Dále pak plánuje návštěvu a službu ve sborech v Teplicích, Olomouci a  ve Zlíně. Ostatní členové VV se sdíleli také ze svých návštěv na dalších sborech a budeme rádi za další pozvání ke službě a rozhovoru o situaci sborů. Br. tajemník navštívil sbory v Žatci a Vsetíně a plánuje návštěvy sborů Příbor, Litoměřice a Olomouc., br. místopředseda pak službu ve sboru BJB Děčín.

Ruské zákony regulující činnost náboženských uskupení jsou komplikované, na mnoha místech si protiřečí a často jsou také aplikovány zcela nesystematicky. Nedávno bylo členům jednoho křesťanského společenství znemožněno používat k bohoslužbám budovu, ve které se scházeli již dvacet let.

Baptisté ve Verchněbakanském (Novorosijsk) po celou dobu využívali k bohoslužbám dvoupodlažní obytný dům. Nikdy s tím neměli žádné problémy, až na jaře 2018 přišlo nové zastupitelstvo a s ním také změna postoje k náboženským skupinám. Jedna modlitebna ve městě byla zdemolována, jiné skupině křesťanů bylo zakázáno objekt používat. Vchod do domu používaného baptisty ve Verchněbakanském byl začátkem července zapečetěn.

V osmdesátých letech mě zásadně ovlivnila americká literatura a poezie - včetně té zhudebněné. A jednou z postav, která mě vždy přitahovala - a s věkem zájem rostl – byl Martin Luther King. Do roku 1989 toho o něm u nás mnoho nevyšlo. Životopis od jeho ženy Coretty, pár kázání a projevů. Na farách se dalo občas najít něco přivezeného od přátel z ciziny. Četba i toho mála, co bylo k dispozici, mi otevřela pohled na mnoho nových problémů.

Ať již šlo o překonávání rasismu a rasových předsudků, problematiku ožebračování třetího světa, zneužívání lidsko-právní rétoriky k prosazování zvrácených ideologií nebo zbídačování chudých na úkor nejbohatších.

Texty MLK spolu s texty dalších amerických sociálních liberálů jasně ukazovaly, že svět není tak jednoduchý a černobílý, jak nám to představovaly tehdy dostupné zdroje ideologií – Rudé právo, Pravda, Hlas Ameriky a Svobodná Evropa.

Drazí bratři a sestry ve sborech BJB.

V uplynulém víkendu proběhlo setkání vedoucích mládeží Kompas. V rámci programu bylo i setkání odboru mládeže na kterém proběhly volby do rady ODM. Zvoleni byli tito kandidáti:

Kristián Zajíc (Teplice), Lucie Růžičková (Cheb I), Denis Smužanica (Praha 3), Matouš Pechman (Litoměřice), Pavol Andraško (Brno), Petr Ilgner (Brno)

Všichni členové jsou ve službě noví. Prosím vyproste ve svých modlitbách moudrost a Boží vedení pro naši službu. Děkuji všem zájemcům o tuto službu.

Za ODM, Jordan Haller

V tomto článku pojednám Pannu Marii ze dvou pohledů.

Prvním pohledem je pohled katolického biskupa sv. Alfonsa Maria de Liguori obsažený v díle "Vznešenosti Panny Marie", doplněný o moje biblické citáty. Dílo se  nachází na adrese: http://web.katolik.cz/feeling/library/vznpm-rukopis.pdf

V tomto pohledu jsem uvedl jen to, co pokládám za nejpodstatnější. U citátů knihy (kurzíva) uvádím stránkování, aby si čtenář mohl mé citace ověřit; jde mi o transparentnost - zvýraznění citovaného textu je mé vlastní. V této části jsem provedl srovnání (podle mého soudu) nejdůležitějších výroků biskupa z Liguori, s Biblí.   

Druhým pohledem je biblická výpověď o Panně Marii, kde jsem se omezil jen na to nejnutnější. 

Součástí letošního Xcampu [2007] byla i výstava věnovaná 550. výročí vzniku Jednoty bratrské. Slavnostní vernisáže se zúčastnil biskup Jednoty bratrské bratr Mgr. Ing. Jaroslav Pleva, který také vedl nedělní seminář na téma „Hledání pravé církve. Revoluční model z 15. století.“ Bratru Plevovi jsme položili pro časopis Idea několik otázek.

Přednáška evangelisty Radka Kolaříka na letošním XcamPu [2017] přinesla do našich diskuzí nečekané téma – predestinace neboli předurčení. Byl člověk ještě před stvořením světa předurčen k zatracení či vyvolen ke spáse? Mnozí křesťané jsou touto otázkou sužováni a mají problém se s ní vyrovnat. Je o mém zatracení či spáse již rozhodnuto? Nejsou pak mé snahy o následování Krista zbytečné?